Berlín - Německá kasárna opustí tento týden poslední branci, které mají od 1. července nahradit v řadách Bundeswehru dobrovolníci.
Po povinné vojenské službě se mladým Němcům asi příliš stýskat nebude, neboť přijímací kanceláře dobrovolné služby zatím žádný nápor nezažívají.
Ještě méně Němců má zájem o práci u nástupce civilní služby, která končí současně s vojenskou. Nemocnice a domovy pro seniory nyní s obavami hledí do budoucnosti a většinou netuší, jak a kým mezery po "civilkářích" zaplní.
Pozastavení výkonu povinné vojenské služby po 54 letech je součástí rozsáhlé reformy německých ozbrojených sil, s níž loni přišel tehdejší ministr obrany Karl-Theodor zu Guttenberg a po jeho rezignaci kvůli plagiátorské aféře ji letos dokončil jeho nástupce Thomas de Maiziére. Branná povinnost se jí sice neruší, v době míru už ale nebude uplatňována.
Redukční dieta
Kromě toho reforma předpokládá personální zeštíhlení Bundeswehru na 185 tisíc vojáků a vojaček. Podle Guttenbergova plánu z nich 15 tisíc měli být dobrovolníci, kteří nastoupí do armády na 12 až 23 měsíců za plat zhruba 800 až 1100 eur (přibližně 19 200 až 26 500 Kč) měsíčně plus příspěvky na bydlení či stravu.
Tento záměr se ale ukázal jako nerealistický, a tak finální verze reformy od de Maiziéra už počítá jen s 5000 armádními dobrovolníky ročně.
Německé ministerstvo obrany se nedávno pochlubilo, že tuto metu pro letošek už "dosáhlo a překročilo". Deník Lübecker Nachrichten však kontroval, že například na severu Německa se do vojenského mundúru prakticky nikomu nechce a v pátek ze spolkových zemí Šlesvicko-Holštýnsko a Meklenbursko-Přední Pomořansko k výcviku zamíří pouhých 139 nováčků. Dobrovolníky nenalákaly ani mimořádné podmínky jako možnost rychlého odchodu do civilu, pokud jim služba nebude vyhovovat.
Ani do budoucna se situace netváří růžověji, jak potvrzují armádní náboráři. Ti už dnes objíždějí základní školy a snaží se u nastupující generace vzbudit zájem o působení v Bundeswehru. Často však marně.
"Pro mě je důležité, aby věděli, co je úkolem německé armády," řekl listu Badische Zeitung informační důstojník Nils-Ole Rassmus po setkání s deváťáky v braniborském Nauenu. Na stěnu třídy jim při ní promítal slogan "Bundeswehr - kariéra s budoucností" a zaujmout je zkoušel i historkami o svých vojenských začátcích u obrněné průzkumné jednotky a svém nasazení v Afghánistánu. Bez úspěchu.
Jedinou reakcí byl dotaz patnáctiletého Marvina, kterého zajímalo, zda jsou u německé armády také speciální jednotky jako v jeho oblíbených "střílečkách".
"Samozřejmě, že jsou, ale realita u Bundeswehru je zcela jiná než v počítačových hrách," zklamal Rassmus jediného odvážlivce, který ten den alespoň zvedl ruku. Ostatní studenti jen bezvýrazně sledovali jeho výklad a zcela bez odezvy nechali i důstojníkův dotaz, co je EU a NATO.
Takto apatičtí podle něj nejsou němečtí žáci vždy a občas se mezi nimi najdou i tací, kteří s ním diskutují a odnesou si domů armádní informační leták. Jsou prý však spíše výjimkou a odrážejí tak současný postoj mladých Němců k Bundeswehru.
Hledá se náhrada za "civilkáře"
Ještě obtížnější pozici při lákání adeptů než ministerstvo obrany má resort rodiny, pod který spadá Spolková dobrovolná služba.
Ta od 1. července v Německu nahrazuje civilní vojenskou službu, v jejímž rámci pomáhalo každý rok průměrně okolo 90 tisíc mladých mužů v sociálních, zdravotnických nebo školních zařízeních. S jejich odchodem se nyní uvolní zhruba 35 tisíc míst asistentů mnohdy těžce nemocných a nesamostatných lidí, za něž tyto instituce nemají náhradu a nejspíš ji hned tak nezískají.
Státní tajemník ministerstva pro rodinu Josef Hecken nedávno s velkou slávou oznámil první úspěchy náborové kampaně pro Spolkovou dobrovolnou službu, kterou jeho úřad spustil v květnu. Zajištěno už má prý přes 1000 dobrovolníků a dalších 500 získá do začátku července.
"Pro celé Německo 1500 dobrovolníků, to není nic," posteskl si v deníku TAZ vedoucí bádensko-württemberského zemského svazu Německé společnosti pro roztroušenou sklerózu Adam Michel. Svaz obstarává přes 6000 klientů a doposud nezískal ani jednoho dobrovolníka. Nezbude mu prý tak nic jiného než od léta omezit služby.
Simon Stoll z Mnichova je jedním z posledních asi 20 tisíc "civilkářů", kterým tento týden oficiálně skončí jejich půlroční náhradní služba. Tomu, že pečovatelská organizace, kde působí, nemůže sehnat jeho nástupce, se vůbec nediví.
"Mladé lidi 330 eury nezískáte. V Mnichově dostanete na každém rohu za práci na částečný úvazek 400 eur," kroutí hlavou dvacetiletý mladík nad horní hranicí odměny za dobrovolnou službu, která v přepočtu odpovídá 8000 korunám měsíčně. K tomu budou mít dobrovolníci nárok na ubytování, stravu a oblečení.
Stoll už svému pečovatelskému ústavu přislíbil, že zůstane do konce srpna. Podle Heckena má ministerstvo pro rodinu souhlas s prodloužením civilní služby od 14 tisíc nynějších "Zivis". Co bude potom, nikdo neví.
