Štrasburk - Hořící deštné pralesy a dusící se Indonésané. Oxid uhličitý unikající z obnažených rašelinišť a hynoucí orangutani. O plantážích budovaných na místě deštných pralesů na Borneu, Sumatře a dalších ostrovech v jihovýchodní Asii se vedou spory už léta.
Proti levně produkovanému palmovému oleji, přidávanému například do biopaliv, se po ochráncích životního prostředí teď postavil také Evropský parlament.
Skupina poslanců v čele s českou europoslankyní Kateřinou Konečnou (KSČM) předložila v europarlamentu návrh, ve kterém žádají Evropskou komisi, aby používání palmového oleje v biopalivech bylo ukončeno. A to již v roce 2020. Zavést by chtěli i systém jednotné certifikace palmového oleje.
Rezoluci v úterý podpořilo 640 poslanců, jen 18 bylo proti a 28 se hlasování zdrželo.
"Evropská unie je druhým největším spotřebitelem palmového oleje na světě," vysvětluje Konečná. "Byť se snaží být tím nejvýznamnějším hráčem v tom, jak omezit jeho produkci."
Margarín, pomazánky, křupky
Podle Konečné se 46 procent palmového oleje, dováženého do EU, používá právě do biopaliv. Uplatnění ale nachází také v potravinářském či kosmetickém průmyslu.
Najdeme jej v margarínech, čokoládových pomazánkách, křupkách, sušenkách ale i v pracích prostředcích.
"Pořád ho máme ve spoustě věcí, kam prostě nepatří a kde je úplně, ale úplně zbytečný," říká Konečná.
Ještě horší důsledky se vážou na produkci kokosového nebo sójového oleje. Zatímco výtěžnost u palmového oleje činí 3,3 tuny na hektar, u olejů získávaných lisováním kopry je to pouhých 0,7 tuny a v případě sójových bobů 0,4 tuny. Na vybudování plantáží kokosovníku a sóji je tak zapotřebí vykácet ještě větší rozlohu deštného pralesa.
Za hodinu se vykácí tři kilometry čtvereční pralesa
Iniciativu europarlamentu vítá organizace na ochranu životního prostředí Greenpeace. Sebastien Risso z její evropské centrály nicméně připouští, že přichází "za pět minut dvanáct".
"Pokud chce Evropa razantně snížit dovoz kontroverzního palmového oleje, musí především skončit se škodlivou politikou masivní spotřeby biopaliv vyrobených ze zemědělských plodin," upozorňuje tiskový mluvčí Greenpeace ČR Lukáš Hrábek.
Předseda Strany zelených Matěj Stropnický upozorňuje, že "biopaliva nejsou bio, i když se jim tak říká". "Vezměte si jen to množství chemie spotřebované na jejich pěstování. Jejich dřívější podpora ze strany EU se ukázala jako kontraproduktivní."
"Důsledkem je kácení pralesů a ohrožení biodiverzity. Problematické je i spotřebovávání zemědělských plodin pro nepotravinové účely v době potravinové krize," dodává Stropnický. "EU má velkou globální odpovědnost. Je známo, že zhruba polovina plochy všech ilegálně vykácených pralesů se využívá k produkci palmového oleje a asi 18 procent z něj se dostává na trh EU."
Iniciativu europarlamentu proto čeští zelení podporují. Požadují navíc, aby se při výrobě biopaliv uplatňovala přísná ekologická a sociální kritéria.
Dilema EU
Ve světě každou hodinu zmizí tři kilometry čtvereční deštného pralesa. A s nimi i řada živočichů, kteří zde žijí.
Každý den zahyne kvůli palmovému oleji na indonéských ostrovech deset orangutanů. Ten je dnes kriticky ohroženým druhem. Na Borneu jich podle odhadů zbývá asi 54 tisíc, na Sumatře šest a půl tisíce.
Evropská unie teď čelí zásadnímu dilematu. Na jednu stranu chce dodržet cíle, které si v ohledu na emise kysličníku uhličitého stanovila. Tedy snížit do roku 2020 jejich objem o alespoň šest procent ve srovnání s rokem 2010. Na druhou stranu ale doposud nedokázala radikálně omezit používání palmového oleje, který je podstatnou složkou biopaliv.
"Orgány Evropské komise měly několik měsíců výsledky studie, která prokazovala, že bionafta z palmového oleje má třikrát vyšší emise než konvenční nafta, a nic s touto informací nedělaly," uvedla Konečná pro Aktuálně.cz.
"Máme zodpovědnost za stav našeho světa a zvláště ve chvíli, kdy svojí poptávkou podporujeme odlesňování deštných pralesů, a tedy plic planety, bychom si toho měli být vědomi a snažit se zjednat nápravu," dodává česká europoslankyně.
6000 tun CO2 z jednoho hektaru
Původní úvaha při zavádění rostlinných olejů jako příměsi do biopaliv byla jednoduchá.
Při jejich spalování se do ovzduší dostane jen tolik kysličníku uhličitého, kolik si ho předtím plodiny, z nichž se biopaliva vyrábějí, odeberou ze vzduchu. Jak se ale ukázalo, z jednoho hektaru rašelinišť, na nichž plantáže vzniklé na místě vykáceného a vypáleného deštného pralesa stojí, se uvolní až 6000 tun CO2.
V současnosti je plocha těchto plantáží jen v Indonésii odhadována na 150 000 kilometrů čtverečních, což je téměř desetina tamního území. A takřka dvojnásobek rozlohy ČR.
Pro rok 2017 plánují koncerny nárůst produkce palmového oleje o přibližně šest procent na 65 milionů tun - po devítiprocentním poklesu z let 2014-2015, způsobeném suchem spojovaným s klimatickým fenoménem El Niňo.
Kácení deštných pralesů má ještě jeden rozměr.
Mezinárodní organizace na ochranu lidských práv Amnesty International nedávno obvinila agrární koncern Wilmar se sídlem v Singapuru, že jeho indonéské pobočky využívají při práci na likvidaci deštného pralesa děti ve věku osm až čtrnáct let. Své zaměstnance používá koncern navíc na "otrockou" práci, když jim platí pouhé dva a půl dolaru denně. Nehledě na škody na zdraví, které přitom místní lidé utrpí.
V roce 2013 muselo v důsledku podráždění očí a kůže či dýchacích potíží vyhledat lékařskou pomoc 50 tisíc Indonésanů.
