Odstřižení většiny ruských bank od mezinárodního platebního systému SWIFT, omezení cestování, odliv zahraničního kapitálu, zavření poboček společných firem a především zmrazení velké části devizových rezerv ruské národní banky. To vše navíc spojené s masivními výdaji Ruska na válečný konflikt na Ukrajině.
Finanční experti se shodují, že státní i "soukromé" sankce aktuálně uvalené Západem na Rusko kvůli útoku na Ukrajinu jsou bezprecedentní. Přitom pro srovnání jejich rozsahu není nutné chodit hluboko do minulosti, Západ použil obchodní sankce už v roce 2014, kdy Rusko anektovalo Krym.
Ovšem před osmi lety byl obchod omezen jen částečně, úplný zákaz se týkal jen okupovaných území na Ukrajině, ale nikoliv Ruska samotného. "Rusku už tehdy sankce omezily, ale neznemožnily přístup na západní kapitálový trh a omezil se vývoz citlivých technologií, nejen válečných. Hodně se hovořilo o zákazu vývozu západních potravin do Ruska - ovšem to nebyla západní sankce, to ruský vladař zakázal dovoz západních potravin jako reakci na sankci," připomíná analytik společnosti Natland Petr Bartoň.
Důsledkem sankcí za obsazení Krymu bylo podle něho paradoxně to, že si Rusko začalo budovat "finanční pevnost" a omezovat závislost na světových finančních trzích. "Začali přecházet z plateb v dolarech na platby v eurech a všechny devizy utržené z vývozu energií střádali do rezerv právě proto, aby při příštích případných sankcích nebyli tolik omezeni. Těch 640 miliard dolarů by jim za normálních okolností stačilo na několik let vystupňovaných sankcí," vysvětluje dále.
Jak připomněl časopis The Economist, od roku 2015 vzrostla hodnota rezerv ruské centrální banky o 71 procent, přičemž z nemalé části šlo o zlato a čínský jüan. Banka rovněž snížila podíl rezerv v USA a ve Francii, i tak jich ale Rusku zůstalo v zemích, které vůči němu uplatňují sankce, na 70 procent.
Rusové podle odborníků nepředpokládali, že jim na tyto peníze někdo sáhne. "To se v minulosti stalo jen v případě mnohem menších rezerv, například u Venezuely či Íránu. A teprve v době, kdy už v nich moc nezbylo. Většina má podobu zápisů v elektronických databázích zahraničních, většinou centrálních bank a Rusko je považovalo za nedotknutelné," dodává Bartoň.
Odstřižení od devizových rezerv se tak zatím ukazuje jako jedna z nejsilnějších sankcí ze strany Západu. Rusko bez nich nemá jak chránit rubl před propadem jeho hodnoty. Dokáže ho sice zbrzdit formou obchodních příkazů a zákazů či prudkým navýšením úrokových sazeb na 20 procent, ovšem jen dočasně. "Rusové ztratili, čím by mohli platit za dovozy, a na dovozech jsou závislí. Rusko vyváží suroviny, svět z nich vyrobí zboží a to pak Rusové zase dovážejí," pokračuje Bartoň.
Jediným zdrojem zahraničních deviz je tak momentálně prodej ruské ropy a plynu, ale i ten se začíná zadrhávat. Některé ruské banky, kterými do Ruska tyto platby proudí, zatím sice odstřiženy nebyly, ale brzy mohou být. Řada obchodníků navíc ruské barely odmítá.
"Rusko musí prodávat ropu hluboce pod cenou, takže nyní ani nijak nevydělává na růstu světové ceny ropy. A také významně ztratilo možnost fyzicky energie vyvážet do zbytku světa - do Asie nevede dostatek potrubí a vývoz loďmi z terminálů v Černém moři nyní v podstatě skončil poté, co Rusko potopilo loď pod estonskou vlajkou, čímž pádem přestávají okamžitě platit všechna pojištění lodní dopravy a dnes už tam žádná loď pro náklad nepřipluje," vysvětluje dále Bartoň.
Kolaps jako v roce 1998
Od chvíle, kdy ruský prezident Vladimir Putin odstartoval invazi na Ukrajinu, ztratila ruská měna na své hodnotě vůči dolaru přes 33 procent. "Měna padala rychleji než v roce 2008 (invaze do Gruzie, pozn. red.) a v roce 2014, ale neklesla tak mohutně jako v roce 2014," pokračuje The Economist.
