"Evropa je lídrem v boji s klimatickou změnou," oznámil vítězně v pátek ráno šéf unijních summitů Charles Michel. Zmíněné snížení o 55 procent se vztahuje na unii jako celek, hodnoty pro jednotlivé členské státy se budou teprve definovat v průběhu příštího roku. Předpokladem je, že pro Česko bude finální číslo nižší.
Shodu dlouhé hodiny blokovalo Polsko, které požadovalo větší záruky finanční podpory spojené s náročným přechodem od uhlí k ekologicky čistým technologiím. Česká vláda své "ano" podmínila unijním souhlasem s rozvojem jaderné energetiky a finanční podporou pro využití zemního plynu jako přechodného paliva k těm obnovitelným. Oběma zemím stejně jako některým dalším postkomunistickým státům šlo také o navýšení takzvaného modernizačního fondu, jehož prostřednictvím mohou méně ekonomicky vyspělé země využívat peníze z obchodování s emisními povolenkami.
Europe is the leader in the fight against climate change.
— Charles Michel (@eucopresident) December 11, 2020
We decided to cut our greenhouse gas emissions of at least 55% by 2030. #EUCO pic.twitter.com/XfoCacHoq0
Sektor výroby a využívání energie - tedy neautomobilová doprava nebo spotřeba domácností - v rámci EU vytváří tři čtvrtiny všech emisí. Ty přispívají k oteplování Země a tím k prohlubování klimatické krize. Proto dává smysl se v naplňování cíle zaměřit právě na energetiku.
Zemní plyn a jádro nicméně pro debatu o emisním cíli do roku 2030 nejsou zas tak relevantní. Na tom, že právě plyn by mohl být jakousi "berličkou" při přechodu k obnovitelným zdrojům, je v unii shoda.
České jádro
Další budoucnost plynu je ale nejistá. Při jeho těžbě se totiž uvolňuje metan, který je pro klima ještě mnohem škodlivější než oxid uhličitý, a EU ho ve své legislativě jako "zelený" označit odmítá. "V tuto chvíli jsou v Česku pro financování plynu dostupné evropské peníze, po roce 2030 s nimi ale nelze počítat. Proto by pak měl být vyměněn za čistší, obnovitelné," míní Tomáš Jungwirth, expert na klimatickou politiku z Asociace pro mezinárodní otázky.
V případě jaderné energetiky je problém v načasování. Česko už nyní z jádra vyrobí skoro 40 procent veškeré energie, ještě zvětšit by tento podíl měla dostavba reaktoru v Dukovanech. Ten ale nebude v provozu dřív než v roce 2036. "Z mého pohledu je český postoj spíš rétorické cvičení a snaha udržet si suverenitu před domácím publikem než reálný způsob snižování emisí v příštích deseti letech," míní Kateřina Davidová, expertka z Centra pro dopravu a energetiku.
Na investice určené na takzvanou zelenou transformaci může Česko podle zatím dostupných informací v následujících letech čerpat asi 280 miliard korun, a to jak z fondu určeného na obnovu po pandemii, tak z klasického víceletého unijního rozpočtu. Ten schválili šéfové vlád v Bruselu už ve čtvrtek. Z analýzy konzultační společnosti McKinsey vyplývá, že celkové náklady dosažení emisního cíle minus 55 procent do roku 2030 by pro Česko znamenaly asi 500 miliard korun. Ty se ale vrátí v podobě nových pracovních míst a rozvoje technologií.
Zatímco McKinsey ve své studii s využitím zemního plynu počítá, britský think-tank Ember dochází k závěru, že Česko by mělo vsadit rovnou na obnovitelné zdroje energie. Analytici se ale shodují na tom, že Česko může klimatického cíle dosáhnout relativně snadno, a to včasným uzavřením uhelných elektráren a tepláren a ukončením těžby uhlí. Náročnější výzvy naopak Česko podle expertů čekají během dosažení úspor spotřeby elektřiny v dopravě nebo zateplováním a renovacemi budov.
Skrytý problém: kůrovec
Premiér Babiš zároveň na klíčovém summitu prosadil, aby unie brala ohled na to, že se Česko nyní potýká s úbytkem lesů v důsledku "katastrofální kůrovcové kalamity". Země se kvůli ní dostala do situace, ve které místo aby lesy emise skleníkových plynů pohlcovaly, je uhynulé stromy naopak vytvářejí. "Do poloviny 20. let 21. století to bude deset megatun ročně," varuje McKinsey. Pro dosažení cíle do roku 2030 je proto podle konzultantů naprosto nezbytné lesy obnovit.
České nedostatky v klimatické politice
V postupu proti klimatickým změnám je na tom Česko velmi špatně. Vyplývá to z aktualizované mezinárodní analýzy Climate Change Performance Index 2021 (Index výkonu v oblasti klimatické změny). Index hodnotí, jak státy snižují své emise, jak podporují obnovitelné zdroje energie nebo jak propracovanou mají vlastní klimatickou politiku. V porovnání s Českem je na tom v EU hůř jenom Polsko, Kypr, Maďarsko a Slovinsko, tvrdí analýza.
V čele žebříčku je Švédsko, Velká Británie a Dánsko. Právě Velká Británie, která od letošního února není členem EU, má v tuto chvíli nejspíš nejambicióznější cíl na snižovaní emisí skleníkových plynů ze všech velkých a rozvinutých států. Česko zaostává hlavně v podpoře obnovitelných zdrojů - situace je pro zelenou energetiku méně příznivá už jen v Polsku - a špatně je na tom i z hlediska formulace vlastní klimatické politiky obecně. Česko je zároveň v množství emisí skleníkových plynů v přepočtu na obyvatele páté nejhorší v unii.
Nejvyšší čas
Evropská unie zdaleka není jediná, kdo se snížení emisí snaží prosadit - a ani nejambicióznější. Čína, dnes největší světový znečišťovatel (i když podle objemu emisí oxidu uhličitého v přepočtu na jednoho obyvatele stále méně "špinavá" než Česko), v říjnu prohlásila, že chce být klimaticky neutrální do roku 2060. Znamená to, že její čisté emise budou na nule, protože jich vyprodukuje jen tolik, kolik jich dokážou příroda a technologie z atmosféry zároveň i odstranit.
Jižní Afrika, Japonsko a Jižní Korea chtějí podobného cíle dosáhnout do roku 2050. S nástupem Joea Bidena do prezidentského úřadu se k němu vrátí i druhý největší znečišťovatel, USA. Nikdo z nich ale zatím cíle neproměnil v závaznou legislativu. Evropská unie by své vlastní právní dokumenty měla zveřejňovat v první polovině příštího roku.
Státy mají na podobné změny nejvyšší čas. Koronavirová pandemie sice letos srazí emise oxidu uhličitého o sedm procent oproti očekáváním, nijak ale nezmění celkový trend, který v tuto chvíli směřuje k oteplení planety do konce tohoto století o více než tři stupně Celsia, píše v nové klimatické zprávě Organizace spojených národů. Státy by proto svou pokoronavirovou ekonomickou obnovu měly spojit právě s důrazem na zelenou transformaci energetiky, průmyslu a dopravy, apeluje OSN. Jinak hrozí, že další nárůst teploty povede k ještě ničivějším obdobím sucha, požárů, bouří a tání ledu na zemských pólech i z ledovců v horách, než jakých jsme byli svědky dosud.
