O víkendu jsme byli svědky demonstrace na pražském Václavském náměstí, na kterou dorazily desítky tisíc lidí. Ti volali po demisi vlády a bojí se zdražování, s kterým vláda podle nich nijak nepomáhá. Máte pro ně pochopení?
Rozdělila bych to na dvě skupiny. Naprosto chápu lidi, kteří jsou vyděšení a mají strach, co bude. Část z nich nezažila porevoluční dobu, zejména roky 1991 až 1993. Situace byla tehdy mnohem horší a nikdo nedemonstroval, nikdo nekřičel. Všechny domácnosti si velmi utahovaly opasky, ale zároveň byly odhodlány udělat cokoliv, jen aby se nevrátila doba před rokem 1989.
Většina nynějších demonstrantů tohle ale nepamatuje nebo se jim to překrylo jinými vzpomínkami, například protože tehdy byli mladí, zdraví, silní a svět se jim prostě jevil jinak. Tyhle lidi úplně chápu.
Nemám ale žádné pochopení pro lidi, kteří situace zneužívají, a těmi jsou organizátoři demonstrace. Jde o dezinformátory, z nichž mnohé známe již z protestů proti očkování na koronavirus nebo protiepidemickým opatřením vlády expremiéra Andreje Babiše, kterého se teď zastávají.
Jsem poněkud zděšena. Nemyslela jsem si, že se ve svém životě ještě dožiju toho, že se lidé na demonstracích budou dovolávat hesel, která by dřív či později nevyhnutelně znamenala návrat před rok '89. Věřím ale, že tohle není reprezentativní průřez české společnosti.
Přichází vleklá ekonomická krize a naopak období blahobytu, které tu roky bylo, je u konce?
Ekonomická krize evidentně dolehne na celou Evropskou unii a mnoho dalších zemí. Dospěli jsme do stadia, kdy se svět velmi radikálně mění. Češi si prošli velkou změnou v roce 1989, ale západní politici čím dál častěji říkají, že pro ně je to největší změna od roku 1945.
Jestli krize bude dlouhá, nebo krátká, záleží na tom, jak dlouho a jak násilně bude Rusko likvidovat Ukrajinu a poté případně další země. Roli bude hrát také to, jak moc bude mít vláda tendence lít do ekonomiky víc a víc peněz. Ono to sice vypadá, že vláda takovým krokem lidem uleví od zdražování, ale opak je pravdou. Jen tím výrazně prodlouží krizi, klidně na deset let, mnohem více lidí přijde o práci a o své úspory.
Jak by tedy vláda měla pomoc domácnostem, na které fatálně dopadá zdražování?
Klíčové a zásadní pro celou ekonomiku je ukočírovat ceny energií. Vláda tohle určitě mohla řešit dřív. Pro českou ekonomiku ovšem neexistuje dobré řešení jiné než celoevropské. Jsme vnitrozemský stát, takže k nám všechny tyto suroviny přicházejí přes jiné země, tedy kromě části hnědého uhlí a malého podílu obnovitelných zdrojů.
Také je třeba, aby vláda nekompenzovala dopady inflace komukoliv jinému než nejohroženějším skupinám. Je totiž nutné, aby klesla poptávka. Je to smutné, ale jinak se inflace nedá ukočírovat. V opačném případě se budeme deset nebo i více let trápit - než přijde o práci tolik lidí, že už spotřeba bude skutečně nízká, a potom se ceny zase srovnají. Do této situace ale nechtějme dojít.
Kdo jsou ti nejohroženější, které zmiňujete a na které by státní pomoc měla cílit?
V prvé řadě by ta pomoc měla mířit na jednočlenné domácnosti, zejména ty seniorské, samoživitele a lidi se zdravotním postižením. Na tuto skupinu nemůže vláda zapomenout. Nejde jen o příspěvek na mobilitu. Vláda by na ně neměla zapomínat ani z hlediska byrokracie.
Předpokládám, že velká většina z této skupiny má nárok na příspěvek na bydlení, ale zdaleka ne všichni mají chytrý telefon, doma internet, protože si to nemohou dovolit, a nejsou schopni dojet na úřad práce. Je tedy pro ně třeba vytvořit nějakou podpůrnou síť, nemusí to nutně udělat vláda, ale třeba i neziskový sektor.
