Proč vůbec Tibeťané v roce 1959 povstali proti Číně?
Poté co čínská osvobozenecká armáda obsadila v roce 1951 Tibet, slíbila, že oblast bude fungovat v autonomním režimu a ponechá si své náboženské zvyky. Tyto podmínky se však netýkaly dalších tibetských oblastí v sousedních provinciích, kde v 50. letech začaly tvrdé půdní, zemědělské a společenské reformy. Rostl strach z toho, co lidi čeká, a přibývaly zásahy do tibetské administrativy. Povstání z 10. března 1959 bylo jen eskalací obav z rostoucího čínského vlivu. Výchozím bodem bylo pozvání dalajlamy na divadelní představení do čínských armádních prostor. Tibeťané v tom viděli snahu čínské strany zmocnit se ho a vzbouřili se.
Jak se liší současný Tibet od toho před 61 lety?
Tenkrát byl Tibet celkem uzavřená oblast, kam se dalo špatně dostat. Společnost nebyla moc napojená na svět kolem. Lidé žili z toho, co bylo k dispozici, byli to většinou farmáři nebo pastevci. Teď je situace naprosto jiná, protože Číňané od počátku 21. století rozvíjí západ země. Vystavěli nová města, letiště a silnice, čímž se život místních změnil.
Byl tento rozvoj skutečně závislý na Číně, nebo by se Tibet rozvinul i bez ní?
Tibet by se změnil, ať už by byl součástí Číny, nebo ne. O modernizaci se na počátku minulého století neúspěšně pokusil už třináctý dalajlama, narazil však na odpor konzervativní společnosti. Když se to ale nepodařilo jemu, určitě by se to podařilo někomu jinému.
Pod čínským vedením ale ke změnám dochází daleko rychleji. Problém je, že místní se na vývoji nepodílí - nemůžou říct, co by se jim líbilo a jaké změny by byly v souladu s jejich znalostmi, možnostmi a prostředím. Všechno je řízeno z vyšší úrovně centrální vlády, kterou většinou nezajímá, jak se s tím lidé vyrovnají. Když se vláda rozhodne postavit město nebo vesnici, lidé, co tam bydlí, se musí přestěhovat.
Kam pak jdou?
Vzdělanější lidé mají výhodu, snadněji si najdou uplatnění a zdroj obživy. Horší je situace například pro pastevce, kteří nechodili do školy a neumí dostatečně čínsky. Vláda je sestěhovává do centralizovaných sídlišť, která ale alternativní zdroj obživy nenabízí. Tito lidé jsou pak závislí na státní podpoře.
Kolika lidí se přesídlování týká?
Přesná čísla se nevědí a nejde jen o Tibeťany. Je to velkoplošný jev, který se týká i jiných menšin živících se pastevectvím, například Kazachů nebo Mongolů. Výrazně se tím mění tvář západních stepí a venkova. V provincii Čching-chaj na sever od Tibetské autonomní oblasti se to týká několika set tisíc pastevců. Jejich počet se ale každým rokem zvyšuje.
Kontrola se v Tibetu zpřísnila
Bude ještě za pár let existovat typický obrázek Tibeťana pasoucího stáda jaků?
Po roce 2008, kdy se zvedla poslední vlna nepokojů v tibetských oblastech a čínská vláda slíbila každému postavit dům, se zdálo, že to tak dopadne. Teď si to už nemyslím, protože ještě neexistuje dostatek alternativní práce pro všechny a státní podpora nestačí. Navíc ti, kteří se při přesídlení vyhnuli prodeji stád, se často na pastviny vracejí, protože zjistí, že nemají z čeho žít.
Mohou si Tibeťané pod čínskou vládou udržet svou kulturu?
Stejně jako kdekoliv jinde se i tibetská kultura vyvíjí. Je ale zapotřebí, aby si lidé mohli sami rozhodnout, co si udrží a co už ne.
Tibetská společnost se ale všeobecně liší od toho, co si mnozí lidé na Západě představují. Tibeťané jsou vesměs stejní jako my, mají stejné potřeby a řeší stejné problémy jako my - kolik si vydělají peněz a jestli si můžou koupit nejnovější motorku, mobil nebo televizi. Ta spirituální část propojená s přírodou tvoří jenom malou část kultury.
Nakolik je Tibet autonomní, jak název jeho oblasti prozrazuje?
Autonomie Tibetu není taková, jak jí rozumíme my. Označení spíš znamená, že region má speciální zacházení, které vládě umožňuje zavádět jiné postupy než ve zbytku Číny - ať už v horším, nebo lepším slova smyslu. Stejné označení nese i provincie Sin-ťiang, kde posílají Ujgury do převýchovných táborů.
