Pavel Pavel dosáhl světové proslulosti mezi snílky, romantiky, ale také mezi seriózně přemýšlejícími techniky v roce 1986. Bylo mu tehdy devětadvacet let.
Už léta předtím však přemýšlel nad záhadou, jak mohli dávní lidé na Velikonočním ostrově přesunovat sochy, zvané moai, které váží obvykle kolem deseti tun. Ovšem ty největší jsou vysoké až 22 metrů a váží desítky tun.
Že by mimozemšťané?
Související
Někdy mezi 11. a 16. stoletím je vytesali v lomu a pak přepravili až o několik kilometrů dál. Celkem zůstalo vztyčených 546 soch, další jsou zasypané v zemi. Opracování jedné zabralo podle odhadů několik měsíců až půldruhého roku práce.
Pavel nebyl jediný na světě, kdo o tom přemýšlel. Záhadologové tvrdili, že sochy přemisťovali mimozemšťané, kteří tehdejším lidem vypomohli svojí technikou.
"To jsou takové pohádky pro dospělé," směje se Pavel Pavel nyní. "Věděl jsem, že to museli nějak zvládnout lidé sami."
Trénink v přemýšlení
Coby čerstvý strojní inženýr nastoupil jako projektant zemědělských zařízení v rodných Strakonicích. Navrhoval posklizňové linky na brambory, haly pro zvířata.
"V té době máloco pořádně fungovalo. Takže za mnou chodili dělníci a ptali se třeba: jak dostaneme nahoru nádrž, když se tam nevejde jeřáb, který máme? Musel jsem na něco přijít," vzpomíná. "Ale mělo to nakonec jednu výhodu: člověk se stále učil něco vymýšlet."
Vymyslel tedy i to, jak by se dala vysvětlit záhada, kterou znal od dětství z jednoho filmu norského cestovatele, filmaře a badatele Thora Heyerdahla: jak se posunovaly sochy na Velikonočním ostrově.
Socha místo základů domu
Nejdřív postup vyzkoušel na malinkých modelech. A pak, s pomocí kamarádů, i na čtyři a půl metru velkém betonovém modelu sochy. Střídavým nakláněním a pootáčením pomocí soustavy lan uvedli vztyčenou sochu do pohybu. Vypadala, jako by chodila. Což odpovídalo pověstem o chodících sochách, které vyprávěli domorodci na Velikonočním ostrově. Ti už dávno neměli tušení, jak se sochy transportovaly.
"Kolegové v práci mi říkali, že beton, který kupuju na sochu, bych měl radši použít pro základy domu. Ale mě tehdy strašně lákalo přijít na kloub tomu tajemství. I když dům jsem pak taky postavil. Člověk nemůže žít jenom z romantiky," dodává Pavel Pavel.
Po úspěšných pokusech v roce 1982 o nich napsal Thoru Heyerdahlovi. Ten jej pak pozval na Velikonoční ostrov. Tam Pavel dokázal v roce 1986 svou metodou přesunout za pomoci šestnácti domorodců nejdřív malou, a pak průměrnou opravdickou sochu moai.
Titicaca v rybníku Svět
Hned vzápětí následovaly další úspěchy. Přidal postup, jak se dalo sochám moai nasadit ve výšce kamenná pokrývka hlavy zvaná pukao, což prý ovšem měly spíše být vlasy.
Vymyslel metodu, jak se daly zvedat kamenné překlady ve Stonehenge v jižní Anglii. Zde jsou vztyčené kameny uspořádané na půdorysu kružnice, jejíž nejstarší části pocházejí zhruba z období kolem roku 3100 před naším letopočtem. Vyzkoušel to doma na kamenech ve skutečné velikosti.
Navrhl a na jihočeském rybníku Svět vyzkoušel, že tunové kameny se daly po jihoamerickém jezeře Titicaca převážet pomocí kánoí poté, co byly ponořeny do vody, která je nadlehčila.
Improvizací ubývá
Pak přišel rok 1989 a poté založil Pavel Pavel firmu na stěhování těžkých předmětů. Od strojů v továrnách přes trezory v bankách po komponenty temelínské elektrárny.
