Praha - Ještě před několika lety by nikdo nepředpokládal, že KLDR pokročí ve vývoji balistických střel a jaderných zbraní tak daleko.
Přední bezpečnostní experti připomínají, že jde o mimořádně dynamickou a svým způsobem "obdivuhodnou" cestu: od zastaralých sovětských nosičů SCUD k raketám s mnohasetkilometrovým dosahem.
Od ne příliš účinných "špinavých" jaderných bomb k ničivým nukleárním zbraním.
Do několika málo let se tak režim nevyzpytatelného diktátora Kim Čong-una může stát vážnou celosvětovou hrozbou. Jinými slovy: problém, který je dnes mezinárodním společenstvím stále (dost možná) zvládnutelný, může být už v roce 2030 zcela mimo kontrolu kohokoliv.
Radikální řešení nabízí bezpečnostní analytik brněnské Univerzity obrany Lukáš Dyčka.
"Stále je čas na to, aby byla zničena selektivními vzdušnými údery raketová a jaderná centra Severní Koreje. Její šílená snaha ohrozit jadernými hlavicemi kterýkoliv stát na světě a zejména USA by tak mohla být definitivně zastavena anebo alespoň citelně zpomalena," tvrdí Dyčka.
Připomíná, že severokorejské rakety mohou už dnes spolehlivě zasáhnout například Japonsko, třebaže zatím ještě ne USA. Zatím.
"Pokud by ale měl Bílý dům důkazy, že Severokorejci chystají další test jaderného nosiče dalekého dosahu, tak bych se omezené akci amerických neviditelných letounů F-22 vlastně už ani nedivil," říká Dyčka.
Zničení odpalovacích ramp nebo několika jaderných výzkumných center by navíc podle něj sehrálo roli účinného odstrašujícího gesta, ale také výstražné lekce, která by Kim Čong-unovi dokázala jednoznačnou technologickou převahu nad KLDR - nehledě na velký pokrok jejího raketo-jaderného programu.
"Taková lekce by už byla velmi potřebná. Kim Čong-un si totiž až dosud dělal při jaderných a raketových testech, co chtěl. Měl by tedy poznat - stejně tak jako manipulovaná severokorejská veřejnost -, kde jsou hranice," dodává Dyčka.
Generál: Úder je až krajním řešením
Bývalý náčelník generálního štábu Jiří Šedivý považuje údery na raketová a jaderná centra KLDR za poslední, kritické řešení severokorejského problému.
"Možná na ně v budoucnu přece jen dojde, ale neměli bychom tím začínat. V mezinárodních vztazích jsme si v poslední době zvykli až příliš na silová řešení. Za chvíli bychom se tak mohli vrátit až někam do středověku: nelíbíš se mně, překážíš? Tak ti dám jednoduše po hubě!" tvrdí Šedivý.
"Přesně takhle ale začala první i druhá světová válka. Proto bychom měli se severokorejským diktátorem začít konečně jednat o míru - byť se zaťatými zuby. Stejně jako se jednalo s Íránem, takže se - rovněž se zaťatými zuby - našel nakonec kompromis," dodává generál.
Severokorejský vůdce Kim Čong-un nemusí mít podle něj například představu o vojenských schopnostech NATO nebo USA. Možná i proto se opájí absurdní myšlenkou, že USA jednou zničí.
Během jednání by pak mohl Kim podle Šedivého získat přehled o reálné situaci.
Dosavadní jednání se severokorejským diktátorem nikam nevedou.
Právě ztrátu schopnosti Kim Čong-una dospět v jednání s OSN či USA k rozumnému a pragmatickému řešení a naopak jednostrannou sázku na vydírání a hrozby světovému společenství považuje Jiří Šedivý za největší bezpečnostní riziko.
Bezpečnostní analytik brněnské Univerzity obrany Lukáš Dyčka tvrdí, že při současném tempu vývoje raket a jaderných zbraní KLDR můžou tamní rakety v dohledné době doletět až do USA.
Podle Jiřího Šedivého sice Severokorejci vyvinuli jaderné nálože, zatím ale nezvládli technologicky velmi obtížný proces jejich napasování do tlakům i teplotám odolných raketových hlavic.
Kdy bude mít Kim mezikontinentální střely?
"Ke svému cíli ale viditelně směřují. Proč by jinak vyvíjeli tak velké množství balistických raket - nosičů jaderných hlavic?" říká Lukáš Visingr, který zbrojní programy KLDR dlouhodobě sleduje.
Za největší aktuální hrozbu ale Visingr považuje severokorejské rakety krátkého a středního doletu a nikoliv - jakkoliv úporně vyvíjené - mezikontinentální střely.