Autonomní status tedy umožňuje ospravedlnit například přísnější kontrolu populace a restrikce k vystavování cestovních dokladů, ale také poskytuje právo na finanční podporu nebo úlevy na daních.
Kdo je Jarmila Ptáčková
Jarmila Ptáčková je odbornicí na Tibet z Orientálního ústavu Akademie věd. Zaměřuje se na čínskou rozvojovou politiku v tibetských oblastech, vliv modernizace na život pastevců, environmentální politiku Tibetu a na čínsko-tibetské vztahy. Kromě odborných článků přeložila do češtiny i knihu tibetských pohádek.
Probíhají v Tibetu nějaké protesty proti čínské vládě?
Poslední velké protesty se konaly v roce 2008, kdy se média zaměřila na Čínu kvůli olympijským hrám. Kontrola se od té doby zpřísnila. Občas k nějakým nepokojům dojde, ale vláda je umí okamžitě potlačit.
Nespokojenost se současnou situací vyjadřují někteří také formou sebeupalování, což je zoufalý projev nespokojenosti, kdy se lidé chtějí vyjádřit a zároveň vyhnout dalším postihům. Navíc díky výstavbě infrastruktury tu je obrovská možnost okamžitého nasazení armády - je už otázkou hodin, a ne dnů, jak to bylo před rokem 2008. Jakákoliv forma protestu je tedy čím dál omezenější.
V nejhorším případě budou dva dalajlamové
Vnímají Tibeťané dalajlamu i po letech, co je v exilu, jako svého vůdce?
Ano, i pro mladší Tibeťany je stále autoritou a to je pro čínskou vládu velice těžké. Například v roce 2006 dalajlama vyzval Tibeťany, aby chránili životní prostředí. Upozornil na tradiční zdobení se kůží divoké zvěře, jako jsou tygři nebo sněžní leopardi, které tím, jak Tibeťané bohatnou, stálo život spoustu zvířat. Následkem toho si Tibeťané začali kůže hromadně strhávat a dobrovolně pálit. Žádný čínský program by podobnou reakci nevyvolal.
Co se stane, až dalajlama zemře?
To se těžko předvídá. Dalajlama je už starý, všichni tedy zatím vyčkávají. Sám se může rozhodnout, že už se nepřevtělí. Pokud se tak nestane, bude se hledat nové převtělení a je pravděpodobné, že dojde k soutěži mezi čínskou stranou a exilovou vládou.
V nejhorším případě budou dalajlamové dva. Čínský, kterého bude kontrolovat strana, a jeden zvolený exilovou vládou. Každopádně půjde o období zranitelnosti pro tibetskou společnost, protože dalajlama bude malý a nenastoupí okamžitě na místo charismatického vůdce. Bude těžké 14. dalajlamu nahradit a zajistit, aby ho respektovali nejen Tibeťané, ale i zahraniční veřejnost a instituce.
Je charisma důvodem, proč je současný dalajlama tak oblíbený?
Tibeťané věří, že dalajlamové jsou převtělením boha Avalókitéšvary, takže ať už je dalajlama jakýkoliv, lidé k němu mají respekt. Samozřejmě ale záleží na konkrétní osobě, která v sobě převtělení nese. V historii dalajlamů jsou silnější osobnosti, které výrazně ovlivnily vývoj tibetské společnosti, a také ti, kteří se starali spíš o sebe, a ne blaho lidu. Z takových si lidé dělali legraci.
Jaké země mají v současnosti dobré vztahy s dalajlamou?
Indie, kde se po svém útěku usadil, stále vyjadřuje velkou podporu dalajlamovi a exilové komunitě. Zároveň se nebojí říct Číně "ne" a prosadit si svoje zájmy. Dobrým příkladem je i Švýcarsko s velkou exilovou komunitou Tibeťanů. Tu Švýcaři otevřeně podporují, a zároveň obchodují s Čínou.
Kontakt s dalajlamou by rozhodně neměl hrát ústřední roli v jakékoliv spolupráci s Čínou. V současném ekonomicky orientovaném světě ale bohužel příliš často dochází k autocenzuře, jen aby si státní instituce nerozhněvaly čínskou stranu. Čína ví, že tibetská vláda v exilu ji nemůže nijak zásadně ohrozit. Stejně tak si je vědoma toho, že pro svůj ekonomický rozvoj i šíření politického vlivu je závislá na mezinárodní spolupráci.
