Kuponová knížka - základní nástroj kuponové privatizace. | Foto: ČTK

On-line databáze již nefunguje

V minulosti bylo vyhledávání zapomenutých nezařazených účtů z kuponové privatizace jednodušší. Na stránkách Centrálního depozitáře cenných papírů fungovala on-line databáze, kde stačilo zadat rodné číslo a hned se lidé dozvěděli, zda akcie vlastní, nebo ne. Tato databáze byla zastavena poslední den roku 2019, protože podle burzy měla už sníženou vypovídací hodnotu.

V kuponové privatizaci si každý dospělý občan mohl zakoupit kuponovou knížku a kolek v hodnotě 1000 korun a tím se zapojit do směny investičních kuponů za akcie podniků. Do privatizace jich šlo přes jedenáct set. Kuponová privatizace se uskutečnila ve dvou vlnách, od února 1992 do ledna 1993 a od října 1993 do prosince 1994, v každé vlně bylo několik kol.

Občané mohli investovat do akcií buď přímo, nebo prostřednictvím investičních fondů, kterým lidé svěřili v první vlně přes 71 procent všech investičních bodů, ve druhé 64 procent. 

Z některých těchto fondů se staly úspěšné firmy, například PPF Petra Kellnera.

• Jak vznikal dokonalý stroj jménem PPF. Na čem všem umí vydělávat a co pod něj patří

Naopak velmi nemile se vzpomíná například na Harvardské fondy Viktora Koženého, který získal od lidí přes milion kuponových knížek za slib nebývalých zisků, nakonec je podvedl a ze země uprchl. 

Kuponová knížka obsahovala deset kuponů po 100 bodech a každý takzvaný DIK (držitel investičních kuponů) si mohl pomocí kuponů koupit vybrané akcie v kurzu stanoveném pro příslušné kolo.

Pokud poptávka nepřevyšovala nabídku, akcie byly zájemcům v zaknihované formě připsány na účet ve Středisku cenných papírů a zbytek akcií dané společnosti postoupil do dalších kola. Pokud poptávka převyšovala nabídku, akcie společnosti byly nabídnuty ve druhém kole. Akcie, které zbyly, získal Fond národního majetku.

Tento způsob privatizace má dodnes řadu zastánců i odpůrců. Jedni ho velebí jako unikátní projekt, druzí jej nazývají "podvodem století".