Aktuálně.cz: Ministerstvo práce a sociálních věcí na středečním jednání tripartity předloží upravený návrh novely zákoníku práce. Ten původní Hospodářská komora kritizovala s tím, že čekala větší pružnost. Co přesně mělo podle vás fungovat lépe?
Vladimír Dlouhý: České ekonomice se loňský rok dařilo, odhady pro rok 2016 jsou ale nižší a my potřebujeme odbrzdit. A novela zákoníku práce je přesně příklad, který jde proti tomu. Osobně si myslím, že omezuje podnikatelskou aktivitu, zdravou dravost a je to další krok, kvůli kterému se bude dlouhodobě snižovat naše konkurenceschopnost.
Jak se to může projevit?
Nehrozí nám nějaká katastrofa, jen to, že porosteme tempem jeden a půl procenta a nikdy se nedostaneme na úroveň vyspělých západoevropských zemí, neporostou nám reálné mzdy, nebudeme mít větší kupní sílu, a když pojedeme na Západ, bude tam pro nás stále draho.
A jak mělo ministerstvo zajistit v novele vámi zmiňovanou pružnost?
K flexibilitě pracovního trhu patří například důstojné, ale rychlé vypovězení pracovního místa, tedy propuštění. Pro celou řadu malých firem je složité vyplácet pětiměsíční odstupné. Pružnost by mohla být v tom, že by k tomu malé firmy mohly přistoupit nějakým jiným způsobem. Podobně mi vadí regulace práce z domova.
Právě u práce z domova ale ministerstvo oproti původnímu návrhu zmírnilo. Podle upravené verze novely firmy například nebudou muset zaměstnancům proplácet všechny náklady na home office, jak bylo původně v plánu, ale jen paušál.
Musím říct, že je velký rozdíl mezi tím prvním nástřelem, který jsme viděli, a mezi tím, co má být předloženo na jednání tripartity. Čili teď bych nebyl super kritický - mám pocit, že budeme diskutovat něco, co se posunulo do lepší roviny.
Je hypoteticky možné, že by Hospodářská komora novelu zákoníku práce vůbec nepodpořila?
Úplně to nevylučujeme, ale v tomto okamžiku chceme s vládou konstruktivně jednat a prezentovat naše názory.
Pracovat večer byla pro mě čest
Máte zkušenost s tím, že by firmy zaměstnance do práce z domova nutily - například proto, aby nemusely lidem zařizovat pracovní místa?
Já jsem se s tím u českých podnikatelů nesetkal, ani u zaměstnanců. Jestli tak ale v některých zemích nebo dokonce u nás firmy ušetří na kancelářském vybavení, tak tím líp.
Co by se mělo na současném fungování práce z domova změnit?
Já bych neměnil nic. Na rozdíl od pana Středuly (Josefa Středuly, šéfa Českomoravské konfederace odborových svazů, pozn. red.) považuji home office za benefit. Kdo chce pracovat doma, ať pracuje. Já když nechodím do práce, tak mám výhodu - probudím se, dám si kafe, jsem doma, můžu být s pejskem, s dětmi.
Odboráři ale kritizují, že u lidí pracujících z domova šéfové nerespektují pracovní dobu a nutí je být na příjmu prakticky kdykoliv.
To je přece charakteristika home office. Jakým způsobem může zaměstnavatel kontrolovat, jak dlouho se zaměstnanec věnuje práci? Když pracuje hodinu od osmi do devíti a pak si jde do jedenácti zaběhat, tak pak to musí holt dohnat večer.
Při práci z domova mám větší volnost, můžu si rozvrhnout den, ale musím také přistoupit na to, že šéf má právo mi zavolat v osm večer, nebo když pracuji doma pro nadnárodní korporaci, tak že je v jedenáct večer telekonference, protože je kolega o osm časových pásem jinde. Zažil jsem telekonference ve tři ráno nebo zase v normální dobu v České republice, kdy v St. Louis nebo v Hongkongu byla noc nebo nad ránem. Co je na tom špatně, já tomu nerozumím. Je přeci na obou stranách, aby se dohodly. Komu to takto vyhovuje, tak to dělá. My děláme vědu z toho, kde stačí normální selský rozum.
