Irové protest vysvětlili tak, že budou jen hájit zdroj obživy pro svoje rodiny. V oblasti se pohybují početná hejna tuňáků a rybáři mají strach, že by je plánované podmořské výbuchy mohly navždy vyhnat z tamních vod, protože zvířata změní svoje migrační trasy. "Budeme se prostě vůči Rusům bránit, co to půjde," řekl rozhlasové stanici RTE Murphy.
Zdaleka ale nejde jen o Irsko a tamní rybáře. Evropské státy už několik týdnů ladí noty, jak reagovat na výhrůžky Ukrajině vojenskou invazí ze strany Ruska a na požadavky Moskvy vůči Západu, že k tomu nedojde mimo jiné pod závazkem zastavení rozšiřování NATO o postsovětské státy.
Mezi spojenci panuje shoda, že takový požadavek je nepřijatelný, a jak USA, tak Evropané připravují sérii kroků pro případ, že Rusko skutečně Ukrajinu napadne. Shodli se i na ekonomických sankcích, které "budou Rusko bolet", jak řekl po schůzce se svými protějšky z Evropské unie šéf české diplomacie Jan Lipavský (Piráti).
Na stole je vyloučení Moskvy z mezinárodního platebního systému pod zkratkou SWIFT, v jehož důsledku by se Rusko nedostalo k dolarům ani eurům a nemohlo by financovat svůj vlastní provoz. A stejně jako Američané, také Evropané plánují zákaz vývozu pokročilých technologií do Ruska, které je však potřebuje a neumí si je samo vyrobit.
Proti sankcím zatím žádný stát otevřeně nevystoupil. Podporují je i jindy proruské Maďarsko, Itálie nebo Řecko. "Jednota," popsal stručně náladu u unijního stolu pro Aktuálně.cz nejmenovaný velvyslanec východoevropského státu v Bruselu. Vysvětluje ji tím, že požadavky Kremlu směrem k NATO udělaly z celé věci i v očích tradičně proruských zemí "otázku dlouhodobé bezpečnosti celé Evropy".
Aktivní Francouzi
U protiruských sankcí EU nyní řeší to, kdy by měly být spuštěny. Zda jen v případě vojenské (pozemní) operace, jak to chtějí Maďarsko nebo Itálie, nebo i po kybernetickém útoku na Ukrajinu či výskytu nových "zelených mužíků" v nějakém ukrajinském městě.
Mimo debatu naopak zůstává zákaz vývozu ruského plynu do EU kvůli vysoké závislosti řady zemí na této surovině.
Diplomatickou iniciativu dovnitř Evropy i navenek vede Francie. Emmanuel Macron inicioval setkání premiérských důvěrníků z Ruska, Ukrajiny, Německa a Francie tento týden v Paříži.
Schůzka v takzvaném normandském formátu se hodnotí jako úspěšná: poprvé po dvou letech přinesla stanovisko, na kterém se shodly všechny čtyři strany. Za dva týdny se mají potkat znovu, tentokrát v Berlíně, a do té doby platí příměří. Tento pátek si pak má telefonovat Macron s Vladimirem Putinem.
Elysée source on N4 meeting : "a difficult meeting, which led to a positive result" ( = a joint statement, for the first time in 2 years) and "signals Russian re-engagement" in the N4 process
— Sylvie Kauffmann (@SylvieKauffmann) January 26, 2022
Francie kromě toho podporuje Ukrajinu bilaterálně. Paříž dodala obranné zbraňové systémy Kyjevu a Macron už oznámil, že zvýší, řádově v tisících mužů, francouzskou vojenskou přítomnost na území Rumunska "v rámci posilování obranyschopnosti východního křídla NATO".
Neviditelní Němci
Takřka neviditelné je naopak Německo. Nový kancléř Olaf Scholz (SPD) se k ruské agresi vůči Ukrajině vyjadřuje minimálně, a když už, tak neurčitě. Zatímco Macron po jeho boku tento týden v Berlíně nazval Putinovo Rusko "největším destabilizátorem Evropy dneška", Scholz jen opakoval nutnost "nerezignovat na dialog".
Německá vláda také nejen že odmítla dodat zbraně Ukrajině, ačkoli do jiných států je vyváží, ale zabránila i vývozu starých sovětských houfnic na Ukrajinu z Estonska. Později v reakci na mezinárodní kritiku Scholzova koalice rozhodla, že zemi dodá pět tisíc helem. Jak se ale ukázalo, Kyjev jich žádal sto tisíc. Na půdě EU teď Německo zdržuje vyslání možné společné vojenské mise na výcvik ukrajinských policistů a zástupců armády a prosazuje, aby Evropané Kyjevu posílali jenom peníze.
Německého postoje si všimli i američtí spojenci a tamní média. Oslovení Němci nabízejí jako odpověď zpravidla historii a pacifismus, který má poválečné Německo ve svojí DNA.
"Dvakrát jsme Rusko napadli a podruhé to byla genocidní válka. Zahynulo při ní 27 milionů Sovětů, z toho 15 milionů Rusů," řekl americkému deníku New York Times Matthias Platzeck, předseda Rusko-německého fóra a bývalý lídr Scholzovy SPD. "Představa, že budeme s Ruskem zase znovu válčit, je pro řadu Němců nestravitelná," dodal.