"KLDR se s raketovým jaderným programem stává pro svět mnohem vážnější hrozbou, než se až donedávna předpokládalo. V těchto plánech Severokorejci až neuvěřitelně pokročili," tvrdí Visingr.
"Zvládli dokonce technologii raket na pevné palivo nebo jejich kontejnerizaci. Jakkoliv až dosud neuskutečnili žádný úspěšný start mezikontinentální střely," srovnává Visingr.
Tuto již velmi sofistikovanou (i řídicí a monitorovací) technologii zvládlo zatím jen několik států. Severokorejci jsou podle Visingra teprve na začátku.
Ke svému cíli ale míří velmi úporně.
Sázka na Čínu
Nejenom Visingr, ale třeba i Lukáš Dyčka z Univerzity obrany připomínají velký vliv Číny na severokorejský totalitní režim.
Doufají, že Peking svým vlivem přiměje konečně KLDR, aby upustila od vývoje mezikontinentálních střel a jaderných hlavic. I v čínském zájmu totiž podle obou expertů je, aby mladý diktátor odešel ze scény a moci v KLDR se chopili (ve srovnání s Kimem) přijatelnější vojenští předáci.
Režim by se tak nezhroutil a šílený diktátor by i s celou jeho dynastií zmizel ze scény.
Vystřídali by ho sice nepřátelští, zato ale pragmatičtí vojáci. Tento či podobný scénář je také podle Dyčky důvodem čistek v armádním severokorejském velení.
Žádné dobré řešení ve snaze zbavit svět severokorejské jaderné hrozby podle bezpečnostních analytiků neexistuje.
"Ať už to s KLDR dopadne jakkoliv, tak to bude velmi ošklivé," míní Visingr. "Přesto je nutné zasednout s Kim Čong-unem k jednacímu stolu," opakuje generál Šedivý. Lukáš Dyčka připomíná vzkaz Bílého domu, že "epocha strategické trpělivosti s KLDR skončila".
Severní Korea tedy zjevně přerostla přes hlavu svému dosavadnímu ochránci Číně. "Zlý pes se Pekingu utrhl z řetězu a běhá teď volně po zahradě," říká v nadsázce Lukáš Visingr.
Čína dokonce přestala kupovat severokorejské uhlí, což byl pro Kim Čong-una jeden z posledních legálních finančních příjmů.
Ještě je to stát, anebo už mafiánské uskupení?
Kde přesto Severokorejci berou peníze na nákup drahých jaderných technologií, když velká část země trpí hladem?
Odpověď je jednoduchá: severokorejský režim má obrovské množství nelegálních příjmů.
KLDR je například podle Visingra jako žádný jiný stát zaháčkována do organizovaného zločinu: vyrábí a ve velkém pašuje narkotika, falšuje dolary, obchoduje s "krvavými" diamanty, prodává zbraně a výcvik do mnoha zemí třetího světa. Světové společenství přitom nedokázalo tyto aktivity zastavit.
OSN nechala i podle bývalého šéfa vojenské rozvědky Františka Štěpánka severokorejský problém tak dlouho bobtnat, že už nemá zřejmě žádné dobré řešení.
A nemusí jím být ani zmiňovaný vzdušný úder na jaderná zařízení KLDR. Ten by totiž tamní diktátor Kim Čong-un pravděpodobně považoval za spoušť k totální válce s obrovskými ztrátami na životech na celém Korejském poloostrově i v jeho okolí.
Řeč už totiž není jen o jaderných, ale i chemických a biologických zbraních, kterých mají Severokorejci obrovské zásoby. Zřejmě vůbec největší na světě. Do pekel by tedy s sebou mohli vzít půlku regionu.
Severokorejský vůdce Kim Čong-un si ho už dávno vzal jako rukojmí. A Visingr připomíná, že Kim se chová stejně jako Joseph Goebbels, který v dubnu 1945 prohlásil: "Dobře, možná odejdeme. Alespoň ale za sebou pořádně práskneme dveřmi."
Rozpad KLDR by navíc podle Lukáše Dyčky přerostl nejenom v bezpečnostní, uprchlickou, ale i v dosud netušenou ekonomickou katastrofu. Za výhodnější proto považuje permanentní "hašení" lokálního severokorejského ohniska.
"Asi to bude znít dost cynicky, ale při nynějším rozdání karet je pro nás pořád výhodnější aspoň nějak fungující režim - byť vyšinutého - diktátora Kim Čong-una. S jedinou podmínkou: že už v budoucnu nebude nikoho ohrožovat jadernými hlavicemi," uzavírá Dyčka.
