Peking - Do sbírky ekonomických rizik roku 2012 přibyl pořádný přírůstek - čínská realitní bublina.

Největší čínský majitel nemovitostí, společnost SouFun Holdings ve středu na svém webu uvedl, že od listopadu do prosince klesly ceny nemovitostí v Číně o čtvrt procenta. Informovala o tom agentura Bloomberg.

Nezdá se to moc, ale prosincový pokles je už čtvrtý meziměsíční v řadě. Ceny nemovitostí přitom dosud v Číně letěly neustále vzhůru - podle státních médií se za poslední dekádu zpětinásobily.

Ceny bydlení začala vloni centrální čínská vláda snižovat záměrně, protože se pro stále víc lidí stávaly neúnosné. V prostředí nejistot a klesající poptávky po čínském zboží však nepolevuje riziko, že se vládě už nepodaří bublinu splasknout pozvolným ochlazením, a že naopak praskne samovolně.

To by mohlo druhé největší ekonomice světa přinést bankroty developerů a malých bank, a tím pádem i nemalé potíže vládám provincií.

"Ve skutečnosti je velmi těžké říci, zda se čínskému realitnímu trhu měkké přistání podaří," řekl Bloombergu Peter Paj Chung-wej, pekingský analytik největší čínské investiční banky China International Capital Corporation.

Vláda chladí bublinu, kterou sama přifoukla

Realitní bublinu v Číně podstatně přifoukla centrální vláda, když během globální recese největší část svého stimulačního balíčku ve výši půl bilionu dolarů dala právě na stavby domů a infrastruktury.

Nebezpečné příznaky potíží se už objevují.

Analytička prestižního washingtonského think-tanku Brookings Institution Eve Caryová například připomíná, že stavbu nemovitostí v provinciích kryje "nekonvenční financování."

Jako záloha je totiž často při developerských úvěrech používána půda, na které se staví. Průzkum čínských finančních institucí například podle Caryové informoval, že 90 procent developerů chce své projekty splatit jen z růstu ceny půdy.

Pokles cen nemovitostí však tento spekulativní obchodní plán automaticky mění v přesně opačný problém. Caryová připomíná, že už roku 2010 mělo v provinci Liao-ning zpoždění se splácením celkem 85 procent developerských úvěrů od lokálních vlád.

CNN ve čtvrtek přinesla s odvoláním na čínské vládní webové stránky zprávu, že audit celkem 10,7 bilionů juanů, které centrální vláda v letech 2008 až 2009 poskytla jako stimulační zdroj levných půjček lokálním vládám, přinesl "nesrovnalosti" v dluzích ve výši 531 miliard juanů (asi 84 miliard dolarů).

Nejvíc peněz se podle vládní zprávy ztratilo právě ve stavbách.

Připomeňte si, proč někdo na prasknutí čínské bubliny vsadí i přes milion dolarů

Zatímco obyčejní lidé v Číně dávají do koupě nemovitostí své životní úspory a příliš se nezadlužují, půjčky lokálních vlád developerům jsou naopak "čínskou verzí americké hypotéční krize," jak se o nich podle Caryové vyjádřil poslanec devátého Národního lidového shromáždění Čcheng S'-wej.

Místní vlády jsou totiž z centra hodnoceny podle růstu místního HDP a peněz ve svých pokladnách a jsou tak motivovány stavět co nejvíc. Často tak vznikají celé čtvrti a dokonce i města duchů. Známý je případ města Ordos ve vnitřním Mongolsku odkud vloni přinesla reportáž Al-džazíra.

Prázdné nové město pro milion lidí

Zbrusu nové a komplet dokončené město na zelené louce určené pro milion obyvatel, bylo tehdy až na poslední stavební dělníky takřka prázdné. Nemovitosti byly skoro všechny prodány, nikdo v nich ale nebydlel, patřily totiž developerům. Lidé ze sousedního starého města, pro které byly postaveny, si je nemohli dovolit, byly příliš drahé.

Obrovské prostředky šly podle CNN také do dopravních projektů, kterým chybí využití, jako jsou vysokorychlostní železnice, nedostupná letiště a přístavy.

Peníze developerů a bank vložené do podobných projektů jsou teď ohroženy. Larry Lang z Chinese University of Hong Kong v The Epoche Times dokonce prohlásil, že čínská ekonomika "je na pokraji bankrotu" a že "každá její provincie je Řecko."

Bude to zřejmě vyhrocené tvrzení, zátěžový test čínského bankovního regulátora totiž v dubnu potvrdil, že tamní banky přežijí i padesátiprocentní pokles cen nemovitostí. 

Vláda přesto v říjnu povolila čtyřem provinciím (Šanghaj, Šen-čen, Če-ťiang a Kuang-tung) vydávat dluhopisy, aby měly na dokončení problematických developerských a infrastrukturních projektů peníze. Jde o první takový krok v historii Číny.

Čínský premiér Wen Ťia-pao zase v úterý naznačil, že centrální banka sníží požadavky na kapitálovou přiměřenost bank, aby tím zlepšila dostupnost peněz na trhu. Podle agentury Bloomberg by šlo o první podobné opatření od začátku finanční krize v roce 2008.

Vláda ale ve své politice chlazení přehřátého realitního trhu nepoleví. Potvrdila, že ponechá například vloni zvýšený povinný vklad vlastního kapitálu pro úvěry na nemovitost, a že zachová omezení počtu nemovitostí, které může vlastnit jeden majitel.

Šéf asijské HSBC Private Bank Arjuna Mahendran si myslí, že vládě se měkké přistání podaří tím, že napumpuje dost peněz tam, kam bude potřeba. Upozorňuje ale, že s růstem mezd v Číně končí její obchodní model levného exportu a její nový pohon v podobě domácí ekonomiky se nedostavuje, protože lidé jsou zvyklí spořit.

Na prasknutí čínské realitní bubliny přesto sází peníze stále víc hedgeových fondů jako Eclectica Asset Management nebo Corriente Advisors.

Čína = Dubaj x 1000

Manažer dalšího z nich, Jim Chanos, popsal čínskou realitní bublinu slovy "Dubaj krát tisíc." O kolapsu bubliny od loňska mluví i profesor na Harvardu a bývalý hlavní ekonom Mezinárodního měnového fondu Kenneth Rogoff.

Nadnárodní banky jako JP Morgan počítají příštích 12 až 18 měsíců s poklesem cen čínských nemovitostí až o 20 %. Některé konkrétní developerské projekty už podle BBC snížily cenu až o třetinu.

 Riziko pro Čínu je ale v dopadech, jaké by měly ekonomické potíže provincií na životní úroveň lidí. Vlády provincí jsou totiž po rozpočtové decentralizaci z roku 1994 zodpovědné za sociální výdaje včetně zdravotnictví a školství.  Ekonomické potíže vlády by tak mohly vést k prohloubení sociálních nepokojů.

"Ještě asi není důvod k panice, starosti tu ale jsou," uzavírá svou analýzu BBC. "Panuje obava, že základy druhé největší ekonomiky nemusí být tak pevné, jak si mnozí mysleli."