Krasová (Blanensko) - Nad nápadem genetika Eduarda Kejnovského z Biofyzikálního ústavu Akademie věd si jeho někteří kolegové a vědecké kapacity zprvu ťukali na čelo.
Známý genetik a popularizátor vědy se doslova utrhl z řetězu. Kontaktoval na Sibiři dřevorubeckou firmu, objednal si kmeny tamních borovic a pustil se v květnu do stavby kaple na Blanensku. V polovině července - při jejím vysvěcení - se Kejnovskému jeho kolegové omluvili za to, že pochybovali.
Nápad postavit kapli z kmenů borovic dovezených z Ruska ze začátku považoval za zvláštní i Pavel Konzbul, pomocný biskup brněnský, který stavbu nakonec vysvětil.
"Eduard Kejnovský si mě svým nadšením a zaujatostí přece jen získal. Stejně jako ty, kteří mu se stavbou kaple nezištně pomáhali. Jméno Kliment (kaple je zasvěcena sv. Klimentu Ochridskému, pozn. red.) má mimochodem latinský původ a znamená laskavý. Snad tedy bude toto místo vynikat laskavostí a vzájemnou pomocí, které překonají naše obavy, předsudky a strachy," doufá Konzbul.
Kapli za tři měsíce postavila dvacítka dobrovolníků z celé republiky. Přes tři stovky lidí se pak do Krasové na Blanensku v polovině července sjely na její vysvěcení. "Tahle roubená kaple je výjimečná i tím, že je sice soukromá, avšak Iva a Eduard Kejnovští ji dávají k dispozici lidem," dodává biskup Konzbul. Podobné příklady vztahu k druhým a Bohu považuje za velmi vzácné.
Úskalí roubeného oltářního oblouku
Mistr tesař Pavel Krahulík má sice už za sebou mnoho roubených staveb a domů, avšak kaple v Krasové je jeho první. Zabrat mu prý nejvíc dalo proříznutí oltářního oblouku tak, aby se nenarušilo svázání stavby. "Dalo to dost přemýšlení. Každý vnitřní oblouk může být totiž pro roubenou stavbu pohromou. Ale povedlo se," říká tesař.
Pro něho samotného bylo skládání kaple nevšedním počinem, nejvíce si přesto cení setkání s dobrovolníky. "Byli to lidé různých profesí, povah a názorů. Především tohle mě po ty tři měsíce stavby obohacovalo. Beru to jako obrovskou odměnu za roky tesařiny na roubených chalupách," vysvětluje Krahulík.
Že je nápad postavit nedaleko propasti Macocha roubenou kapli tak trochu bláznivý, uznává koneckonců i Eduard Kejnovský. "Podobné bláznivé nápady či myšlenky nás posouvají často dopředu. V Krasové žádná kaplička ani kostelík nebyly, třebaže tu obec stojí už tři stovky let. Takže teď kapli konečně má. Vždycky mě kromě toho fascinovala práce slovenských dřevařů, kteří v Tatrách měnili stromy v trámy a trámy v lidská obydlí," popisuje vědec.
A proč musela být kaple v Krasové ze sibiřské borovice? V drsných klimatických podmínkách Sibiře roste nezvykle pomalu, takže je její dřevo mimořádně odolné.
Stavbou ve stylu severské kaple si genetik Kejnovský splnil dávný velký sen. Střechu navíc tvoří několik druhů sukulentů, stejně jako u podobných staveb v Norsku.
Kaplička byla logický krok
Vědec Eduard Kejnovský je sám věřící. Podobně jako jeho přední kolegové. I přestože je podle mnohých věda opakem víry.
"Mluvíme o dvou odlišných světech. Jeden, tedy ten vědecký, odpovídá na otázku, jak příroda a svět fungují. Zatímco ten druhý, tedy Bůh, nám říká proč, jaký je smysl toho, co děláme a co nás obklopuje," vysvětluje Kejnovský s tím, že otázky, jak to funguje a proč, si přece klade každý člověk.
"Celý život jsem genetikem, avšak kaplička byla logickým krokem v hledání odpovědi na ono proč. A nejsem v tom mezi vědci ani zdaleka sám, jakkoliv se to může některým lidem zdát ujeté," usmívá se.
Eduard Kejnovský již nyní plánuje v nové kapli několikrát ročně mši - ať už hodovou, či "jen" tu krasovskou. A vždy když bude doma, je kaple otevřena pro každého, "aby se lidé mohli zastavit, zamyslet".
"Tahle roubená stavba zkrášluje obec a už v první den své existence při vysvěcení spojovala tři stovky lidí a znovu pak své stavitele," dodává vědec.
Příklad lidské soudržnosti
Starosta Krasové Václav Vágner to vidí z praktičtější stránky: "Všechno jsme si v obci vybudovali svépomocí - vodovod, plynovod, kanalizaci nebo čističku odpadních vod," líčí a doplňuje, že podobně vznikala i kaple svatého Klimenta.
"Jde o krásný příklad lidské soudržnosti a pomoci, když ji lidé či obec potřebují. Nejenom konzumem jsme ostatně živi. Takže ani bez nezištné pomoci lidí by pan Kejnovský svou kapli nikdy nepostavil," je přesvědčen starosta Vágner.
O lidské soudržnosti mluví i Stanislava Syrková, ředitelka základní umělecké školy varhanické: "Kaple nás přetrvá. Je to pro zdejší kapličkoprázdný kout velké obohacení."
