Varnsdorf - Blonďatý školák s aktovkou na zádech a listem papíru v ruce nesměle zdraví: „Dobrý den, pane Kohoute."
Pak přijde blíž ke stolku zahradní restaurace a poprosí o podpis. Opodál postává jeho matka.
„Chvíli počkej, dám ti fotku," říká mladý muž v džínách, potáhne z cigarety a někomu telefonuje.
Od té chvíle uběhne možná dvacet minut, ale chlapec s mámou trpělivě čekají.
Ve Varnsdorfu je totiž Lukáš Kohout v posledních týdnech slavný. Postavil se do čela odporu proti Romům a jeho jméno znají v celém Šluknovském výběžku. Ten je teď regionem sociálních nepokojů a bezmála třicetiletý Kohout má na tom velký podíl.
„Tak tady mě máš i s podpisem," podává chlapci fotografii, kterou před chvílí přinesl jeho mladší bratr. "Patrikovi Lukáš," napsal fixem na svůj portrét.
Všichni to vědí...
"Lukáš Kohout je český podvodník, mystifikátor a politik." Tak jej představuje otevřená internetová encyklopedie wikipedie. A on sám se tomu nijak nebrání. „Všichni to o mně vědí. Tak proč to pořád omílat," říká.
O Lukáši Kohoutovi se začalo mluvit, když v roce 2002 cestoval za peníze Parlamentu po celém světě.
Vydával se za asistenta tehdejšího předsedy Valného shromáždění OSN Jana Kavana a trvalo celý rok, než policie podvod odhalila. Soud ho potrestal dvěma roky vězení s podmíněným odkladem.
Ovšem podezření z podvodu teď čelí Lukáš Kohout znovu. Policie ho obvinila, že pod falešným jménem koupil na úvěr počítač, který nesplácí.
„Pusťte ho! Pusťte ho!" skandovaly stovky lidí 9. září, když přímo z demonstrace odváděla vůdce eskorta. Nepřišel k výslechu a vyšetřovatelé si k předvedení vybrali právě okamžik, kdy stál uprostřed varnsdorfského náměstí a chystal si proslov.
„Policejní stát!" křičeli demonstranti a tlačili se k autu, do kterého policisté jejich oblíbence odvedli. Siréna, modrý maják, ani policejní výzvy nebyly v tu chvíli nic platné. Dav vzal služební vůz do zajetí.
Z rozbouřeného náměstí pak Lukáše Kohouta vyvlekla až skupina těžkooděnců ze speciální pořádkové jednotky.
Náš malý Hitler
„Je to takový náš malý Hitler," vysvětluje jeden ze štamgastů před restaurací U Šimků a sleduje zástup lidí s Lukášem Kohoutem v čele. Demonstranti míří k jedné z romských ubytoven. „Je to hochštapler a podvodník. Ale jdeme za ním. Říká, co si tu lidé myslí."
Lukáš Kohout
- Lukáš Kohout se narodil v Mostě v roce 1983. Žije ve Varnsdorfu
- Vyučil se číšníkem a kuchařem, ale sám říká, že se touto prací nikdy neživil
- V roce 2002 se mu podařilo vydávat se za asistenta tehdejší ho předsedy Valného shromáždění OSN Jana Kavana
- Cestoval po světě a připravil stát o několik milionů korun
- Za podvod poslal soud Lukáše Kohouta na dva roky do vězení s pětiletou podmínkou
- V současnosti je trestně stíhaný znovu, opět za podvod. Pod falešným jménem koupil počítač, za který nezaplatil
- Odmítá sdělit, čím se živí
- Stal se vůdcem nespokojených obyvatel Šluknovského výběžku, které sjednotil v odporu proti Romům
Varnsdorf i celý Šluknovský výběžek jsou jednou z nejchudších oblastí České republiky. Bez práce je kolem patnácti procent obyvatel a ti, kteří pracují, dostávají často jen minimální mzdu. Lidé jsou frustrovaní a nevěří, že jim vláda nebo radnice dokážou pomoci.
Bez práce je také Růžena Ďorďová z Varnsdorfu. Přestože má za sebou několik rekvalifikačních kurzů, už dva roky neúspěšně hledá zaměstnání. „Jsem Romka, nikde mě nepřijmou," říká Růžena Ďorďová u kávy ve varnsdorfské cukrárně.
