Komora osloví ministerstvo pro místní rozvoj s žádostí, aby zahájilo monitoring staveb, kterých se to týká.
Střecha haly se poprvé zhroutila před osmi lety a znovu letos. Konstrukce vznikla v 60. letech minulého století a využívá betonový vazník s ocelovým předpětím s označením SPP 6 - 18/6. Je složen ze tří kusů, které se montovaly až přímo na stavbě. "To, že při dvou kolapsech nebyly ztráty na lidských životech, je velké štěstí," řekl místopředseda ČKAIT Robert Špalek.
Podle Špalka byl problém s tímto dnes již nepoužívaným typem konstrukce v tom, že vyžadoval při montáži přísnou disciplínu. Při zanedbání důkladné izolace spár mezi částmi vazníku do něj časem začne zatékat, což pak vede ke korozi a ke zhroucení.
To nastává bez varování. "U této konstrukce prostě ten signál není, a jestliže dojde k takovému oslabení konstrukce, tak to zkrátka spadne," uvedl Špalek. I když není žádná evidence, kde všude se tento typ vazníku nachází, může podle odborníka jít o stovky staveb.
Ministerstvo pro místní rozvoj by podle ČKAIT mělo zadat místním stavebním úřadům, aby zahájily monitoring, zda se na území jejich jurisdikce podobné konstrukce nacházejí. Poté by měly upozornit jejich majitele na související rizika. Diagnostika je podle Špačka komplikovaná, protože do nosné konstrukce se nedá zasahovat. Pokud se zjistí, že se ve stavbě rizikový typ vazníku nachází, je podle něj na místě preventivní zásah, protože pravděpodobnost závady je velká.
O závadách předpínaných betonových konstrukcí se v poslední době hovoří zejména v souvislosti s mosty. Zhruba před rokem se zhroutila lávka v Troji a Praha musela v letošním roce zavřít jeden z mostů na stanici metra Vltavská, který je rovněž sestaven z montovaných kusů betonu předpjatých ocelovými výztužemi. Konstrukce z betonu s využitím ocelových výztuží jsou jinak podle odborníků i dnes ve stavebnictví běžně využívané a s moderními technologickými postupy nejsou rizikové.
