Čeští fotbalisté těžko budou někdy na budoucích evropských šampionátech hrát tak daleko. Vzdušnou čarou je to z Prahy do Baku přes 3600 kilometrů. Pro srovnání: vzdálenost mezi Prahou a Moskvou činí 1900 kilometrů.
Nápad nehrát fotbalové Euro v jedné zemi a rozprostřít ho po celém kontinentu se zrodil v hlavě Michela Platiniho, bývalého francouzského špičkového fotbalisty a do roku 2016 šéfa Unie evropských fotbalových asociací (UEFA).
Ázerbájdžán, který geograficky patří do Asie, se dostal na seznam pořadatelských států mistrovství Evropy díky tomu, že tamní vláda má velké příjmy z prodeje ropy a sport je oblastí, ve které se chce v Evropě a ve světě dostat do povědomí. Země leží na velkých zásobách ropy a plynu v Kaspickém moři a rozpočet tohoto kavkazského státu plní od roku 2006. Tehdy byl slavnostně otevřen ropovod z Baku přes území Gruzie do tureckého přístavu Ceyhan a ázerbájdžánská ropa tím začala ve velkém proudit do Evropy.
Jen v prvních třech letech poté stouply státní příjmy o třetinu, a i když ceny ropy provázejí výkyvy, energetika zůstává základem ázerbájdžánské ekonomiky. Státní ropná a plynárenská společnost SOCAR je největší a nejvlivnější firmou v zemi. Po tragických devadesátých letech, kdy stát ekonomicky kolaboval a potýkal se s porážkou ve válce s Arménií o Náhorní Karabach, přivodil export ropy a plynu obrat.
Autokratický vládce Ilham Alijev proto zavelel k výstavbě sportovní infrastruktury a pořádání velkých mezinárodních soutěží. V Ázerbájdžánu se konaly světové šampionáty v boxu či řeckořímském zápasu, od roku 2016 se zde jezdí závody vozů formule 1. Před dvěma lety se na novém Olympijském stadionu v Baku střetly ve finále klubové Evropské ligy Arsenal a Chelsea. Bylo to kuriózní: dva londýnské týmy se musely trmácet na opačnou výspu Evropy.
Právě nově postavený Olympijský stadion bude dějištěm sobotního čtvrtfinále mezi Českem a Dánskem. Stavbu moderní arény s kapacitou 67 tisíc diváků financovala - nepřekvapivě - státní energetická firma SOCAR. Prezident Ilham Alijev ji vedl v době, kdy byl ještě prezidentem jeho otec Hejdar Alijev. Stál také v čele Ázerbájdžánského olympijského výboru, což dokumentuje propojení energetiky a sportu v tomto ropném státě. Prezidentem země se Ilham Alijev stal po smrti otce v roce 2003.
Kritika vlády a opozice se v Ázerbájdžánu netolerují. Nezávislí novináři nebo politici usilující o změnu poměrů jsou ve vězení nebo byli donuceni odejít do exilu. Sport a pořádání velkých sportovních akcí se pro režim staly výkladní skříní, která mu pomáhá legitimizovat jeho existenci.
"Vláda se snaží působit na svět nejen pořádáním velkolepých sportovních a kulturních akcí, ale například i pozvánkami studentů a vědců na kurzy o ázerbájdžánské historii nebo kultuře, kde předkládá například svůj pohled na spor s Arménií o Karabach. Snaží se působit na akademickou sféru, spolupracovat se zahraničními univerzitami. Tento lobbying s cílem přesvědčit svět, že Ázerbájdžán je skvělá fungující země a že v jednání s ní se nemá směšovat byznys s lidskými právy nebo politikou, má i svůj název. Říká se mu kaviárová diplomacie," řekla Aktuálně.cz analytička Tereza Soušková z Asociace pro mezinárodní otázky, která se zabývá Kavkazem. Kaviár z jeseterů v Kaspickém moři patří kromě ropy a plynu mezi hlavní položky ázerbájdžánského exportu.
Baku se dokonce dvakrát ucházelo o uspořádání olympijských her pro roky 2016 a 2020. Do užšího výběru se ale zatím nedostalo. Neuspěla ani společná kandidatura s Gruzií na pořádání fotbalového mistrovství Evropy.
Olympijský stadion v roce 2017 nahradil starý fotbalový stánek, který nesl jméno Tofika Bachramova. Ázerbájdžánce, který se nejvíce z této kavkazské země zapsal do dějin světového fotbalu. Jako hlavní rozhodčí - tehdy samozřejmě coby občan Sovětského svazu - řídil v roce 1966 ve Wembley slavné finále mezi Anglií a západním Německem. A uznal sporný anglický gól na 3:2, později označovaný jako gól století. Nebylo totiž možné ani z fotografií a televizního záznamu určit, zda míč přešel plným objemem brankovou čáru.
Přečtěte si reportáže Aktuálně.cz z Karabachu, kde spolu na konci roku 2020 válčily Ázerbájdžán a Arménie
