Praha - Malý italský ostrov Lampedusa, ztracený ve vlnách Středozemního moře, považují mnozí evropští výletníci téměř za ráj. Na jeho pláže se každý rok vydají tisíce turistů.
Lampedusa má ale dvě tváře. A ta druhá je mnohem méně přívětivá.
V posledních letech se tento ostrov stal jedním z nejviditelnějších symbolů uprchlické krize.
V letních měsících, kdy je moře klidné, se ke břehům Lampedusy vydávají na lodích desítky až stovky migrantů především z Afriky. Často je neodradí ani horší počasí v jiných měsících. Od afrických břehů je malý ostrov vzdálený takřka na dotek - jen něco málo přes 100 kilometrů.
Uprchlíci, kteří se dostanou do vod poblíž Lampedusy, mají za sebou náročnou cestu. Často museli překonat nástrahy v podobě pouště, pašeráků i nemocí.
Cestu přes moře, kdy mají svůj cíl tak blízko, mnozí nepřežijí. Pašeráci je nahánějí do vratkých a přeplněných lodí, aniž by jim jakkoliv záleželo na jejich osudu.
O životě a dvou tvářích Lampedusy vypráví i dokument Požár na moři, který je k vidění na festivalu Jeden svět. Ten ve středu 15. března končí v Praze a přesouvá se do dalších českých měst.
Záchranáři na moři pomáhají běžencům
Dokument nejprve ukazuje "běžný" život dospívajícího italského mladíka Samueleho. Jeho každodenní problémy, přípravu do školy, návštěvu lékaře nebo i obyčejné klukoviny, kdy se s kamarádem strefují prakem do kaktusů.
Jako by byl jejich život na míle vzdálený realitě ostrova.
Ukázky ze dne mladého Itala střídají syrové záběry na moře. Ukazují práci záchranářů, kteří poskytují první pomoc běžencům na pokraji smrti, vytahují je z přeplněných bárek, a dokonce musí do pytlů balit mrtvé, kteří plavbu za lepším životem v Evropě nepřežili.
"V Nigérii jsme už nemohli zůstat. Hodně lidí tam zemřelo. Utekli jsme do pouště, na Saharu, kde mnoho lidí přišlo o život," říká jeden z migrantů, jehož zpověď ostatní doprovázejí temným zpěvem.
Muž takto vypráví strasti, kterým utečenci čelí - znásilňování, bití, nedostatek jídla.
Poté skupina migrantů utekla do nestabilní Libye na severu Afriky. "Hory nás nemohly schovat, lidé nás nemohli schovat… Při plavbě na moři hodně pasažérů zemřelo, ztratilo se. Na lodi bylo 90 lidí, jen 30 se zachránilo," pokračuje ve své výpovědi.
Nelze si zvyknout
"Povinností každého člověka je pomoci těmto lidem. Když se nám to povede, jsme šťastní. Někdy to ale není možné," vypráví ve filmu lékař, který už dlouhá léta pracuje "v první linii" uprchlické krize. Lidem, kteří připlují na Lampedusu, pomáhá s nemocemi, zraněními i porody.
Ukazuje fotografii přeplněné lodi. Ti, kdo zaplatili pašerákům nejvíce, jsou nahoře. Uprostřed lodi se pak tísní běženci, co zaplatili méně, a dole v podpalubí jsou ti nejchudší. Mají nejmenší šanci, že přežijí - jsou často dehydratovaní a vyčerpaní.
"Viděl jsem hrozné věci - mrtvé lidi, děti. V takových chvílích musím dělat věc, kterou ze všeho nejvíc nenávidím: vyšetřit mrtvoly," líčí chvějícím se hlasem.
"Mnozí z mých kolegů mi říkají: 'Viděl jsi toho už tolik, musel sis zvyknout.' Není to ale pravda," dodává.
Pašerákům se daří
Největší prospěch z uprchlické krize mají pašeráci, kteří působí hlavně v chaosem zasažené Libyi, ale také například v Tunisku. Od migrantů si často berou stovky až tisíce dolarů.
Ani to ale běžencům nezaručí, že se v pořádku dostanou na starý kontinent.
Loni podle údajů Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž (Frontex) zemřelo na trase z Libye k italským břehům přes 4500 lidí.
Pašeráci riskují čím dál více, míní ředitel Frontexu Fabrice Leggeri. Jejich lodě a bárky jsou stále přeplněnější - v roce 2015 do jedné lodi v průměru nastoupilo 100 lidí. Loni to bylo už 160. S větším počtem běženců se snižují i jejich šance, že náročnou plavbu přežijí.
Fire at Sea (Požár na moři). Režie: Gianfranco Rosi. Dvanáctiletý Samuele žije na středomořském ostrově Lampedusa. Dny tráví ve škole a střílením z praku. Jemu i jeho rodině žijící z rybaření ubíhá čas poklidně. Hodiny plynou ve stejném rytmu, jako se střídají italské šlágry v místním rádiu. S línou atmosférou ulic ostře kontrastuje drama, které se odehrává u břehů Lampedusy. Během posledních 20 let tu na lodích připlulo na 400 tisíc uprchlíků, kteří utíkají před konflikty a chudobou. Samueleův lékař, jehož noční můrou je ohledávání mrtvých z chatrných lodí, osobně propojuje oba světy, které vykreslil v dokumentu Gianfranco Rosi, za což si odnesl hlavní cenu z Berlinale 2016.