V čem by se tedy měli Češi uskromnit, aby šetřili a zároveň poptávka klesala?
Nenakupujte teď to, co nyní nutně nepotřebujete. Například oblečení - ale teď nemám na mysli třeba to dětské, protože dětem, které rostou, loňské zimní botičky nenasadíte.
Už teď vidíme, že lidé spoří na návštěvách restaurací nebo exotických dovolených - sice si chtěli užít léto, ale data ukázala, že už nejsou tak rozmařilí jako dřív. Situace se prostě změnila a lidé vidí, že bude těžká doba.
Také bych doporučila investovat do nižší energetické náročnosti zejména bydlení a auta. Zkrátka aby spotřeba energií byla co nejnižší. Myslím, že ceny surové ropy se vrátí zase tam, kde bývaly, ale u cen rafinovaných pohonných hmot si tak úplně jistá nejsem. Rafinerie totiž tuší, že vrchol poptávky po jejích produktech už nastal, takže se budou skrze marže snažit ještě využít situace, než se zvýší podíl elektromobility. Doporučila bych také diverzifikovat zdroje energie.
Jana Matesová (*1957)
Přes šest let působila jako zástupkyně Česka ve Světové bance. Při českém předsednictví v Radě Evropské unie dělala poradkyni vicepremiérovi Jiřímu Čunkovi. Za výzkumné práce získala několik domácích a zahraničních ocenění a také stipendia na Oxfordské univerzitě a ve Světové bance. Vystudovala ekonomickou statistiku na Vysoké škole ekonomické.
Pokud jde o růst cen, častý rozpor mezi ekonomy je, zda se jedná o poptávkovou nebo nabídkovou inflaci. Jak to vidíte vy?
Pokud jde o Česko, tak ještě na jaře a možná i na začátku léta tu byl velký vliv poptávkové inflace. Ceny mnoha zboží letěly nahoru zcela neúměrně nárůstu nákladů a lidé přesto nakupovali. Typickým příkladem byly oděvy a elektronika, jejichž ceny v západní Evropě nerostly nebo jen minimálně, ale u nás stouply třeba o dvacet procent. Prodejci jsou přitom většinou západoevropské řetězce.
Někteří Češi nakupovali, zřejmě také protože neměli s inflací zkušenost. Dělali si tedy obrovské zásoby v naději, že tím ušetří. Jenže neušetří, protože takhle podporují obchodníky, aby zvedali ceny.
Teď už je ale situace jiná a je úplně jasné, že ceny energií se zcela utrhly ze řetězu v důsledku války. Dominantní vliv na inflaci tedy nyní mají spekulace na trzích s energiemi, obrovská nejistota na nich, která tu panuje od 24. února, a manipulace ze strany Ruska. V Evropě sice máme nějaká naleziště plynu, nejsou ale dostatečná. Jsme tedy závislí na dodávkách z Ruska.
Stejně tak pozorujeme manipulace s cenami obilí, ale zejména ten plyn je nyní pro Rusko vysloveně válečná zbraň. Navíc Evropská unie, zejména některé země jako Německo, bohužel transformaci k zelené ekonomice založily na plynu, což je nepochopitelné vzhledem k tomu, že se tak stalo po roce 2014 po anexi Krymu.
Jak má Evropská unie dále postupovat, aby dramatický růst cen energií zastavila?
Evropská unie by se měla dohodnout na změně vzorce pro výpočet cen elektřiny, od kterého se odvozují ceny na burze. Jde totiž o uměle vytvořený vzorec, do kterého vstupuje cena plynu, protože zejména v Německu se z něj vyrábí významná část elektřiny, kterou trh potřebuje.
U nás tomu tak ale není a ostatní technologie pro výrobu elektřiny jsou levnější. Plyn bychom tedy z toho vzorce mohli vyloučit. Dále potřebujeme také opravdu výrazně snížit spotřebu plynu v Evropské unii.
Je také možné - jak navrhuje Evropská komise - zastropovat ceny elektřiny z těch elektráren, které plyn nepoužívají. Elektrárny by pak negenerovaly mimořádné zisky. Nevím ale, jestli konkrétně tohle projde, protože německá vláda u nejnovějšího balíku opatření proti inflaci počítá s tím, že právě daň z mimořádných zisků těchto energetických firem použije na financování tohoto balíčku.
