Praha - Snížená sazba DPH je fetiš, který nedává smysl, zvláště když jsou sazby od sebe jen šest procentních bodů. Myslí si to ekonom Jiří Rusnok, člen Národní ekonomické rady vlády (NERV).
Recese je přitom ideální příležitostí na sjednocení sazeb, když obchodníci nemohou celé zvýšení spodní sazby DPH promítnout do svých cen, říká Rusnok v závěrečné části rozhovoru pro online deník Aktuálně.cz.
Rusnok je nyní generálním ředitelem Penzijního fondu ING. Do začátku listopadu stál v čele Asociace penzijních fondů, působil také v bývalé Bezděkově komisi připravující varianty důchodové reformy v Česku.
Aktuálně.cz: Bezděkova komise pro vládu vypracovala návrh, jak zreformovat důchodový systém. Vedle povinného druhého pilíře doporučovala snížit sociální pojištění z 28 na 23 % a sjednotit sazby DPH na 19 procent, což podle propočtů z roku 2010 mělo přinést rozpočtu 50 miliard korun navíc ročně. Jsou podle vás tyto plány i o dva roky později reálné?
Jiří Rusnok: Tak samozřejmě že do toho hodně zasáhla ekonomická stagnace, nebo jak to chceme nazývat. Ta značně omezila výtěžnost DPH, protože prostě je nižší spotřeba a nižší ekonomický výkon. Nicméně střednědobě si pořád myslím, že to reálné je, ale není k tomu odvaha.
Za tím návrhem totiž byly implicitní cíle. Nešlo jen o to, snížit pojistné jen tak z plezíru. Šlo o to, že podle nás vysoké pojistné, které máme, snižuje zaměstnatelnost jistých skupin významné části potenciálu pracovní síly, který v této zemi máme. Myslím legální zaměstnatelnost. Prostě u lidí s nižší produktivitou, s nižší vzdělaností se dostáváme za marginální hranici efektivnosti jejich zaměstnávání, když daň z toho, že takového člověka zaměstnáte, je jenom na tento jeden účel ve výši 28 procent hrubé mzdy.
A současně s tím tady udržujeme nesmyslně velký rozdíl mezi zdaněním zaměstnanců a zdaněním OSVČ. Tím pádem ženeme půl milionu lidí do falešného OSVČ statusu. Pokud bychom tyto bariéry uvolnili mimo jiné tím citelným snížením sazby pojistného a přenesli část financování na nepřímé daně, tak bychom si posílili zaměstnanost a tím pádem i základ, ze kterého daň vybíráme.
A.cz: Čili ten propad ve výběru sociálního pojištění by nekopíroval kompletně pokles sazby.
Ten propad by nebyl lineární. Rozhodně ne ve střednědobém období, možná v krátkém ano, než by se překonaly přirozené setrvačnosti. Řada lidí by se vrátila ze stavu OSVČ do zaměstnaneckého poměru, protože by tam bylo nižší zdanění než dnes, čímž by tedy rostla základna pro zdanění. Takže taková byla v kontextu celá úvaha o snížení sociálního pojištění a sjednocení DPH na 19 procentech a v tom si myslím, že je stále platná.
Zaveďme jednu sazbu DPH právě v době recese
A.cz: Podle vás je v pořádku mít jednotnou sazbu DPH?
Jedna sazba DPH je jednoznačně správný krok. Snížená sazba DPH - to je fetiš. Žijeme v takové době, rozhodují symboly, ze kterých se udělají fetiše. Tady je urputný boj o dvě sazby DPH, dělá se z toho sociální a já nevím jaká záležitost, přičemž je to absurdní, když už ty sazby jsou nyní u sebe o šest procentních bodů. Dopad je u takovéhoto rozdílu naprosto minimální.
Sjednocení je prostě správné řešení, a proto ho také v zemích, kde měli odvahu převálcovat lobbistické skupiny, zavedli. Dánsko, de facto pobaltské země i Slovensko, kde kromě marginálních výjimek třeba na knihy platí jednotná sazba.
| Čtěte také: Do důchodu půjdou Češi ještě později, předpovídá Rusnok Rusnok: Penzijní reforma není ideální, ale ani tunel Z penzijní reformy couvá další fond, "Rusnokův" ING |
A.cz: A nepatří ke společnosti, kterou jsme si vybudovali, třeba snížená sazba na potřeby na děti?