Evidentně ale nejsme jediní. Například ve Francii má být v zákoníku práce výslovně uvedeno, že večer nebo o víkendu budou moci zaměstnanci pracovní e-maily a hovory ignorovat.
Já jsem byl pyšný, když jsem byl mladý a Valtr Komárek, sám ředitel Prognostického úřadu, mi zavolal v osm večer. Byl jsem pyšný, že mě považuje za někoho, komu může v tuto dobu zavolat. A to nemluvím jen o sobě jako o Vladimíru Dlouhém, ale vím, že takto žije spousta mladých lidí a považují to za čest, a ne za omezení.
Mnohé firmy mají také strach, že si zaměstnanec při práci z domova způsobí úraz, za který jej pak budou muset odškodnit. Měla by platit přísnější pravidla, pokud jde o bezpečnost práce?
Mně toto připadá absurdní. To koneckonců říká i pan předseda Středula, že práce z domova je vhodná jen pro určitý typ profesí, softwaráře, grafiky, kreativce, umělce. Když to trošku zesměšním, tak umělec se může zranit, jen když v rámci uměleckého vzepětí vypije lahev vína a zakopne. Ale profese, které jsou svojí podstatou nebezpečné a kde je jen dobře, že se posiluje bezpečnost práce, to jsou obory, kde je průnik s možností home office téměř prázdný. Že by se měla zkoumat kluzkost nebo drsnost linolea, když si půjde zaměstnanec doma uvařit kafe? My jsme si osvojili super absurdity, které by před třiceti lety ani za socialismu, ani za kapitalismu nikoho nenapadly.
S prací z domova má zkušenost jen malá část zaměstnanců. Podle statistiky společnosti LMC jde zhruba o 15 procent. Proč home office umožňuje tak málo firem?
Podle našich informací je jich čím dál tím víc. Ale jinak, my to nemáme v krvi. Máme takovou z Rakouska-Uherska zděděnou disciplínu, prostě ráno se vstane a jde se do práce.
Bohatneme, ale přicházíme o ambice
Ministerstvo v novele také navrhuje, aby firmy povinně předcházely riziku stresu na pracovišti. Jak to lze udělat?
Stoprocentně se podepíšu pod rozhovor s psychologem Radkem Ptáčkem, který vyšel na Aktuálně.cz. Není špatně, že se zamýšlíme nad pracovními podmínkami, nicméně snaha řešit to nařízením určitě dobrá není, protože ani vědci neumí dát jednoznačné doporučení, jak to provést.
Když je paní zaměstnaná u pokladny, kde je placena 15 tisíci hrubého a je na ni vyvíjen velký tlak, má doma děti, manžela, který také vydělává málo, a sama se bojí, že o tu práci přijde, tam je potřeba se nad tím zamyslet. Ale je velmi obtížné to nějak kodifikovat.
A co lze tedy proti stresu v práci dělat? Když zůstaneme u té pokladní.
Od toho jsou tady odbory. Ať se tomu věnují, ať demonstrují před jednotlivými řetězci. Pak my jako Hospodářská komora můžeme říct, ano, toto je špatně. Ale chránit před stresem mladého osmadvacetiletého lenocha, který je šikovný na počítače, ale kouká spíše proplout, aby měl co nejvíc peněz za co nejmíň práce, a bude se schovávat za stres, tudy cesta nevede.
Je pro vás stres na pracovišti novým tématem, nebo se o něm diskutuje dlouhodobě?
Stres patřil vždy k étosu dynamicky se rozvíjejících ekonomik. Ale my to přeháníme do té míry, že bude dále pokračovat zaostávání a určitá sociální degenerace naší společnosti.
Co si mám představit pod pojmem sociální degenerace?
Jsme stále bohatší, máme se dobře, ale máme méně ambic, daleko méně chceme dokázat, dáváme prioritu jen volnému času, snažíme se pracovat co nejméně. V Evropě i v této zemi vytváříme prostředí, kde všichni budeme jako v bavlnce, všichni se budeme bát stresu. Pirátská strana v Německu dokonce říká, že je právo nepracovat a ještě k tomu brát 1500 eur měsíčně. Pro mě je to v uvozovkách konec světa.