Finanční problémy Ruska rovněž nejsou zatím tak vážné jako v roce 1998, nicméně to se podle expertů může změnit.
"V optimistickém scénáři, který by zahrnoval rychlé uklidnění situace na Ukrajině, absenci další eskalace sankcí a naopak jejich uvolňování v příštích měsících, má Rusko podle mého názoru namířeno ke krizi podobné té z roku 1998, která byla tou nejméně zdrcující, když přinesla propad HDP o 'pouhých' 5,3 procenta," domnívá se analytik společnosti Cyrrus Vít Hradil.
V té době země procházela dluhovou krizí a nebyla schopná platit své závazky.
Ke scénáři podobnému tomu z roku 1998 se podle agentury Bloomberg přiklání také experti americké finanční instituce JPMorgan Chase. Ti pro své klienty předpověděli letošní propad ruského HDP o sedm procent, podobně vývoj odhadla také banka Goldman Sachs. Agentura Bloomberg Economics má zato, že by ruská ekonomika mohla klesnout až o devět procent.
Podle některých analytiků by se ale situace mohla vyhrotit ještě více, a to pokud by konflikt dále eskaloval a na řadu by přišel mimo jiné i zákaz dovozu ruské ropy do západních zemí, který již také leží na stole.
Podle Hradila by pak hrozilo spíše zopakování roku 1918. "Tehdy došlo v Rusku nejen ke státnímu bankrotu, ale i k obecnému zhroucení tamní ekonomiky. V takovém případě by nešel vyloučit ani pokles HDP o 20 procent meziročně," připomíná.
"V tom nejčernějším hypotetickém scénáři by v Rusku přišla první na řadu nedostupnost či extrémní zdražování zahraničního zboží, vyhlášení státního bankrotu, a tedy odstřižení Ruska od možnosti financování na globálních trzích, kolaps bankovního systému zavaleného žádostmi klientů o vybrání úspor, hyperinflace a zhroucení produktivního sektoru ekonomiky," vyjmenovává Hradil.
Fáze nedostupnosti zahraničního zboží přitom podle něj již probíhá a k bankrotu může dojít ještě v březnu, kdy je plánována nejbližší splátka zahraničního dluhu. "Zhroucení bankovního sektoru by se patrně podařilo oddálit o dalších několik týdnů a zamrznutí celé ekonomiky by trvalo měsíce. Tento hororový scénář si ovšem patrně nepřeje nikdo ze zúčastněných a lze přepokládat, že se mu i samo Rusko bude chtít vyhnout," dodává analytik.
Strach může být silnější než sankce
Rozdílem oproti minulosti je i to, že se vůči Rusku nyní dobrovolně vymezují i soukromé firmy či hackeři. "Ty mohou nakonec způsobit větší ekonomické škody než státní sankce, které navíc svůj hlavní nápor vyčerpaly - ke stupňování zbývá jen důslednější akce Londýna proti oligarchům, Washingtonu proti participaci Wall Streetu na jakémkoli projektu, kde by se jakkoli potkal s ruskými penězi, a Bruselu proti ruskému plynu," podotýká Bartoň.
Bojkoty soukromých firem jsou přitom prakticky bez limitu. "Mohou se stupňovat čistě v závislosti na tlaku svých zákazníků ve zbytku světa. Tyto firmy odcházejí z Ruska jen proto, aby získaly body a věrnost od neruských zákazníků - kterých bude vždy většina," doplňuje analytik.
Záviset teď bude podle odborníků také na čase. "Zda budou ekonomické sankce působit rychleji, než se bude vyvíjet válka. A také zda to naopak krátkodobě neposílí ruského vladaře. Ekonomické sankce vždy působí částečně jako stmelující faktor v napadené zemi, a pokud jejím občanům po odstřižení od internetu svět nemůže vysvětlit pravou příčinu, může mít vladař pocit, že čím hůře, tím lépe," doplňuje Bartoň.
Zasadit klíčovou ránu ruské ekonomice ale podle expertů může také obava obyvatel z budoucnosti, například právě v podobě masivních výběrů úspor nebo skupování zboží. Strach dokáže působit rychleji a výrazněji než sankce samotné.
