Praha - Pan a paní X, musíme jim tak říkat, protože jejich totožnost není známá, se chovali jako profesionálové. Jako kdyby stamiliony korun vyhrávali každý týden.
Nebyla to jejich první trefa ve sportce, už kdysi před lety vyhráli několik set tisíc. Ale tentokrát se stali s výherní částkou bezmála 400 milionů korun českými rekordmany.
Rok 2013 byl rokem mimořádných jackpotů - kromě zmíněného čtyřsetmilionového padlo také 126 milionů ve hře Euromiliony. Ale nový milionář odcházel ze Sazky v průměru dvakrát týdně.
Srovnaní s náhlým bohatstvím
Pan a paní X působili ze všech těchto šťastlivců nejvyrovnaněji, když si do pražského sídla loterijní firmy přišli pro své peníze. Rozdíl byl patrný hlavně ve srovnání s výhercem 126 milionů - tomu se doslova klepaly ruce a nepřestaly ani poté, co dostal sklenici s vodou a chvilku na vydýchání.
Manželé X přijeli autem z malého města na Chrudimsku a na rozdíl od drtivé většiny výherců milionových jackpotů se neohlásili předem. Věděli, že šance na zachování anonymity tak ještě stoupne.
Peníze si nechali poslat nikoliv na jeden účet, ale hned na několik. Další rozumná opatrnost, jak ukazuje zkušenost z 90. let minulého století. Výherce prvního pořadí ve sportce si tehdy nechal převést celou několikamilionovou částku do pobočky banky v Litoměřicích. Záhy o tom vědělo dost lidí. V menším městě nic neutajíte, natož náhlé bohatství.
Klidněji z manželského páru X působil muž, podle vzezření i vyprávění podnikatel - žádný boháč, ale člověk, který už s většími penězi musel mít v životě zkušenost. Rozechvělejší byla paní. "Kdybychom vyhráli o nulu méně (40 milionů - pozn. red.), byla bych klidnější a věděli bychom lépe, jak s penězi naložit," cituje slova výherkyně Václav Friedmann, který má v Sazce coby pracovník oddělení komunikace mimo jiné na starosti být u toho, když přijdou novopečení milionáři. Byl osobně při předávání všech velkých výher letošního roku.
Strach z prozrazení
Strach z prozrazení náhlého bohatství dává najevo každý, někdo víc, někdo méně. Výherci 400 milionů, náš pár X, mají rozvětvenou rodinu, ale v prvních týdnech byli odhodláni neprozradit ani svým blízkým, co se stalo.
Koncem listopadu se do Sazky dostavila jiná paní s manželem, manažerem stavební firmy. Přišla si pro dva miliony, ale teprve při ověřování sázenky se zjistilo, že si nepřekontrolovala úplně všechno - skutečná výhra činila 17 milionů. Paní se rozplakala… a pán rozpovídal. Tentýž večer pak psal do Sazky e-mail, že by byl rád, aby se obsah jeho vyprávění nikdo nedozvěděl. Bylo by snadné ho podle něj identifikovat.#foto2
V Česku tradice i loterijní zákon velí prozradit o výhercích co nejméně. Ne všude ve světě to tak je. Jedna skandinávská loterie například výhercům svých nejvyšších částek uspořádá oslavu přímo v místě bydliště. „Je to téměř show, o které samozřejmě ví každý," říká Václav Friedmann a dodává svůj tip: „Myslím, že i u nás se to časem změní. Mladí lidé dnes na Facebooku o sobě říkají cokoliv, přijde i tohle."
Milionářská místnost
Všichni, kdo vyhráli větší částku (přes 300 tisíc korun), prošli milionářskou místností. Tak se říká v sídle Sazky kanceláři o rozměrech asi 4 x 5 metrů.
Uprostřed stojí stůl a šestice měkkých křesílek. Když se od vstupních polstrovaných dveří zadíváte na druhou stranu, padne vám oko na nevelký šedivý trezor. Bývá v něm záloha, kterou si výherci odnášejí v hotovosti, až 350 tisíc korun. Pod oknem je pak malý terminál Sazky a stůl, tedy pracoviště technika, který jako jediný zná úplnou totožnost výherce. Ověří jeho sázenku a pak s ním sepíše smlouvu o vyplacení výhry. Zná tedy i čísla kont, kam poputují peníze.
V této roli se střídá muž a žena, kteří v loterijní firmě pracují už desetiletí. "Ještě se nestalo, že by od nás uniklo, kdo vyhrál. Když začali výherci 400milionového jackpotu vytahovat v milionářské místnosti občanské průkazy, všichni kromě technika jsme raději šli ven," říká Václav Friedmann a dodává: "Víte, tady je předávání statisícových, nebo i milionových výher spíš rutina," popisuje práci svou a svých vybraných kolegů.
Když přijde někdo, kdo vyhrál přes 20 milionů, odehraje se malý ceremoniál: s přípitkem, s předáním symbolického šeku, pokud o něj výherce stojí, s rozhovorem s někým z vedení firmy. Rekordních 400 milionů tak předával generální ředitel Sazky Robert Chvátal, zmíněný Václav Friedmann a technik. "Asi bych ještě dnes zmíněný pár z Chrudimska poznal. Ale jinak u výherců nechci žádné detaily znát," vypráví Friedmann.
Ještě jednu věc - kromě snahy zůstat nepoznán - mají letošní výherci společnou. Všichni překvapivě říkají, že peníze nejsou všechno. "Neměli jsme tady ani jednoho člověka, který by byl rozhodnutý nechat svou práci, koupit si třeba jachtu, vilu u moře a žít jako rentiér," říká Friedmann. "Většina chce normálně žít dál, podobně jako před výhrou. Měl jsem z nich pocit, že vědí, že peníze nemohou splnit všechna přání. Třeba jako u jednoho výherce, který měl nemocného člena rodiny a říkal, že by jeho zdraví vyměnil za výhru třeba hned."
Když ve sportce vyhrála první pořadí (tehdy 15 milionů korun) skupina jedenácti rybářů, poznali, jak ošidnou může mít štěstí podobu. Peníze si rozdělili rovným dílem, ale pak se pohádali o to, kdo má na výhře větší zásluhu. A bylo po rybách - partu, kterou stmelovala společná tichá vášeň u břehů řek, zničilo nenadálé bohatství.
Žádný hodnověrný průzkum, který by penězi dokázal změřit hladinu lidského štěstí (nebo naplnění životních snů), neexistuje. Říká se, že hranice leží někde mezi pěti a deseti miliony korun. "Jak se to vezme. Vysoká výhra určitě každému ulehčí život. Já bych třeba deset milionů bral, když splácím hypotéku a auto, hodily by se. Ale ke splnění mého životního snu, jak jsem zjistil, by mně stačilo 100 tisíc. Chtěl bych mít starého ojetého Volkswagena Brouka," zasní se Friedmann.
