Brusel - Události v eurozóně po roce zase nabírají střemhlavý spád.
V pondělí ji zachvátila nákaza strachu z blížícího se bankrotu Řecka, v úterý už se podle nizozemského tisku začala připravovat na restrukturalizaci řeckého dluhu.
Deziluzi, kterou měnová unie a celá EU prochází poslední týdny, přitom zažila přesně před rokem ve zhuštěném formátu dvou dní. Rozdíl je v tom, že problémy Řecka se za tu dobu zhoršily a chuť politiků eurozóny zachraňovat své členy v potížích rapidně klesla.
Břemeno bankrotu tak nejspíš ponese Evropská centrální banka, podle které může mít i údajně už připravovaný "měkký bankrot" těžko předvídatelné důsledky pro ekonomiku celé EU.
Po roce se tak s hrozícím bankrotem Řecka vrací i ohrožení samotného poválečného projektu evropské hospodářské a politické integrace.
Na periferii spadl v pondělí i Brusel
V pondělí 23. května 2011 zasáhla řecká nákaza naplno zbytek periferie eurozóny, ne už pouze Irsko a Portugalsko, ale i Španělsko, Itálii a dokonce i Belgii.
Rizikové prémie za řecké dvouleté dluhopisy vylétly na 25,38 procenta, za desetileté dluhopisy na 16,75 procenta, což je nový rekord. Toho dosáhly i dluhopisy Irska, také přirážka na španělské dluhopisy vylétla na nejvyšší hodnotu od září 2000 - částečně z obav, že víkendový debakl vládnoucích socialistů v regionálních volbách odhalí rozpočtové kostlivce místních vlád.
"Myšlenka, že Španělsko je vůči nákaze odolné, je mrtvá," shrnul své pondělní prozření pro Financial Times nejmenovaný makléř. Vzrostly ale i ceny obsluhy dluhu v Portugalsku a Itálii.
Ratingové agentury za posledních pár dnů zhoršily výhledy Řecku, Itálii i Belgii (která má k HDP třetí největší dluh v eurozóně). Tak nízko jako v pondělí se euro vůči švýcarskému franku neobchodovalo nikdy v historii. O šest procent kleslo i proti dolaru.
Vlčí smečka nespí, stádo je nemocné
Strach, že Evropa své dluhy nezvládá a hospodářské oživení zpomaluje, táhl po celém světě dolů také komodity a akcie. Ropa zlevnila o 2,4 procenta, celosvětový index MSCI klesl v New Yorku o 1,7 procenta. Po dubnové celkem dobré náladě se zhoršují i výhledové indexy měřící očekávání výrobců, služeb i trhů.
V úterý mizérie pokračovala, když Atény upozornily, že pokud příští měsíc nedostanou od EU a Mezinárodního měnového fondu další částku vloni sjednané úvěrové pomoci, bude muset země přestat platit veškeré závazky. Nizozemský ekonomický list Het Financieele Dagblad pak informoval o údajných přípravách měkkého bankrotu.
Podobný zvrat nadějí na záchranu eura zažila měnová unie přesně před rokem.
Když v neděli 9. května 2010 schválila EU obranný val na záchranu eura, vítali to politici jako vítězství nad "vlčí smečkou" spekulantů, kteří sázeli na potopení Řecka a jednotné měny. Už den nato, v pondělí večer, se však euro obchodovalo na úrovních z týdne před schválením záchrany, tedy za nejhorší kurz za posledních 14 měsíců.
"Trhy si rychle uvědomily, že tuhle krizi nevyléčí dodání sebevětší likvidity," řekl tehdy agentuře Bloomberg jeden japonský analytik. Periférii eurozóny se věštila vleklá deflace.
Mylná diagnóza rozhádané Evropy
Po roce jako by se tedy opsal kruh. Řecku dohodnutá pomoc zřejmě skutečně stačit nebude. Dluh periferie eurozóny, její mizivý hospodářský růst a drolící se evropská solidarita vpustily na trhy novou nejistotu. Chuť "jádra" bojovat s dluhy "okraje" opadla.
"Politici eurozóny dlouho trvali na tom, že to, co se posledních 18 měsíců děje uvnitř spolku, je způsobeno čistě nešťastnými kroky jednotlivých zemí. Skutečnost ale investory přesvědčila, že jde o chybnou diagnózu," připomněl ve svém úterním obsáhlém komentáři Wall Street Journal.
To, co se v eurozóně děje, je podle listu "krize s kořeny v samotné struktuře, institucích a politických základech, která představuje existenciální hrozbu nejen pro měnovou unii, ale snad i pro velký projekt evropské integrace po druhé světové válce."
Problémem je podle listu i v Česku dobře známý sklon Evropanů hrát si na vlastním národním písečku a svádět všechna nepopulární opatření na Brusel. Zbytky solidarity loňské záchrany se teď drolí pod rostoucími ekonomickými problémy Řecka a volebními úspěchy populistů jako Praví Finové, kteří jakoukoliv pomoc zadluženým zemím odmítají.
Místo aby jako vloni přispěchali se zárukami pomoci, připouští teď už i ekonomický eurokomisař Olli Rehn a šéf eurozóny a lucemburský premiér Jean-Paul Juncker, že spolek nechá Řecko "měkce" padnout.
Evropská centrální banka (ECB) je ale ostře proti. Podle ní je bankrot jako bankrot a ten může mít nedozírné následky na bankovní sektor a ekonomiku celé EU.
Chybí plán a vize, drolí se i jednota EU a ECB
Řecký dluh může podle ekonoma Poštovní spořitelny Jana Bureše v nejbližších letech dosáhnout 170 procent HDP a jenom na splátkách úroků tak může ze země ročně odtéct okolo 10 procent HDP. "Situace je zkrátka zralá na razantnější osekání dluhového sádla," podporuje Bureš myšlenku restrukturalizace řeckého dluhu.
Politici ale nepředložili jasný plán, jak zastavit nákazu ve finančním sektoru, takže záchrana především řeckého bankovního sektoru, kde jsou exponovány německé a francouzské banky, by spadla právě na hlavu ECB. Někteří komentátoři se vracejí k názoru, že se Řecko mělo nechat padnout už před rokem.
Politici podle Wall Street Journal každopádně nedokázali daňovým poplatníkům včas vysvětlit, že euro je projekt stojící na vzájemném propojení účastníků a že neexistuje něco jako jádro a periferie eurozóny. Počet států periferie tak může po řeckém bankrotu růst tak dlouho, až tu "nakonec žádná eurozóna nebude," píše v komentáři list.
"Vidíme příznaky postupného rozkladu či provincionalismu a čiré xenofobie. To, co chybí, je vize," citoval list makléře Christophera Pottse z CA Cheuvreux.