To je k vyřešení krize dostačující?
Evropská unie by měla také zakázat přeprodej emisních povolenek, protože ty nakonec také vstupují do cen energií. Dnes se kdejaký spekulant živí tím, že přeprodává povolenky a kšeftuje s nimi. Na energetický trh je podle mě třeba také vnést více ochrany proti manipulaci a spekulacím, po vzoru finančních trhů.
Představuji si, že dohodnuté evropské řešení bude mít ještě nějaké další "menu" opatření, která si každý stát bude moct zavést na národní úrovni. Ostatní země proti opatřením z tohoto menu nebudou vystupovat a od Evropské komise nebudou hrozit žádné postihy za porušení hospodářské soutěže a podobně. Příkladem může být státní obchodník nebo okruh odběratelů elektřiny, kterým je možné cenu dotovat bez osočení z nepovolené veřejné podpory.
Dokáže vlastně Západ bez ruských energií žít?
Bez ruských energií to zvládneme, protože musíme. Žádná jiná varianta není. Kdyby například Česko uzavřelo zvláštní dvoustranné dohody s Ruskem o dodávkách plynu, budeme o to vydíratelnější. Kohoutek se zastaví, kdykoliv se na české politické scéně bude dít něco, co se nebude líbit Rusku. Byli bychom tedy vydíratelnější ještě více, než jsme byli do letošního jara, a že to jsme byli vydíratelní velmi.
Říkáte, že to zvládneme, protože musíme. Jak tedy konkrétně s plynem?
Ropy je po světe dost čili otázka ropy se vyřeší a otázka uhlí ještě dříve. Plyn je samozřejmě problematický. Tam nám nezbývá než najít alternativní zdroje energie. Bylo opravdu nešťastné, že se spotřeba plynu v minulých letech zvyšovala.
Evropa prožije obtížnou dobu transformace a všichni budeme na energiích muset spořit, ale ve finále se nám to vyplatí. Dám za příklad stagflaci, kterou si prošly vyspělé demokratické země v 70. a 80 letech. Situaci vyvolala ropná krize a další ji prodloužila. Ceny ropy a obecně energií tehdy velice vzrostly, vlastně to byla velmi podobná situace jako nyní. Inflace byla také vysoká a svět s ní navíc tehdy neměl moc zkušeností. Výsledkem této krize ale byly úplně nové technologie.
Můj oblíbený příklad je Japonsko, jehož ekonomika byla do té doby do značné míry závislá na loďařství, což představuje nesmírně energeticky náročný sektor. Japonci museli od toho odvětví upustit a vrhli všechny síly na technologický výzkum v oblasti automobilů s nízkou spotřebou. Výsledkem byla auta s tehdy nevídaně nízkou spotřebou, která na dlouhý čas téměř vytlačila do té doby dominantní americké automobily a ovládla trh až zhruba do přelomu tisíciletí.
To, že budeme muset spořit energie, se nám tedy určitě vrátí na technologickém pokroku. Můžeme díky tomu vynalézt něco, na co by jinak vyspělý svět čekal třeba dvacet třicet let. Ale ano, zimy budou těžké.
Rusové tento týden nabídli plyn výměnou za zrušení sankcí. Jak tedy na tamní ekonomiku západní opatření poslední půlrok dopadají?
Pro ruský rozpočet je to už teď obrovská rána a úplně nejhorší dopad na ruskou ekonomiku má ta velká část sankcí, která zakazuje vývoz moderních technologií do Ruska.
Mnoho lidí si Rusko stále představuje jako technologicky vyspělou zemi, ve které žije spoustu chytrých hlav. Jenomže většina vzdělaných lidí z akademické sféry a technologického výzkumu už dávno emigrovala - jde o několik milionů obyvatel. Sami Rusové odhadují, že letos již ze země odešlo 200 tisíc vzdělaných lidí hlavně z oblasti IT. Velký odliv obyvatel je příznakem toho, že se v Rusku přece jen něco děje.
