New York - Nadšení ze čtvrtečního plánu na záchranu eura rychle vyprchalo.
Už v pátek akcie zaznamenaly mírný pokles. To vzbudilo podezření, že křivky trhů nevedla vzhůru euforie, ale něco na způsob čéškového reflexu. Nebylo by to ostatně poprvé.
Investory ve čtvrtek uklidnil už samotný fakt, že EU dospěla k dohodě. Jak ale pročítali závěry summitu, nacházeli v nich víc otázek než odpovědí.
Připomeňme si, že desetihodinová intenzivní jednání vedla nad ránem 27. října k dohodě, podle které banky odpustí Řecku 50 procent dluhu, ochranný euroval se zvětší na bilion eur a banky navýší svůj kapitál o 108 miliard eur.
"Kde je nějaká dlouhodobá vize toho, jak euro může fungovat dál? Není tu nic, co by jednoho přesvědčilo, že krize nebude rychle eskalovat dál," myslí si třeba Ken Rogoff, profesor na Harvardu a bývalý hlavní ekonom Mezinárodního měnového fondu.
Jiným zase chybí plán, jak skomírajícímu evropskému hospodářství zajistit potřebný růst.
Analytici se tak vesměs shodují, že Evropa si na summitu opět pouze koupila trochu času na oddech a klíčové problémy neřeší. Ať už jde o slabý růst ekonomik, nebo politické nedostatky v samotné architektuře měnové unie.
Italské dluhopisy na historickém maximu
Podezření se potvrdilo, když se v pátek italské dluhopisy prodaly s rizikovou přirážkou jen těsně pod rekordem od roku 2000, co Itálie platí eurem (u tříletých dluhopisů byl dokonce s přirážkou 4,93 procenta tento rekord překonán).
V plné síle se tak vrátily obavy investorů o udržitelnost dluhů Itálie - třetí největší ekonomiky eurozóny. A to navzdory faktu, že italské dluhopisy od srpna opět skupuje Evropská centrální banka ve snaze srazit jejich cenu dolů.
Asijské i evropské akcie tak v pondělí pokračovaly v poklesu, kolem druhé odpoledne klesaly hlavní evropské indexy místy i více než o procento a půl.
Některé experty to už dovedlo k závěru, že evropští politici nechápou podstatu problému. Myslí si to třeba někdejší ekonomický poradce amerických prezidentů Edward Lazear.
Eurozóna totiž podle něj stále brání bankrotu Řecka v přesvědčení, že její zbylé státy čekají na pohromu v řadě jako kostky domina. Státy eura teď ale připomínají spíš hrst kukuřice rozpalované v oleji dluhové krize, tvrdí Lazear v komentáři pro Wall Street Journal. To, že se řecké zrnko vytáhne z pánve, neodstraní žár dluhů a zbylá zrnka to před prasknutím neochrání.
Bloomberg: hraje se o vznik rozpočtové federace
Agentura Bloomberg to ve svém sloupku vyjadřujícím názor redakce vidí podobně, podle ní ale politici chtějí praskání popcornu zabránit riskantním plánem.
Postupné oddalování konečného řešení ze strany Německa a Francie je totiž podle Bloombergu úmyslné. Tím, že odmítli snadná řešení, po kterých volaly trhy (ať to byly společné evropské dluhopisy, nebo napojení eurovalu EFSF na ECB), vyvíjejí údajně Merkelová se Sarkozym tlak na to, aby velké země, jako je Itálie s dluhem 1,9 bilionu eur, kývly na postoupení části své rozpočtové suverenity.
Eurozóna by se tím ocitla blíž federaci se společnou vládou, jak po ní ve svém textu pro Project Syndicate volá bývalý ministr zahraničí Německa Joschka Fischer. Tato ekonomická vláda by získala pravomoci k "přímým rozhodnutím" zasahovat do politiky zemí, které nejsou s rozpočty dostatečně disciplinované, jak to nedávno žádal odstupující šéf ECB Jean-Claude Trichet.
Nebezpečná hra s popcornem
Teprve pak by mohla eurozóna začít jako celek účinně otáčet knoflíkem ovládajícím plamen pod její pánví s popcornem.
"Tohle je ale nebezpečná hra," obává se ve svém sloupku agentura Bloomberg. Změny unijních smluv, které vznik podobné evropské vlády vyžadují, by totiž trvaly roky. Evropská ekonomika je ale na pokraji recese a pochybnosti o jejím osudu její potíže jen prohloubí.
V určitém bodě se tak mohou dluhy Evropy stát neúnosné, věřitelé jí přestanou půjčovat a ani ECB už nezvládne žár dluhů mírnit. Popcorn začne pukat.
"Zachránit euro teď, aby se mohlo opravit později, má k ideálu daleko. Je to jen nejlepší ze špatných možností, což by si měli evropští politici uvědomit, než dosáhnou bodu, odkud už není návratu," píše Bloomberg v komentáři nazvaném "Evropa možná prošvihla poslední šanci ukončit krizi".
