Brno - Ústavní soud se zastal dvacetileté ženy, která byla jako nezletilá dvakrát přistižena bez lístku v pražské hromadné dopravě a čelila soudním řízením kvůli pokutám. Těžce nemocná matka jí slíbila, že pokuty vyřeší, což neučinila. Pražské soudy pak platební rozkazy prokazatelně nedoručily matce, se kterou žena bydlela, a v jednom případě ani samotné stěžovatelce.
Ústavní soud v nálezu shledal, že bylo povinností obecných soudů platební rozkaz doručit do vlastních rukou i samotné stěžovatelce, které v té době bylo již šestnáct let. Pokud se tak nestalo, platební rozkaz nikdy nenabyl účinnosti. Ústavní soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že šestnáctiletého účastníka civilního řízení je nutno do řízení zapojit a nelze v jeho věci rozhodovat bez toho, aby mu byla umožněna účast na řízení a dána možnost vyjádřit svůj názor k věci.
"Nezletilé děti musí být považovány za subjekty práv, a nikoli pouhé objekty, o nichž je možno rozhodovat bez jejich účasti," uvedla Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu.
Ústavní soud dále konstatoval, že je u nezletilých také třeba trvat na procesním zastoupení jejich zákonnými zástupci, kteří mohou jejich práva hájit. V dané věci však přes to, že stěžovatelka byla v péči své matky, obecné soudy platební rozkazy prokazatelně doručily pouze otci stěžovatelky. Ten se o ni přitom dlouhodobě nezajímal a ochranu jejích práv nevykonával.
"Nestačilo přitom ani to, že v jednom případě byl platební rozkaz doručen i přímo stěžovatelce, neboť s ohledem na její zvláštní situaci bylo nutné, aby za jejího zákonného zástupce v řízení byla primárně považována její matka a té byla rozhodnutí soudu doručována," říká Sedláčková.
Ústavní soud dále upozornil obecné soudy, aby se zabývaly i tím, zda vůbec žena své dluhy z jízd na černo zavinila. Soudy nyní musí rozhodnout o platebních rozkazech znovu.
Byla ve složité životní situaci
Žena byla ve svých patnácti letech dvakrát přistižena při jízdě bez platné jízdenky pražskou hromadnou dopravou. Pokuty nezaplatila a pražský dopravní podnik tyto pohledávky postoupil soukromým společnostem, které v roce 2010 požádaly obvodní soud o vydání platebních rozkazů proti tehdy šestnáctileté stěžovatelce. Původní dluh tím narostl o tisíce korun.
Žena podle Ústavního soudu v té době vyrůstala v sociálně komplikovaném prostředí pouze se svou matkou, která byla vážně nemocná. Rodiče byli rozvedeni, stěžovatelka byla svěřena do péče matky. Naopak s otcem, který žil v jiném městě, nebyla v kontaktu. Matka nedávala stěžovatelce dostatek financí na zajištění osobních potřeb ani na jízdné do školy. Krátce po doručení dotčených platebních rozkazů matka stěžovatelky zemřela a žena byla následně v pěstounské péči své starší sestry.
V roce 2012, kdy nabyla zletilosti, podala stěžovatelka proti platebním rozkazům odpory, které obecné soudy odmítly jako opožděné.
