Praha - Odchod Řecka z eurozóny je podle hlavního ekonoma Raiffesenbanky Pavla Mertlíka ten nejhorší možný scénář, který není v ničím zájmu.

Dluhy Řecka podle něj skončí restrukturalizací, která nemusí být "zcela dobrovolná" a při níž se z řeckého dluhu může "ustřihnout" kolem 15 procent.

"Byl by to nový začátek, který by, pokud by země byla úspěšná v ekonomických reformách, mohl být docela fajn," řekl Mertlík v druhé části rozhovoru pro Aktuálně.cz. Právě úspěch reforem a nalezení nového receptu růstu je teď ale podle něj pro Řecko velký otazník.

A.cz: Je podle vás reálné, aby Řecko vystoupilo z eurozóny a vrátilo se k drachmě? A že by ho v tom potom následovaly i nějaké jiné země z periférie měnové unie?

Pavel Mertlík: Myslím si, že ne. Ta pravděpodobnost sice není nulová, ale je velmi nízká, protože to není v zájmu Řecka.

A.cz: Proč ne?

Protože kdyby z eurozóny vystoupili a drachmu znovu zavedli, tak vůči euru okamžitě devalvuje. A to o moc, tak o třicet až padesát procent. Když vezmeme modelově padesát procent, tak vám okamžitě stoupnou ceny všech dovozových statků - benzín, který stál dvacet, bude stát čtyřicet a tak podobně. Čili: následkem bude další prudký pokles hrubého domácího produktu, spousta firem zkrachuje, bezprostředním důsledkem by byla velká národohospodářská krize. To by pak postihlo i držitele bondů neboli majitele dluhu. To je řešení, které nemá žádného vítěze.

Možná by to bylo atraktivní pro ty země, které Řecku prostředky na jeho záchranu poskytují a jejichž populaci to přestává bavit. Když to řeknu natvrdo, ta motivace je tu vyšší na straně Německa než Řecka. Na straně druhé ti lidé, kteří v Německu říkají: "Už těm Řekům nedáme ani euro, ani cent," tak si příliš neuvědomují, že by to mělo negativní zpětné dopady na samotné Německo, které drží spoustu řeckých aktiv. Čili návrat k drachmě je nejhorší možné řešení a motivace všech zúčastněných je, aby se toto nestalo.

A.cz: Převáží nakonec váha těchto argumentů, aby se Evropská centrální banka konečně dohodla s Německem, jak to tedy s tím řeckým dluhem udělat?

Evropská centrální banka je jistě významná instituce, v tomhle ale žádné rozhodovací pravomoci nemá. To rozhodnou politici.

A.cz:  Takže nejreálnější zůstává přece jen ten scénář, že se dohodnou na nějaké formě dobrovolné restrukturalizace?

Myslím, že to je hodně pravděpodobné. Není ani úplně vyloučeno, že to bude nějaké razantnější řešení, že to nebude úplně dobrovolné. Ne že by se dluh nesplácel, ale prodlouží se splátky, bude nějaký „haircut," to znamená, že se odepíše nějaké procento, ale ne takové, aby to zničilo finanční instituce - čili ne padesát, ale tak deset patnáct procent.

A.cz:  Tady u nás v Evropě státní bankrot už moc lidí nepamatuje. Není to ale tak dávno, co se vlna bankrotů přehnala přes latinskou Ameriku. Jak to řešili tam?

Americké ministerstvo financí koncem osmdesátých let vymyslelo program tak zvaných Bradyho bondů. To byly pod americkou záštitou nově vydané dluhopisy, které nahradily původní dluhopisy dotčených zemí a měly podstatně delší dobu splatnosti. Věřitelé tehdy hodně ztratili, nicméně nepřišli o všechno a postupně ty peníze dostávají zpátky.

A.cz: Jakou cestu urazila od svého bankrotu třeba Argentina? A bude tam za stejnou dobu i Řecko?

Nejsem expert na Argentinu, ta země se ale zotavila. Vůbec finanční krize zasáhnou nějakou zemi vždycky strašným způsobem, ale netrvá to dlouho. Řecko má dnes podle eurostatu hrubý domácí produkt na hlavu o nějakých deset patnáct procent vyšší než Česká republika. Ten by jim (v případě nekoordinovaného bankrotu) prudce klesnul a asi by byl nižší než u České republiky. Nicméně poměrně rychle by se to mohlo zotavit a Řecko by mohlo začít pomalu ožívat. Počet nezaměstnaných, který se skokově zvýšil, by se zase začal snižovat. Byl by to nový začátek, který, pokud by země byla úspěšná v ekonomických reformách, mohl by být docela fajn. Je tady ale velký otazník.

A.cz: Jaký otazník máte na mysli?

Aby se to zlepšilo, je potřeba přijmout opatření, která nastartují hospodářský růst. Posledních patnáct let se v Řecku nic takového nedělo. Nedávno mi jeden kolega z Washingtonu říkal, že tam mají asi 300 penzijních fondů pro různé profese a každý má jiné podmínky. To jsou šílené věci, které stojí nesmyslně moc peněz. Oni jsou na to ale zvyklí a dobrovolně si to nenechají vzít. Nebo tam není liberalizovaná nákladní doprava. Abyste mohl mít náklaďák, tak musíte mít licenci od státu, kterých je omezený počet. Ta licence stojí dvacet tisíc eur, což pro malé firmy nejsou malé peníze.

A.cz: To by přece neměl být problém změnit.

Vláda tlačí na to, aby se to liberalizovalo, ale ti, co si koupili tu licenci, asi celkem oprávněně říkají: "Tak nám vraťte těch dvacet tisíc eur, když teď bude moct jezdit s náklaďákem každý." Vláda má teď možnost říct: "Přátelé, promiňte, mění se podmínky," a ztratit tak voliče, nebo se jim snažit nějak ty peníze kompenzovat. Jenomže, jak víte, ty peníze oni nemají. Tohle jsou jen dva příklady. Takových patů jsou tam ale stovky a tisíce. To všechno je potřeba zlikvidovat a ten trh liberalizovat. To ale musí někdo udělat a musí to být vláda, která k tomu bude mít mandát.  V Argentině přišla po období krátkého politického chaosu strana, která zavedla velice radikální reformy a dnes je to země na vzestupu.

A.cz: Argentina je ale bohatá na komodity. Kde má recept k růstu hledat Řecko, které je nemá?

To nebude vůbec jednoduché. Řecko je země, která má dvě hlavní odvětví: turistiku a námořní dopravu. Průmyslové výrobky Řekové prakticky nevyvážejí. To všechno budou muset změnit. Řešení finanční stránky řeckého dluhu je jen nutnou podmínkou. Model růstu Řecka byl sice za posledních patnáct let nominálně velmi úspěšný. Byl to ale růst na dluh, respektive na půjčování si ze zahraničí. A to nejen u státu, ale i u domácností.

A.cz: Mohla by při tom hledání Řecku pomoci velká privatizace státního majetku, kterou plánuje?

Zcela určitě ano. Oni mají co privatizovat. Spousta sektorů je tam pořád ve státních rukou. Energetika, telekomunikace, letiště. Jsou to ale zase spíš infrastrukturní věci. A úspěch Argentiny Řecko nezopakuje, protože komodity nemá. Pro Řecko to bude ještě hodně složité.