"Doba improvizací v tomto oboru postupně končí. Nastupuje standardní technika. Dnes obvykle nemusíte složitě vymýšlet, jak něco udělat. Prostě si jenom objednáte vysokozdvižný vozík o požadované nosnosti a velikosti," popisuje.
A tak se dal na politiku. Nejdříve se stal místostarostou ve Strakonicích a nyní zase každý den dojíždí do Českých Budějovic, kde je uvolněným radním Jihočeského kraje za ODS. Má mimo jiné na starosti vyjednávání dotací z evropských fondů a regionální rozvoj.
Ovšem poslední volby do Senátu, kam kandidoval, prohrál o 600 hlasů s Pavlem Rychetským.
Třikrát stěhovaná kaple
Firmu tedy řídí jeho druhá manželka. Loni v září ovšem Pavel Pavel vymýšlel postup přemístění asi 250 let staré a 29 tun těžké kaple ve Vodňanech. Stěhoval ji už potřetí, zase překážela příjezdové cestě k supermarketu.
"Někdy se divím, proč si zadavatelé nedají takovou práci s rozmýšlením, kam co chtějí stěhovat, jako my, když promýšlíme, jak to pak udělat. Ale jinak tu kapli rád přestěhuju i počtvrté, když to bude nutné. Byla by škoda, kdybychom o ni přišli."
Ti lidé nebyli blázni!
I když se na Velikonoční ostrov ještě dvakrát podíval, naposledy loni v únoru, považuje jej už za uzavřenou kapitolu svého života. Stejně jako luštění dalších záhad.
Dnes má svou práci na krajském úřadě a největší radost má z toho, že jeho rodina se těší dobrému zdraví.
Přesto se okamžitě rozpálí, když se jej novinář zeptá, jestli obyvatelé Velikonočního ostrova nebyli blázni, když plýtvali energií na stavby velkých soch.
"Jistě, ti lidé chodili v rákosových sukýnkách, a přitom postavili něco neuvěřitelného," říká Pavel Pavel.
"Ovšem posvátné stavby, a sochy téměř určitě nějak souvisely s praktikováním jejich víry, se stavěly všude. I u nás se budovaly církevní katedrály. A dělníci, kteří pracovali na jejich stavbách, bydleli v chatrčích. Dnes díky tomu máme úžasné památky. Sochy na Velikonočním ostrově byly prostě součástí života a kultury těch lidí," soudí.
Omyl Thora Heyerdahla
Velikonoční ostrov je nejvýchodnějším výběžkem Polynésie. Thor Heyerdahl uskutečnil v roce 1947 výpravu na balzovém voru z Jižní Ameriky do Polynésie, aby dokázal, že prvními osadníky v Polynésii byli Jihoameričané. Stal se díky tomu slavným, ovšem jeho důkaz nakonec nestačil.
Jazykovědci, archeologové a dnes i genetici našli dostatek argumentů o tom, že Polynésané nejsou potomky jihoamerických indiánů, nýbrž příbuzní obyvatel jihovýchodní Asie. A odtud také přišli.
Pavel Pavel ve svých úvahách už vychází z hypotézy asijského osídlení Polynésie.
Chyběly jim jen mobily
"Ti lidé byli skvělými mořeplavci. Uměli stavět lodě schopné překonat velké vzdálenosti. Zvládali navigaci. Uměli také omezit rozšíření kurdějí při plavbě. Dokázali přepravit drůbež na lodi tak, aby jim nezahynula, skladovali pitnou vodu, aniž by jim začala zahnívat. To je přece úžasné," líčí.
"Velikonoční ostrov je ovšem až na východním konci tohoto souostroví. Osidlovací vlna, která na něj dorazila, už neměla kam postupovat," soudí. "Zůstali tam. A svůj um přenesli ze stavby lodí na stavbu obrovských soch."
Z jeho slov je poznat fandovství: "Ti lidé neměli notebooky, mobily nebo stroje. Ale jinak se nám velice podobali."
