Horská Kvilda - Na stráni u silničky vedoucí k hotelu Rankl v Horské Kvildě se pasou desítky ovcí. Jen kousek nad nimi, přímo naproti hotelu, je chalupa šestaosmdesátiletého řezbáře a místní legendy Ladislava Pavla. Otec muže, který rozchodil sochy na Velikonočním ostrově, je velkým příznivcem zachování současného stavu Šumavy.
"Je tu krásně právě proto, že tady nestojí velké hotelové komplexy jako třeba v Krkonoších. Staří, když odcházeli, si také nepřáli, aby se tu stavěly další hotely nebo bytovky," míní řezbář Pavel, zatímco před svojí chalupou na konci Horské Kvildy impregnuje dřevěnou, asi metr vysokou sochu baletky.
Horská Kvilda už podle Pavla dosáhla počtu domů a obyvatel jako před odsunem Němců. "To je dostatečný počet. Máme navíc hotový územní plán, který další stavbu nepovoluje. Naším cílem je zachovat jednu z posledních roztroušených šumavských vesnic. Měli bychom se plánu držet a žádné další bytové domy nebo hotely už nestavět," říká. V Horské Kvildě žije přes týden právě kvůli klidu. "Na rušnější víkendy se vracím do Strakonic,“ doplňuje.
Pavel není příznivcem ani jednoho tábora. "Jeden je pohled investorů, kteří chtějí stavět bez ohledu na přírodu, druhý těch, kteří si tu dělají za státní peníze disertační práce o tom, jak by tady mohla vypadat divočina. Jenže divočina, kterou si někteří představují, už tu nikdy nebude. Vzduch se zlepšil, ale stejně už není takový jako kdysi. Z borovic odpadává jehličí po třech letech," říká.
I mnoho dalších místních lidí chce kompromis mezi oběma krajnostmi. "Šumava je krásná, že tu není barák na baráku, to by mělo zůstat. Stejně ale zavírat to tu celé jako rezervaci je taky nesmysl. To jsou dvě lobby, my tady jsme pro rozumný kompromis. Nějaká pravomoc by také měla zůstat samosprávě, ať si místní rozhodnou, co chtějí a co ne," říká například spolumajitel Pekárny Kvilda Karel Potužák.
Díla řezbáře s technickým vysokoškolským vzděláním zdobí řadu měst a obcí, například v blízké Kvildě je dva metry vysoká dřevěná podobizna Seppa Rankla, postavy z románu Karla Klostermanna, který byl údajně posledním šumavským obrem a známým silákem.
Pavel, který už svá díla neprodává a říká, že pracuje jen pro radost, často tvoří podle fotografií, třeba právě nynější baletku, nebo podle obrazů. Vyřezává také kopie známých obrazů. Na své zahradě má například sochy Charlie Chaplina, Strakonického dudáka nebo Švejka. K další postavě lyžařky mu jako modelka posloužila jeho žena.
Jeho syn Pavel Pavel je český technik a experimentální archeolog, který se zabýval zkoumáním možných způsobů transportu těžkých břemen při stavbě monumentálních staveb dávnověku. Zajímal se o objevy Thora Heyerdahla na Velikonočním ostrově a zaujalo jej, jak mohli domorodci pohybovat obrovskými sochami. Postavil proto několik modelů, aby své teorie ověřil.
V roce 1981 vyrobil s přáteli 20 tun těžký betonový model sochy moai a vyzkoušel, jak s ním lze pohybovat pouze pomocí lan ovládaných malou skupinou osob. V roce 1986 jej Thor Heyerdahl pozval na Velikonoční ostrov, kde experiment zopakoval s původní sochou. K pohybu sochy bylo třeba jen 16 lidí s jedním vedoucím a několik lan. Heyerdahlovy předchozí experimenty přitom ukazovaly na potřebu stovek lidí. U otcovy chaty jsou k vidění i tři betonové zmenšeniny soch z Velikonočního ostrova.