Ale vždyť to už dnes nemáme, nebo brzy nebudeme mít. Unijní pravidla to zakazují a my jsme si na rozdíl třeba od Británie nevyjednali trvalou výjimku třeba na pleny. Jinak to i tak je všechno pseudosociální. Ale budiž, kdybychom ve snížené sazbě měli léky, knihy, potřeby pro děti, čert to vem. Ale musel by tam být výrazný rozdíl, alespoň deseti procentních bodů, aby to dávalo smysl.
Ale potraviny? Proč? Proč by měly být zdaněny méně než třeba tužka a papír? Proč to má stát určovat?
A.cz: Ale tak přece jenom bez jídla je život složitější…
Ale my nejsme země, kde by lidé trpěli hladem, kde by si nemohli koupit základní potraviny. Je to celé absurdní. Je to vylobbovaná podpora agropotravinářského komplexu, který v EU historicky požívá zvláštních výhod. Je to absurdní, všichni evropští ministři financí krátí rozpočet, ale na zemědělství se všichni obávají sáhnout.
A.cz: A je tedy nyní ideální doba sjednocovat DPH, vzhledem k tomu, že spotřeba klesá?
Naprosto, právě proto, že je recese, to dává další smysl. Obchodníci to totiž nyní nemohou plně do cen přenést. Nejhorší by bylo sjednocovat sazby, až se ekonomika zase rozjede a obchodníci to tam celé promítnou a ještě si něco přidají.
A.cz: Ale zase tím přece omezíte obchodníky, když jim snížíte zisky.
Ano, omezím, je to nepříjemné. Ale ti obchodníci nemají marži ve výši procenta či dvou.
A.cz: Jak zaručit, aby se ten nový výnos ze sjednocení použil na důchodový systém?
To není potřeba nikterak zaručovat, protože důchodové výdaje jsou dané zákonem a musíte je pokrýt. Zmiňovaný důchodový účet je stejně jen virtuální číslo, žádný takový skutečný účet, kde by se hromadil „důchodový deficit", není, náklady na důchody jsou prostě položkou ve státním rozpočtu.
Rozhodující je to, že při stárnoucí populaci nemůžete tak rozvinutý státní důchod, jako máme, pokrýt jen z důchodové daně. To je neudržitelné, už to nikdy nepůjde, vždy se to bude doplňovat z jiných daní. Anebo musíte jít a říct obyvatelstvu, že sociální pojištění vzroste z 28 třeba na 31 procent.
Třetí pilíř bude ještě bezpečnější
A.cz: Jak hodnotíte změny ve třetím pilíři, tedy v systému penzijního připojištění, které začnou platit od roku 2013?
Jsou v zásadě dobré, udělaly se změny, po kterých se volalo léta.
A.cz: Myslíte třeba změnu pravidel pro čerpání státního příspěvku, která budou motivovat k vyšším měsíčním úložkám?
To je určitě dobrá věc, ale není to hlavní změna. Tou je oddělení majetku akcionářů a účastníků čili vytvoření klasické fondové struktury, která je průhledná, bezpečná, osvědčená léty od nás i ze zahraničí. Společnosti tedy nevlastní fondy, jen je spravují, a to za minimální a transparentní poplatek, který je limitovaný zákonem. Žádné jiné poplatky nemůže společnost z účtu klienta čerpat.
Dále se vytvořila struktura s různými investičními strategiemi, kde si každý může vybrat podle svého věku, preference. To všechno jsou pozitiva.
A.cz: Mimo jiné oddělení majetku znamená, že kdyby - nedej bože - penzijní společnost zbankrotovala, že se peníze v jejích fondech neztratí.
Ano, fondy, které nově vzniknou, nejsou vůbec součástí majetkové podstaty penzijní společnosti. Ta je jenom správcem. A kdyby teoreticky zbankrotovala, tak se to vůbec nedotýká těch spravovaných fondů. Ty jsou majetkem lidí, kteří si v nich spoří. V jakékoli takovéto situaci by je centrální banka odebrala a dala by je pod jiného správce.
Takže bezpečnost nové konstrukce je mnohem vyšší, než je dnes. Jinak bankrot penzijní společnosti není prakticky vůbec možný, protože si například nemůže půjčovat a může mít účty jen u jedné banky - depozitáře.