Renomovaní ekonomové z Yaleovy univerzity také v létě zveřejnili studii o stavu ruské ekonomiky. Nevycházeli z dat ruských zdrojů, která jsou evidentně umělá a manipulovaná, ale ze zdrojů z druhé strany - protože třeba u zahraničního obchodu a transakcí máte vždy dvě strany - prodávajícího a kupujícího. Odhadli, že kvůli sankcím poklesne letos a příští rok hrubý domácí produkt Ruska zhruba o 40 procent. To je obrovské číslo.
Už v dubnu si také guvernérka ruské centrální banky dovolila říct, že dopad na ekonomiku zejména kvůli nedostatku západních technologií bude dramatický a že se země vrátí někam do 90. let nebo ještě dál. Překvapilo mě, že také vysocí ekonomičtí představitelé na petrohradském fóru veřejně zmínili, že očekávají velice krutý dopad sankcí.
Lze odhadnout, jak se změnil život běžného Rusa ve velkých městech?
Z Ruska odešlo více než tisíc západních firem. I když já se tedy ptám, co tam vůbec po roce 2014 po anexi Krymu dělaly, přece musely vědět, jak tohle celé dopadne. Zmizely například oděvní řetězce i další prodejci. Západní firmy ale pracovníky dál platí, protože tak to ukládá ruský zákon. Skončily také výrobní firmy. Dokud Rusové mají na skladě různé součástky ze Západu, mohou některé věci vyrábět pod jinou značkou. Pak se budou muset uchýlit ke starším technologiím.
Se zájmem také čtu zprávy o tom, jaké zboží teď produkují ruské automobilky, to je totiž neuvěřitelné. Jde o nová auta bez ABS (systém aktivní bezpečnosti vozu, který zabraňuje zablokování kola při brzdění - pozn. red.), ale i bez pásů a dalších bezpečnostních prvků, které jsou pro moderní auta dnes úplně běžné a samozřejmé.
Na životě venkovanů se sankce nijak neprojeví, protože ten je stejný už desítky let a k žádnému růstu životní úrovně tam nedocházelo.
Je reálné, že si Rusko s energiemi najde nové zákazníky v Asii?
U ropy ano, protože tu lze vozit v tankerech. Indie uzavřela s Ruskem velký kontrakt na ropu s vysokým diskontem. Indie je obrovská ekonomika, zatím ale nenahrazuje spotřebu Evropy.
U plynu to ani není možné, protože k tomu jsou potřeba trubky. V poslední době proběhly zprávy, že by bylo možné natáhnout nové plynovody do Číny, zatím to ale není na pořadu dne. Výnosy z plynu jsou přitom pro ruské příjmy ze zahraničního obchodu úplně nejdůležitější.
Nejzásadnější problém pro Rusko ale je, že si za vydělané peníze ze zahraničního obchodu stejně nemůže koupit to, co potřebuje - technologie pro průmysl a armádu, moderní léky. Velmi mu tedy přebývá obchodní bilance, ale ne protože by se mu tak dařilo, ale protože si potřebuje nakoupit, ale nemá co.
Hrozí tedy ruské ekonomice kolaps?
Cílem sankcí od začátku bylo znemožnit vést válku, ne dostat ruskou ekonomiku do bankrotu. Na hraně bankrotu se v moderní historii ocitla několikrát, nejblíže mu byla v roce 1998, kdy na ni ani nebyly uvaleny žádné sankce. Tam technicky opravdu šlo o bankrot, protože země tři měsíce neměla na splácení svých závazků.
Aby mohlo Rusko dál vést válku, potřebuje technologie, potřebuje opravovat své zbraně a vyrábět nové. Samozřejmě může dostat nějaké technologie od Číny nebo Indie, ty ale nejsou tak kvalitní a nepasují třeba k těm nejmodernějším zbraním, které Rusko zatím používalo. Bude se tak muset nebo už musí obracet na starší vojenskou techniku.
Na druhé straně vidíme, že ruským cílem je zničit Ukrajinu, srovnat ji se zemí, snad i vyhubit ukrajinský národ nebo ho dostat někam na Sibiř, a to není nejdražší způsob vedení války. Na srovnání se zemí často stačí i staré technologie. Pořád ale pevně věřím, že dojdeme do bodu, kdy Rusko nebude schopné válku dál vést.
