Praha - Když cestuje americký prezident, je zároveň v pohybu obrovská masa lidí. Ve Spojených státech i v zemích, kam prezident přijíždí.
Především jde o bezpečnost a pohodlí prvního muže Ameriky. Každá návštěva začíná už mnoho týdnů dopředu. Všechna místa, kam prezident zavítá, obhlédne ochranka a vypracuje postup při zajišťování bezpečnosti.
V cílové zemi pak bývají v pohotovosti tisíce policistů, vojáků a lidí jiných profesí.
Na palubě letounu Air Force One má prezident veškerý komfort. Pracovnu, ložnici, jídelnu, telefony, televizní obrazovky, internetové připojení. Je to jakýsi Bílý dům v oblacích.
Na palubu se vejde více než sto lidí, včetně prezidentových poradců, bodyguardů a také novinářů (američtí novináři ale za cestování prezidentským speciálem platí, zatímco čeští novináři mají cesty s českými politiky zadarmo.
Na letišti cílové země obvykle přistává s Air Force One i další letadlo s doprovodem, opancéřovanými automobily a dalším vybavením.
Americkému prezidentovi je v tomto roven snad jen saúdskoarabský král, který cestuje obvykle třemi velkými Boeingy a několikasetčlenným doprovodem.
Místo, kde bude hlava amerického státu spát, se obvykle dopředu oficiálně nesděluje. Předloni spal George Bush v pražském Hiltonu, kde se například také setkal s Jiřím Paroubkem. Podle dostupných zpráv přespí Obama také v Hiltonu.
Kde je to možné, využije možnosti spát ve speciálních objektech, určených pro ubytování státnických návštěv. Takové budovy se většinou nacházejí v uzavřených komplexech, nepřístupných pro „normální smrtelníky." Tento způsob ubytování zahraničních politiků je běžný například v Číně nebo Rusku.
V zemích, kde nelze zajistit odpovídající ubytování především z bezpečnostního hlediska, někdy návštěva začne brzy ráno a ještě večer prezident USA odjede.
Tak tomu bylo kupříkladu při návštěvě prezidenta Billa Clintona v Bangladéši roce 2000. Původně tam měl strávit noc, ale nakonec od tohoto návrhu administrativa ustoupila, protože se nenašel vhodný hotel ani rezidence. Americký prezidentský pár tak strávil v metropoli Dháce jen necelý den.
V koloně obvykle jezdí dvě stejné limuzíny. Jedna s prezidentem a jedna „falešná" pro případ potřeby. Limuzíny jsou samozřejmě neprůstřelné a odolné snad veškerým možným způsobům útoků. Údajně mají speciální pneumatiky, s kterými lze i při jejich vážném poškození jet dál několik desítek kilometrů.
Kolona má obvykle přes dvacet vozů. Její součástí jsou i těžce ozbrojení příslušníci prezidentské ochranky, policisté, poradci, lékaři a novináři.
Na rozdíl od jiných, menších státních návštěv většinou příjezd amerických prezidentů v každém městě naruší dopravu i provoz na letištích.
Ve výjimečných případech je utajena i celá cesta prezidenta. O návštěvě George Bushe na americké základně v Bagdádu v listopadu 2003 se svět dozvěděl až v době, kdy Air Force One už byl na cestě zpět do Washingtonu.
Zatím se ještě nikdy nestalo, že by byl život amerického prezidenta vážně ohrožen za hranicemi USA. Alespoň nikdy nic takového nebylo zveřejněno.
Poslední atentát na hlavu státu pobývající v zahraničí se odehrál v roce 1995 v Etiopii. Členové teroristické skupiny stříleli na kolonu egyptského prezidenta Husního Mubaraka, která mířila z letiště do města. Prezident vyvázl bez zranění a okamžitě odletěl zpět domů.
