Praha - V lednové výplatě lidé s vysoce nadprůměrnými příjmy poprvé pocítili účinek vládního daňového balíčku. Online deník Aktuálně.cz spočítal, kolik teď zaměstnanci ze své mzdy skutečně platí na povinných odvodech a jak moc se na tom podílí nově zavedený solidární příspěvek.

V Česku je sice jediná sazba daně z příjmů ve výši 15 procent, skutečné daňové odvody jsou ale nyní silně progresivní.

Z měsíční hrubé mzdy do zhruba 10 300 korun se neplatí žádná daň. Z příjmů kolem 20 tisíc hrubého pak lidé platí zhruba 10 procent a na opravdových 15 procent se dostávají až lidé s příjmy mezi 40 až 45 tisíci. Svého maxima pak skutečná sazba dosahuje kolem hranice 100 tisíc korun hrubého, kde mírně překračuje 18 procent.

Na úrovni příjmů od čtyřnásobku průměrné mzdy (103 536 korun měsíčně) pak ovšem nastupuje vliv stropu pro platbu sociálního pojištění. A s ním přichází zlom.

Skutečná sazba se za touto hranicí stává degresivní kvůli tomu, že se daň z příjmů vypočítává ze superhrubé mzdy, která se zase skládá i právě z odvodů sociálního pojištění. Když toto pojištění dále neroste, dochází právě k postupnému klesání sazby, byť pozvolnému, až na hranici 16,5 % při milionové hrubé mzdě.

Jenže tento pokles (degresi) sazby zpět k růstu (progresi) obrací takzvaný solidární příspěvek, zavedený vládou Petra Nečase na roky 2013 až 2015. Sedm dodatečných procent placených z příjmů právě nad hranici stropu pro platbu sociálního pojištění, tedy zaručuje, že momentálně máme v Česku skutečnou sazbu daně z příjmů bez výhrad progresivní. Z 18 procent na stotisícovou hrubou mzdu skutečná sazba postupně roste až na necelých 23 procent při milionové měsíční hrubé mzdě.

Aby to ovšem opět nebylo tak jednoduché, tak progrese je střídána degresí opět v momentě, když k dani z příjmů a solidárnímu příspěvku přičteme ještě zbylé dva odvody uplatňované přímo z hrubé mzdy - sociální a zdravotní pojištění.

Takové jsou hlavní závěry analýzy online deníku Aktuálně.cz, která ukazuje, kolik skutečně peněz zaměstnanci státu odvádí ze své hrubé mzdy.

Jak na výpočet

Než se podíváme na detaily, je třeba si připomenout teorii. V Česku se stále daň z příjmů vypočítává ze superhrubé mzdy. Tu tvoří hrubá mzda a odvody placené zaměstnavatelem na zdravotní (9 %) a sociální (25 %) pojištění.

Z hrubé mzdy se počítá ještě zdravotní (4,5 %) a sociální (6,5 %) pojištění hrazené samotným zaměstnancem.

K tomu všemu na roky 2013 až 2015 přibyl takzvaný solidární příspěvek. Ten se vypočítává jako sedm procent z rozdílu hrubé mzdy a čtyřnásobku průměrné mzdy, kterou vyhláškou stanovuje ministerstvo práce a sociálních věcí. Tento čtyřnásobek je zároveň i hranicí pro platbu solidárního příspěvku, kdo má více, platí kromě daně z příjmu i tuto další daň. Výše této hranice je pro rok 2013 nastavena na úrovni 103 536 korun.

Zároveň je tato hranice dále důležitá také pro platbu sociálního pojištění. To se totiž platí jen z příjmů do této úrovně. Znamená to, že zaměstnanec nezaplatí měsíčně na sociálním pojištění v průměru za rok více než 6730 korun (6,5 % z 103 536) a zaměstnavatel neodvede v průměru více než 25 884 korun (25 % z 103 536) měsíčně.

Od roku 2013 došlo také ke zrušení stejných stropů u zdravotního pojištění. Zatímco tedy ještě v roce 2012 se podle stejného principu zdravotní pojištění zastavovalo na šestinásobku průměrné mzdy, nyní může s rostoucí mzdou růst neomezeně.

