Pohledem analytika - Z Německa přišla v polovině tohoto týdne další ekonomická data, která potvrdila, jak výrazným oživením si největší evropská ekonomika prochází. Srpnový index podnikové důvěry (IFO) totiž rostl již pátým měsícem v řadě, a to až na 90,5 bodů, kde se naposledy pohyboval v říjnu minulého roku. Ještě větší nárůst přitom zaznamenal stejný index, měřící očekávání firem do dalších šesti měsíců, který vystoupal až na 95 bodů, což je nejlepší výsledek od poloviny loňského roku.
Německé firmy tak počítají s tím, že se bude jejich situace i do dalších měsíců zlepšovat, a mají k tomu skutečně pádný důvod. Vládní balíček ve výši 85 miliard eur totiž již od druhého čtvrtletí začíná působit na oživení ekonomické aktivity v zemi. Programy jako šrotovné dokázaly v minulých měsících opět nastartovat domácí poptávku, která byla jedním z hlavních tahounů překvapivého růstu HDP, jenž v druhém čtvrtletí dosáhl 0,3 procenta.
K růstu navíc výrazně přispěl i export, jakožto tradiční motor německé ekonomiky. Ten se v květnu stabilizoval a v červnu začal dokonce opět stoupat, k čemuž velkou měrou přispěly i fiskální stimuly v okolních zemích.
Pokud totiž některá země na celosvětové fiskální expanzi skutečně vydělala, je to právě Německo. Německé automobilky a strojírenské firmy jsou totiž prvními, kterým díky ní začaly opět stoupat nové zakázky.
Budoucnost není růžová
I když se nyní zdá, že fiskální a monetární expanze je skutečně tím pravým lékem na krizi, již příští rok může začít ukazovat, že se jedná o další krátkodobé (politické) řešení, které skutečný problém nijak neřeší.
Fiskální stimuly totiž postupně začnou vyprchávat a německá vláda, chtě nechtě, bude muset začít řešit bobtnající deficit. To platí i pro zahraniční vlády, jejichž stimuly by mohly již v příštím roce začít odeznívat. Opětovný výpadek poptávky začne ale znovu vytvářet tlak především na ty podniky, které by bez vládní pomoci již dávno zanikly.
Do dvojnásob složité situace se pak může dostat celý automobilový průmysl, který se bude muset vypořádat s posttraumatickým šokem v podobě končícího šrotovného. Vládní manipulace s trem totiž v minulých měsících vyvolala masivní nárůst prodejů nových automobilů, které rostly meziročně i o více než 40 procent. Automobily si se slevou kupovali nejen ti, kteří je potřebovali, ale i ti, kteří by za normálních okolností utráceli za zcela jiné zboží.
Vláda tak pouze přesunula budoucí poptávku do současnosti, čímž ale zároveň způsobila, že její budoucí výpadek bude daleko hlubší. Do problémů se navíc dostanou i ty firmy, které těží z růstu zahraniční poptávky, jež je však opět stimulována především fiskální expanzí v okolních zemích.
Německou ekonomiku tak čeká do budoucna bolestivé vystřízlivění a zřejmě i opětovný návrat zpět k recesi. Ta bude navíc velmi pravděpodobně probíhat v situaci, kdy se současná extrémní monetární expanze začne již projevovat na vývoji cen spotřebitelského zboží.
Z obav před jejich růstem bude nucena Evropská centrální banka začít pozvolna utahovat monetární kohoutky, což však německou ekonomiku ještě více přidusí. To, co může následovat, je pak velmi nebezpečná stagflace, jejíž bolestivé následky západní země naplno pocítily naposledy v sedmdesátých letech minulého století.
Nezaměstnanost ještě poroste
Nevyhnutelným důsledkem ukončení fiskální a monetární expanze bude další růst nezaměstnanosti. Ta sice v Německu za poslední rok vzrostla jen o 0,6 procenta na 3,5 milionu (tedy na 8,3 procenta), dramatického nárůstu se však dočkal počet osob pracujících na zkrácené směny, který se zvýšil během stejné doby z 50 tisíc na 1,26 milionu. Tato skupina částečně zaměstnaných představuje pro německý trh práce časovanou bombu a v momentě, kdy se situace začne opět zhoršovat, dá se očekávat, že velká část z těchto osob začne rozšiřovat řady nezaměstnaných. Nezaměstnanost přesahující hranici 10 procent proto stále nemusí být nereálná. Dopad, který její následný růst bude mít na domácí poptávku, pak může být fatální.
Teprve tehdy snad začne být zřejmé, že fiskální expanze nejenže ničemu nepomohla, ale celou situaci ještě zhoršila.
Kapitál nestačí jen konzumovat
Růst národního bohatství je podmíněn akumulací kapitálu a jeho následnou konzumací, na jejímž základě se jeho celková zásoba ještě zvýší. Pokud vláda utratí miliardu eur na vyhloubení jámy, kterou následně zasype, HDP díky své konstrukci paradoxně vykáže růst, ale společnost nijak nezbohatne. Kapitál byl totiž zkonzumován zcela bezúčelně a statistika HDP nedokáže rozlišit mezi dobrou a špatnou investicí. Pokud však stejnou miliardu utratí firma, která je schopna nabídnout levnější a výkonnější počítače, výsledkem bude růst produktivity práce a následně i národního bohatství.
Z výše uvedeného vyplývá, že podmínkou zdravého růstu není pouhá konzumace kapitálu, ale jeho co možná nejefektivnější využití. Toho však rozhodně není schopna ani vláda, ani podniky, které přežívají jen díky vládní podpoře. Ty jsou totiž čistými konzumenty kapitálu a pro ekonomiku by bylo (i přes krátkodobý negativní dopad) daleko výhodnější, kdyby takovéto podniky zanikly. Právě kvůli existenci takovýchto firem se kapitálu nedostává těm, kteří vědí, jak s ním co nejlépe naložit. Vláda jej totiž soustředí v odvětvích, kde je pouze konzumován.
| Čtěte také: Propad ekonomiky USA se zastavuje, krize snad končí Pražská burza hlásí maximum. Vzniká další bublina? Zvyšte daně! Konečně rozumný nápad! píše bloger Hořejší |
Snaha německé i ostatních vlád řešit krizi fiskální expanzí proto nemá nic společného s logikou trhu a v konečném důsledku nemůže přinést nic dobrého. Trh totiž vždy upřednostňuje dlouhodobá řešení před krátkodobými. Způsobené rány nezalepuje, ale nejdříve otevírá, vyčistí a pak hojí.
Politická logika je bohužel zcela opačná. Zájmy politické totiž často staví nad zájmy společenské. Preferována pak nejsou dlouhodobá, ale krátkodobá řešení, která jsou schopna ránu pouze zalepit, a to minimálně do příštích voleb.
| Jaroslav Brychta autor je analytikem společnosti X-Trade Brokers |
