Brusel/New York - Když investoři v pondělí ráno zapínali počítače, vyrazila jim Evropa dech.
Obrovská suma 750 miliard euro, kterou pro odvrácení dluhové krize spolu s Mezinárodním měnovým fondem vyčlenila EU, totiž vystačí na pokrytí skoro celé výpůjční potřeby eurozóny po zbytek roku.
Vojenskou strategií "šoku a hrůzy" a překvapivým "zkratem" Evropské centrální banky (ECB) se tak unii prozatím podařilo zastavit paniku na finančních trzích, odvrátit pád eura i hrozící globální recesi (kolik kdo přispěje se podívejte v naší grafice).
Hned nato navíc spolek přešel do protiútoku, když šéf Evropské komise José Barosso oznámil, že euro nepadne a naopak k sobě brzo přibere Estonsko. Naplňují se tak předpovědi, že z řecké krize jsou pro "Starou dámu" jen dvě cesty: buď rozpad eurozóny, nebo její hlubší integrace.
Jeden víkend na odvrácení nové krize
Záchranný plán se nezrodil snadno. Vyjednavači měli jen víkend na to, aby vymysleli mechanismus, který by neporušil smlouvy zakazující členům eurozóny přímou finanční pomoc. Zároveň museli uspokojil finanční trhy, než v pondělí ráno začnou v Asii obchodovat.
Den po 65 výročí konce druhé Světové války a symbolicky na Den Evropy se nakonec dohodu najít podařilo. A první komentáře stály za to.
"Je to 'Šok a hrůza', díl druhý a ve 3D," řekl hlavní ekonom banky UniCredit Marco Annunziata v narážce na vojenskou doktrínu "rapidní převahy," kterou USA použily roku 2003 při invazi do Iráku. "Je to opravdu ohromující síla a ke stabilizaci trhů, odvrácení paniky a spoutání rizika nákazy by v krátkodobém výhledu měla být víc než dostatečná," dodal.
Akcie v reakci na plán posilovaly po celém světě, dluhopisy ohrožených zemí naopak zlevnily.
"Celková potřeba financování dluhopisů eurozóny po zbytek roku 2010 je nějakých 550 miliard euro. Navrch k pomocnému balíčku pro Řecko to vysílá silný signál, že členské země EU stojí v současné krizi bok po boku a, jak řekli, udělají vše pro obranu eura," napsala v komentáři svým klientům Danske Bank.
Paniku zastavil i "zkrat" ECB
"Myslím, že si koupili dost času na to, aby dali všechno do pořádku," shrnul to o něco stručněji profesor ekonomie na univerzitě v Berkeley Barry Eichengreen.
Nenápadným ale důležitým krokem navíc záchranný plán podpořila i Evropská centrální banka. Zaručila se totiž, že bude provádět "zásahy" k zajištění "hloubky a likvidity" finančních trhů. Jinými slovy, že bude v případě potřeby vykupovat ohrožené vládní i privátní dluhopisy a poskytovat neomezené tříměsíční půjčky za fixní úrok.
"To nejspíš překvapilo i ty nejzralejší pozorovatele," řekl ekonom Royal Bank of Scotland Jaques Cailloux. Technicky vzato by to totiž ECB dělat neměla a nejspíš si za to ještě vyslechne kritiku. Podle Caillouxe to ale byl "nezbytný zkrat v smyčce negativní zpětné vazby, která stále více ohrožovala globální ekonomiku."
Zlé jazyky tvrdí, že udělat ECB tento "zkrat" už minulý týden, nemusela by být záchrana eurozóny tak dramatická.
Morální hazard snadné pomoci
Po opadnutí emocí ale přišla i varování.
"Neřeší se tím, jestli dohodnutých úsporných opatření v Řecku bude skutečně dosaženo," upozorňuje například Marc Oswald ze společnosti Monument Securities. To samé se podle něj týká Španělska, Portugalska, Itálie i Irska.
Toho, že jsou půjčky až snadno dostupné a že tím záchrana vytváří dlouhodobě špatný precedens "morálního hazardu", se obává také bývalý vysoký úředník MMF Eswar Prasad.
Plán navíc podle výkonného šéfa globální investiční firmy Pimco Mohameda El-Eriana nechává ve vzduchu stále viset důležité otázky, podle kterých se teprve bude rozhodovat, zda bude pomoc úspěšná.
Jak budou všechny tyto intervence schváleny, financovány a provedeny? Co to udělá s institucionální integritou unie? Nebudou peníze místo fiskální konsolidace použity k jejímu zhoršení?, ptá se El-Erian.
Nová dimenze eurozóny
Evropa podle něj přesto udělala víc než jen odvážný krok. "Vstoupila do kompletně nové úrovně a dimenze. Pokud jde o všednodenní fungování a podobu eurozóny, jsme teď v neprobádaných vodách," tvrdí finančník.
Sečteny tak nejspíš jsou dny, kdy jednotlivým státům eurozóny nesměl nikdo mluvit do toho, jak vybírají daně a jak se přerozdělují a utrácí. Jak ukázal příklad Řecka, vedla tato nezávislost založená na vzájemné důvěře, málem ke konci eurozóny.
Fiskální integrace spolku se tak možná začne prohlubovat už tuto středu, kdy se v Bruselu budou schvalovat nová rozpočtová pravidla pro země platící eurem. Česko na konvergenční kritéria přistoupilo, jednou se tak tato pravidla zřejmě budou vztahovat i na nás.
