Manbidž (Sýrie) - Ředitel sirotčince v Manbidži na severu Sýrie si do rukou bere miminko staré jen několik týdnů. "Tohle je naše nejmenší dítě. Mělo jen matku a ta ho opustila, protože ho neměla jak uživit. Byly mu čtyři dny, když se k nám dostal," líbá na čelo chlapečka, kterého pojmenovali Usáma, a bere za ruku smutně vyhlížející holčičku se světlými vlásky.
"Jmenuje se Aya. Našla ji u dveří jako novorozence jedna rodina. Chtějí ale odjet pryč a holčičku si s sebou vzít nemůžou, tak ji přinesli k nám," vysvětluje Ahmad Al-Fakhour, který šéfuje sirotčinci nadace Světla budoucnosti.
Ve dvoraně přízemní budovy pobíhají další děti různého věku. Některé ukazují do fotoaparátu prsty písmeno "V" coby symbolu vítězství. Pro sirotky, kteří zažili život na ulici, je nový domov skutečně životní výhrou.
"Dvě dívky jsme našli kolem desáté večer v parku. Dělily se o kus chleba, co tam našly, a jedna z holčiček, bylo jí osm, měla zranění na noze. Když jsme se ji snažili ošetřit, nechtěla, hrozně se bála, jakmile se jí někdo dotkl. Zjistili jsme, že ji někdo napadl," poukazuje ředitel Al-Fakhoury na traumata, která si děti do sirotčince přinášejí.
Sexuální zneužití nebo dokonce obchod s orgány jsou bezprostředním nebezpečím, které dětem bez rodinného zázemí v zemi zmítané válkou hrozí. Mezinárodní média, včetně britské BBC, zveřejnila zprávy o černém obchodu s orgány, především ledvinami, které syrští uprchlíci prodávají, aby měli peníze na obživu. V případě dětí bez rodiny dokonce hrozí, že je obchodníci s orgány unesou a zabijí.
I v případě, že je nic z toho nepotká, utrží většina hluboké šrámy na duši. Ztráta blízkých, střelba, nálety, hlad, strach o život jsou traumatizující i pro dospělé, natož pro děti.
"U dětí jsou tato traumata o to nebezpečnější. Když je nevyřešíme a nepopíšeme teď, můžou vést k zásadním psychickým problémům v dospělosti," vysvětluje Al-Fakhoury při prohlídce sirotčince.
V domově nadace Světla budoucnosti žije trvale osmnáct sirotků. Na dalších 865 dětí nadace dohlíží v péči pěstounů nebo příbuzných. Přispívá na jejich životní potřeby a poskytuje jim odbornou péči, když ji potřebují. Můžou se také účastnit řemeslných kurzů, které probíhají v sirotčinci.
Peníze na rozšíření nejsou
Nadace funguje od roku 2003. "Před válkou jsme se hodně starali o handicapované děti, kterých je tu dost v důsledku sňatků mezi blízkým příbuzenstvem," popisuje Al-Fakhoury. V posledních letech ale přibyly děti s následky válečných zranění, přišly třeba o končetiny. Je tu i dítě se zlomenou páteří.
Pracovníci sirotčince se kromě potřebné fyzioterapie děti snaží vzdělávat, aby byly schopné se o sebe po dosažení plnoletosti postarat. Chlapci navštěvují počítačové kurzy a dívky se učí na krejčové a kadeřnice.
"Naším cílem je, aby se děti staly plnohodnotnými členy společnosti. Ty, které potřebují doživotní péči, samozřejmě neopustíme. V rámci chráněných dílen u nás budou pracovat. Ale děti, které jsou zdravé, se budou díky dosaženému vzdělání schopné samy uživit," říká.
Hlavním problémem je pro sirotčinec v současné době kapacita. Přízemní budova s třinácti pokoji nestačí a nadace Světla budoucnosti zatím nesehnala peníze na její rozšíření.
Nadaci financují zčásti příbuzní dětí, které docházejí do sirotčince na kurzy, a také podnikatelé z Manbidže prostřednictvím almužen, takzvaného zakátu. Jejich dary ale pokrývají jen stávající provoz. Podle ředitele Al-Fakhouryho poptávka po sirotčincích roste i v dalších městech.
Vybírání odpadků
"Samozřejmě že sirotci jsou i v jiných městech. Nedávno k nám přivezli dva sirotky z Rakky," říká. Konkrétní počty osamělých dětí tam zatím nikdo nezná. "Hodně dětí tam žije na ulici, vybírají z popelnic odpadky. Mám obavu, že až ta čísla zjistíme, bude to něco děsivého," zdůrazňuje Al-Fakhoury.
Statistiky o počtech sirotků v Sýrii zatím neexistují. Válka ještě neskončila.
Jak ale redakci potvrdila mezinárodní humanitární organizace Save the children, počty dětí - ať už osiřelých nebo bez doprovodu - rozhodně během posledních osmi let vzrostly.
"Je pravda, že obvykle se o děti, které přišly o rodiče, postarají příbuzní. Ale ti jsou někdy příliš chudí, takže nemají na péči prostředky, nebo je rodina příliš rozdělená. V některých případech zemřou všichni příbuzní nebo se nedají dohledat. Nedávno jsme řešili případ novorozené holčičky, kterou našli v sutinách domu po náletu. Nenašli jsme žádné příbuzné, tak byla umístěna do pěstounské péče," popisuje zdroj z nevládní organizace.
Děti jako snadný terč
Podle ředitelky české pobočky UNICEF Pavly Gomby je v zemi, která se nachází ve válce, velmi složité potvrdit, jestli rodiče dítěte zemřeli nebo jsou jen nezvěstní. "UNICEF a další mezinárodní humanitární organizace považují za sirotka dítě, které objektivně ztratilo jednoho nebo oba rodiče. Takových dětí je v Sýrii mnoho, nejstřízlivější odhady mluví o 100 tisících," vypočítává.
Ve válkou zmítané Sýrii je ale složité ověřit, jestli oba rodiče dětí skutečně zemřeli. Země má rozvrácenou infrastrukturu i evidenci obyvatel. "Rozhodně však v Sýrii existují děti, které nemají dospělého, jenž by o ně pečoval. To dokládá i podpora UNICEF dětským domovům a různým azylovým zařízením typu sirotčinců," říká Gomba.
Podle ředitele manbidžského sirotčince je pomoc pro děti v současné situaci v Sýrii naprosto zásadní. "Ty děti nemůžou za to, že osiřely. Mají hlad a můžou být snadným terčem ke zneužití například teroristickými organizacemi, můžou se stát ohrožením pro společnost, pokud se jim nedostane správné péče," upozorňuje Al-Fakhoury.
Při otázce, jak on sám zvládá práci, při které vidí tolik smutku a bolesti, se pousměje. "Víte… Co cítím, se nedá popsat slovy. Kdo to nezažil, nemůže to pochopit," říká s tím, že je nejšťastnější, když se děti v jeho sirotčinci usmívají ve chvíli, kdy to nejvíc potřebují.
Autorka je novinářkou serveru Hlídací pes, kde tato reportáž také vyšla.