Lukáše Kohouta zná od dětství a vypráví o tom, jak se v ulicích města chopil úkolu vůdce: „Sám nikdy pořádně nepracoval. Pořád však hledá cestu, jak přijít k penězům. Letos na jaře pochopil, že lidé jsou tu naštvaní, více než kdy před tím a začal přemýšlet, jak toho využít."
Svým známým Lukáš Kohout slibil, že se pokusí svrhnout starostu a dostane se do vedení radnice. Ta správná chvíle nastala koncem srpna, kdy se v sousedním Rumburku porvala skupina Romů s bílými. Romové byli v přesile a policie některé z nich obvinila z rasově motivovaného útoku.
Házeli by šutry na mne
„Po Rumburku jsme se rozhodli, že do toho jdeme," vzpomíná Lukáš Kohout na dva měsíce staré události.
Prostřednictvím Facebooku svolal první setkání nespokojených a za hlavního viníka všech problémů označil cikány. Příznivců přibývalo každým dnem a dvě ubytovny obývané Romy se brzy staly symbolem nenávisti.
„Lukáš zručně nabádal demonstranty, aby právě tam dali najevo svůj názor, že cikáni jen kradou, přepadávají slušné lidi a projídají miliony, které slušní lidé odvádějí na daních," popisuje Kohoutovu strategii Růžena Ďorďová.
A nikomu přitom nevadilo, že samotný vůdce odporu nepracuje a svými podvody připravil stát o miliony korun.
„Cikáni! Do práce!" skandovali lidé vedení Kohoutem z náměstí pod okna romských ubytoven hlídaných hradbou policistů v helmách, se štíty a psy. „Ochránci černých!" křičeli demonstranti v rozvášněném davu a házeli po těžkooděncích láhve, kameny i popelnice.
„Kdyby tady situace nebyla zralá, kdyby lidé nebyli tak vystresovaní, neměl bych šanci," říká Lukáš Kohout. „To by házeli šutry po mně, kdybych se před ně postavil a začal řečnit."
Směšuji národ
Zřejmě poprvé po listopadu 1989 se někomu v České republice podařilo vyprovokovat k násilí dav, ve kterém šli vedle sebe příslušníci všech věkových skupin, různých sociálních i profesních vrstev.
„Černé huby! Cikáni do plynu!" vykřikovaly v zástupu děti společně s rodiči, stejně jako důchodci, dělníci, nezaměstnaní nebo třeba učitelky.
A většina z nich se ani nerozpakovala přidat se do pochodu proti Romům, ve kterém šli se zakrytými obličeji také holohlaví příznivci nejtvrdšího extremismu. Ti přitom do Varnsdorfu přijeli z jiných míst České republiky a s těžkou situací lidí ve Šluknovském výběžku nemají žádné osobní zkušenosti.
„V masovém shromáždění je myšlení vyloučeno," citoval spisovatel Dušan Hamšík nacistického vůdce Adolfa Hitlera v knize Génius průměrnosti. „Intelektuálové a měšťáci stejně jako dělníci. Směšuji národ. Mluvím k němu jako k mase."
V souvislosti s předákem Varnsdorfských připomíná stejnou knihu televizní publicista David Vondráček, který během nepokojů natáčí reportáže pro Českou televizi.
„Pokud byl Hitler géniem průměrnosti, potom Kohout je génius podprůměrnosti," srovnává David Vondráček. „Ten člověk musí být velmi frustrovaný. Stejně jako dav, který vede. Díky tomu se s ním lidé identifikují. Díky té společné beznaději má Kohout v davu takovou odezvu."
Jen policajti a moje fotky
A Lukáš Kohout to v rozhovoru pro Aktuálně.cz nepřímo potvrdil. Vyučil se kuchařem, ale svou profesí nikdy nevydělal ani korunu.
Nepopřel, že nemá žádnou práci, ani se nesnažil nějakou alespoň předstírat. Na otázku, čím se vlastně živí, jen neurčitě sdělil: „Dělám pro jeden fotbalový klub." Ale co? "Řekněme, že zahradníka," usmívá se a mhouří oči.
Z nejsevernějšího koutu České republiky jezdí občas Lukáš Kohout na jižní Moravu a obdivuje vinaře.
„Mají sklepy svých dědů, sudy a koštýře. A jejich nové sudy zůstanou zase pro jejich vnuky. Ale co tady zůstane po mně?" ptá se sám sebe. „Vzpomínka na policajty, jak chrání cikány, aby je nezmasakrovali bílí. A taky nějaké ty fotky s podpisem."