Od daně z příjmů je pak možné odečítat různé daňové slevy. Každý poplatník daně má nárok na základní slevu ve výši 24 840 korun ročně a 2070 korun měsíčně. S tou také v následujících případech počítáme a je to právě ona, která u nejnižších příjmů maže skutečnou sazbu daně až na nulu.

Celkové odvody: 11 až 29 %

Od teorie k praxi. Následující graf zachycuje, jak se všechna výše zmíněná pravidla projevují na celkových odvodech ze mzdy. Vychází z něho, že rozpětí celkového zatížení hrubé mzdy povinnými odvody se pohybuje od 11 procent při mzdě do zhruba 10 300 korun až do zhruba 29 procent, které se aplikuje na příjem kolem 100 tisíc korun.

Graf dobře ukazuje, jak progresi za hranicí čtyřnásobku průměrné mzdy nahrazuje degrese. Ta je dána jednak právě tím, že sociální pojištění zůstává při rostoucí mzdě na 6730 korunách, a také tím, že růst superhrubé mzdy nad tuto úroveň brzdí konstantní výše sociálního pojištění hrazeného zaměstnavatelem.

Foto: Aktuálně.cz

Jak číst grafy? Na vodorovné ose x je vždy hrubá měsíční mzda v tisících, na svislé ose y pak příslušné sazba v procentech. Po najetí myši na jednotlivé sloupce se vždy zobrazí oba tyto údaje - například dvojice údajů 50 - 26.96 tak znamená, že při hrubé měsíční mzdě 50 tisíc korun sazba činí 26,96 %.

Solidární příspěvek rovná degresi

Další graf pak v porovnání s tím předchozím ukazuje to, jaký vliv na situaci celkových odvodů má solidární příspěvek. Následující graf zachycuje, jak by celková sazba odvodů vypadala bez solidárního příspěvku. Propad sazby celkových odvodů by bez něho byl mnohem strmější a milionová hrubá mzda by byla bez něj zatížena zhruba stejnou sazbou odvodů jako hrubá mzda ve výši 22 500 korun.

Daň z příjmů: od nuly do 18 %

Další graf pak ukazuje skutečnou sazbu daně z příjmů. Ta je sice teoreticky rovná, když zákon zná jedinou sazbu ve výši 15 procent, zmíněný výpočet superhrubé mzdy a získávání skutečné výše daně právě ze superhrubé mzdy ji ale ve skutečnosti výrazně křiví. Tento efekt zvláště při nízkých příjmech zesilují ještě daňové slevy. Už ta základní tak daň z příjmů vynulovává do hrubé mzdy ve výši zhruba 10 300 korun.

Skutečná sazba daně z příjmů tedy roste z nuly až na zhruba 18 procent při hrubé mzdě kolem 100 korun měsíčně. Následně pak kombinace stropu pro platbu sociálního pojištění a výpočtu superhrubé mzdy vytváří degresivní daňovou sazbu. Graf to opět dobře ilustruje.

Solidární daní k progresi

Solidární příspěvek není vlastně nic jiného než dodatečná daňová sazba. Proto následující graf je spíše než ten předešlý opravdovým obrazem skutečné sazby daně z příjmů. V tomto případě už se degrese neobjevuje, a lze tak prohlásit, že vláda dokonala kompletní přerod daňové sazby do ryze progresivní.

Odečtete děti a jste v plusu

Poslední graf zařazujeme pro ilustraci, co s celkovou sazbou při započtení všech povinných odvodů mohou udělat případné další aplikované daňové slevy. Náš případ zachycuje poplatníka daně, který si po celý rok odečítá od daní dvě děti. Záporná sazba u nejnižších příjmů ukazuje známý efekt daňového bonusu. Když je sleva na dítě vyšší než celková daň, má poplatník se státem pozitivní daňovou bilanci.

Zajímavé také je, že započtení dvojnásobné slevy na dítě v našem případě vymazalo daňovou degresi, která v úvodním grafu nastoupila za hranicí čtyřnásobku průměrné mzdy.

Absolutní čísla

Pro úplnost přidáváme na úplný závěr i tabulky, které na rozdíl od grafů neukazují relativní zdanění, ale převádí vše do absolutních čísel. Je z nich tedy vidět, kolik se při různých úrovních hrubé mzdy skutečně odvádí na dani z příjmů, sociálním a zdravotním pojištění a na solidární příspěvek.