Praha - Přijít s teorií, která by byla schopná vysvětlit každý fyzikální děj, a předpovědět tak jeho výsledek?

"Nemyslím si, že je něco takového jako 'teorie všeho' možné, to je chiméra," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz nositel Nobelovy ceny za fyziku z roku 1979, profesor Sheldon Glashow.

Glashow byl do Česka pozván v rámci programu Honeywell Initiative for Science and Engineering (HISE), do něhož se zapojilo  České vysoké učení technické (ČVUT).

Ve své přednášce se nobelista Glashow zabýval otázkou, zda se věda vyvíjí náhodně, nebo zda je spíše výsledkem promyšleného plánu.

A jakou roli sehrála náhoda v jeho vědecké kariéře? "To, že jsem nedostal vízum do Sovětského svazu, mi v podstatě přineslo Nobelovu cenu," říká s úsměvem Glashow.

Po získání doktorátu chtěl pracovat ve Fyzikálním ústavu P. N. Lebeděva v Moskvě. Tamější fyzik Igor Tamm jeho návrh nadšeně podporoval - to mu však k získání víza nepomohlo.

Stipendijní pobyt tak Glashow nakonec strávil v Kodani v Ústavu Nielse Bohra a z části také v CERNu. A právě v těchto letech učinil objevy, které mu později vynesly Nobelovu cenu.

Glashow je od roku 2002 profesorem matematiky a fyziky na Bostonské univerzitě, kde v současnosti působí. Zároveň ale zůstává emeritním profesorem fyziky na Harvardu.

Nobelovu cenu za fyziku za své "přispění k teorii sjednocené elektroslabé interakce mezi elementárními částicemi, včetně předpovědi slabých neutrálních proudů" si spolu s ním odnesli ještě Abdus Salam a Steven Weinberg.

Aktuálně.cz: Co je vlastně v současnosti hnací silou vědeckého bádání? Je to spíš potřeba najít řešení problémů, které nás trápí, nebo je to stále spíše o vášni k poznání?

Stále jsou lidé, kteří dělají výzkum, jak říkáte, z vášně k poznání.

Máme studenty, kteří se chtějí věnovat fyzice částic. V současnosti máme na univerzitě, kde učím, velmi aktivní výzkumný program na LHC (Large Hadron Collider, největší urychlovač částic na světě, pozn. red.) a každý rok vysíláme asi tucet magisterských studentů do CERNu.

Tam, kromě návštěv přednášek na univerzitě v Ženevě, provádějí také výzkum přímo na urychlovači - sice základní, ale přece.

A právě tito lidé jsou velmi oddaní myšlence dalšího působení v oblasti akademické částicové fyziky, místo toho, aby pokračovali v soukromém sektoru. Je stále mnoho lidí, kteří chtějí dělat výzkum, který nemá nezbytně přímé praktické dopady.

A.cz: Jak mladé lidi k působení v této oblasti motivovat? Jak to vlastně bylo u vás?

Mí rodiče i bratr ve mně vzbudili zájem o vědu - ale samozřejmě jsem mohl mít zájem o vědu a stát se inženýrem, stejně jako se stát akademickým fyzikem.

Nikdy jsem ale neměl zájem stavět mosty nebo se věnovat dalším věcem, které inženýři dělají. Nezajímala mě architektura, zaujal mne Einstein a kvantová mechanika.

Pamatuji si, když jsem během studií na střední škole šel na přednášku Hidekiho Yukawy (japonský fyzik, držitel Nobelovy ceny za fyziku, předpověděl existenci částic zvaných mezony, pozn. red.).

Samozřejmě jsem tenkrát pořádně nerozuměl tomu, o čem ta přednáška byla, ale viděl jsem obrovské nadšení lidí, kteří seděli v předních řadách, křičeli jeden přes druhého, pokládali otázky - a já jsem si řekl, že tohle chci dělat.

A.cz: Zažil jste například indické a čínské studenty a vědecké pracovníky. Pozoroval jste nějaké výraznější rozdíly v přístupu k vědě u nás a tam?

Tady lidé mluví anglicky, takže jsem si s nimi rozuměl. Například v Číně to bylo mnohem horší, nedostal jsem se tam k lidem do té míry, jako třeba právě zde v České republice.

A v Indii to byla zase úplně jiná zkušenost - měl jsem tam několik přednášek určených pro studenty různých úrovní - vedl jsem mnoho konverzací s mladými různých věkových úrovní. Některé byly velmi hodnotné, následované někdy i dalšími e-mailovými konverzacemi.

Ale jak to říct - Češi jsou mi bližší než Číňané nebo Indové, máme toho intelektuálně více společného, vycházíme ze společných kulturních základů.

A.cz: Dnešní studenti - a samozřejmě že nejen oni - mají velmi jednoduchý přístup k informacím. Kromě mnoha pozitivních dopadů, existují v tomto případě i nějaká negativa?

Myslím, že se způsobem, jakým nyní komunikujeme, je spojeno několik špatných věcí - obětovali jsme například klasické dopisy, místo toho píšeme jen krátké e-mailové poznámky, které jsou za chvíli ztraceny a které nikdy nebudou uchovávány a sbírány.

Používání počítače je u mladých také znát ve způsobu jejich psaní. Mí studenti často v rámci zkoušek píší eseje - a na nich je vidět perfektní kontinuita, ale pouze v rozsahu textu, který je v jednu chvíli vidět na obrazovce.

Jakmile se ale dostanou na další obrazovku, zapomínají, co napsali a tak to píší stále dokola, opakují se.

Já osobně nemohu psát bez toho, aniž bych viděl, co jsem napsal. Na papíře si text upravím a přepíšu ho v počítači. To oni ale nedělají, rovnou píší, co mají na mysli a výstupy jsou někdy hrozné. Mladí mají dnes velké problémy se psaním.

Neustáli si tweetují, esemeskují a vypadá to, že sociální hraní vytlačilo a nahradilo myšlení. To je špatné.

A.cz: Podaří se podle vás někdy fyzikům zformulovat "teorii všeho"? Tedy jakýsi zlatý grál teoretické fyziky; teorie, s níž by bylo možné popsat jakýkoliv fyzikální děj?

Nemyslím si, že je něco takového jako "teorie všeho", to je chiméra. Chtěl bych znát odpovědi na mnoho otázek. Rád bych věděl, co stojí za spontánním rozpadem elektroslabých interakcí (teorie sjednocující elektromagnetické a slabé interakce mezi částicemi, za niž Glashow a jeho kolegové získali Nobelovu cenu, pozn. red.).

A zdá se, že se k odpovědi blížíme.

Rád bych také porozuměl temné hmotě, která představuje odpověď na obě otázky. Ale zdá se, že najít správnou odpověď je v tomto případě ještě těžší, než se zdálo.

Nedávno jsem četl článek, kterému nevím, zda mám věřit, nebo ne, a který rozhodně odmítá možnost existence jakékoliv temné hmoty v naší blízkosti v galaxii.

Což je podivné, protože víme, že tam temná hmota je, bez její existence si nemůžeme představit pohyby naší galaxie. Takže kde, proboha, je, pokud ne tady?

Zatím ji ještě nikdo nedetekoval, ale myslím, že to je jeden z problémů, který bude vyřešen ještě během mého života.