Podle renomovaného českého pivního degustátora Pavla Borowiece je v pivním světě, co se cen týče, dobré věnovat pozornost především dvěma akcím - World Beer Cupu ve Spojených státech a World Beer Awards v Londýně.
Konkrétně soutěže World Beer Awards se letos Borowiec účastnil jako porotce, dokonce jako kapitán stolu, což vnímá jako velmi prestižní věc. "Jak se to stalo? Prostě mi přišel e-mail s pozvánkou," hodnotí Borowiec, který v Česku několik let vydává odborný časopis Pivo, Bier & Ale.
U stolů a v komisích se potkával s legendami mezi hodnotiteli piv včetně Adriana Tierney-Jonese, autora například známé publikace 1001 piv. Mezi několika tisíci vzorky různých piv z celého světa si v kategorii stout odvezl ocenění náchodský pivovar Primátor. Soutěž, která poměřovala také nejlepší piva za jednotlivé země, určila jako vítěze mezi českými pivy z kategorie ležák dvanáctku od českobudějovického Samsonu. Ceny v dílčích kategoriích brali třeba také pivovary Svijany nebo Bernard.
Z čeho se zpravidla degustuje?
Degustuje se z obalů. Bývá to třeba lahev nebo nejčastěji plechovka. Potřebujete mít garanci, že pijete věc z pivovaru, ne z hospody. Sudová piva se také dají hodnotit, jsou výjimečně soutěže, které se na to zaměřují, ale je to separátní věc. Tam je prokazatelné, že čepované pivo může být třeba ze stejného sudu, ale načepované dvěma výčepními jinak a budou to dvě úplně jiná piva ve výsledku.
Poznáte, jestli pijete pivo ze skla, nebo z plechovky?
Pro mě není vůbec důležité to, jak to bylo zabalené. Jsem ale schopen poznat něco, co v tom pivu být nemá, nějakou špatnou chuť, aroma. A to se tam zpravidla dostává při plnění, i kvůli typu obalu. Já a další zkušení kolegové jsme také schopni říct, že některé technologie v pivovaru při jeho výrobě ovlivnily chuť piva.
Má vám osobně pivo při degustaci chutnat?
Vůbec ne. Degustátorovou ambicí je dostat se na ekvivalent laboratorního přístroje. Navíc dodat senzorickým hodnocením to, co přístroje běžně neumí. Úkolem degustátora je zhodnotit celek piva. Jestli je čerstvé, plné, vyvážené. A může jít o typ piva, které vám osobně vůbec nedělá dobře.
Musí se degustátor nějak speciálně připravovat?
Dlouhodobě nekouřit, nepít kafe, nejíst ostrá jídla. A pak na soutěž přijít maximálně koncentrovaný.
Vidí svět v českém pivu, tedy v českém spodně kvašeném ležáku plzeňského typu, něco výjimečného, charakteristického? Je to svébytná kategorie?
Svět rozeznává asi stovku stylů. Včetně českého ležáku. Každý degustátor je musí znát, mít s nimi zkušenost. Takzvaný český ležák skutečně vznikl v Česku, jeho výroba je však poměrně složitá. Později to převzaly i jiné země, které ale nedělají český ležák, nýbrž evropský ležák. Vyrábí ho už trochu jiným způsobem, jinak vaří, kvasí, pivo jinak dozrává.
Řadě konzumentů ale toto splývá. Lidé tak chápou tradiční český pivní styl velmi omezeně. Degustátoři odlišnosti vnímají, obecně konzumenti ve světě ale takové povědomí nemají. Je to zkrátka ležák.
Spatřujete na světovém pivním trhu nějaké nové trendy?
Spontánní kvašení se zkultivovalo, proto jsou na vzestupu kyselejší piva typu lambic. Jde o prémiové pivo pro fajnšmekry, něco obdobného, jako mohou být barikovaná piva. U nás s těmito kyselejšími pivy experimentuje velmi úspěšně paní Ilčíková v Mikulově se značkou Mamut, daří se jí hodně i exportně. A očekávám, že do tohoto segmentu postupně vstoupí také větší průmyslové pivovary. Pak je jiná věc. Je zřejmé, že celý svět jde po nízkostupňových pivech.
To tedy může být ve světě zájem o to, učit se, jak se dělá klasická česká desítka.
Určitě. Třeba v USA je teď velmi atraktivní kategorie takzvaných Session APA, je pro ni určena hranice alkoholu, přes niž nelze jít. A já tak všude kolem říkám, že naše desítka, aby to znělo světově, je takový Session Czech Lager.
Vadí vám něco na současném pivním trhu?
Předsudky. Spousta lidí x let některou značku nepila, ale má na ni razantní názor. A není ochotna ho měnit. Pivo je ale pohyblivý svátek. Může se změnit sládek, investor, kdovíco. Proto každému říkám: netvrďte mi něco o pivu, které jste nepili právě teď.
