Mesiášským komplexem netrpím, říká miliardář Janeček. Z Hradu by chtěl šířit naději

Petr Kain

7. 11. 2021 7:06

Matematik, úspěšný investor a velký filantrop. A v budoucnu možná i jeden z kandidátů v příštích českých prezidentských volbách. Miliardář Karel Janeček, spoluzakladatel finanční skupiny RSJ, aktuálně zvažuje, zda se bude ucházet o prezidentský úřad. Vede ho k tomu mimo jiné vlastní přesvědčení, že se lež a manipulace staly na naší politické scéně standardem.

Foto: Economia

"Myslím, že v té funkci lze pomoci změnám v naší společnosti, které snad přinese i nová vláda a nová politická garnitura. A pevně věřím, že to nebudou jen změny, ale doslova evoluční skok," říká v rozhovoru pro týdeník Ekonom Janeček.

Už jste se rozhodl, zda budete kandidovat na prezidentský úřad?

Vnímám, že mám velkou podporu. Hodně lidí mi dává najevo, že by moje kandidatura byla dobrým krokem. Nicméně v současné době stále platí, že vaše otázka je předčasná.

Co vás vůbec vedlo k tomu, že kandidaturu zvažujete?

Přeji si a snažím se o to, aby naše země a celý svět prosperovaly a abychom dokázali žít v pravdě a svobodě. Je smutná skutečnost, že se lež a manipulace staly v poslední době na naší politické scéně standardem. Dostali jsme se do hlubokého morálního bahna. K tomu si připočtěme, že hlava našeho státu je již dávno za svým zenitem.

Z lokálního českého pohledu jsme se po mém soudu dostali na dno v mnoha aspektech. Třeba z hlediska morálky a hodnot. No a do toho všeho ještě přišla pandemie, na niž většina států reagovala podle mě neopodstatněnými restrikcemi a lockdowny. Totální chaotičnost této vlády a nezvládnutí situace měly za důsledek fatální ztrátu důvěry občanů a jeden z celosvětově nejhorších výsledků zvládnutí této krize.

Vůbec tím nejhorším rozhodnutím bylo uzavření škol na bezmála jeden rok. Poškozování vývoje a vzdělání mnohých dětí považuji za velké zlo. Takže to byly ty hlavní důvody, proč jsem začal uvažovat o kandidatuře na prezidenta. Myslím, že v té funkci lze pomoci změnám v naší společnosti, které snad přinese i nová vláda a nová politická garnitura. A pevně věřím, že to nebudou jen změny, ale doslova evoluční skok. Vnímám, že může dojít k exponenciálnímu růstu pozitivní energie a pozitivních proměn ve společnosti.

Kdybyste se nakonec rozhodl kandidovat, jaký byste chtěl být prezident?

Určitě prezident, který lidi sjednocuje a dává jim vizi pozitivních změn. Naději, že všichni lidé mohou žít kvalitní a naplňující životy, protože máme jako společnost i jako jednotlivci možnosti, které vůbec nevyužíváme.

Karel Janeček

Studoval Matematicko‑fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze, Carnegie Mellon University v Pittsburghu, USA, a Bradley University v Peorii v USA. Je spolumajitelem a předsedou dozorčí rady společnosti RSJ, která se zabývá obchodováním s finančními deriváty. Má majoritní podíl i ve společnosti CB21 Pharma, která vyrábí zdravotnické prostředky s obsahem kanabidiolu. Mimo jiné také založil a podporuje řadu nadací, například Nadační fond proti korupci, dárcovskou platformu Znesnáze21 nebo třeba Nadaci Karla Janečka.

Jak to myslíte?

Z průzkumů Gallupova ústavu víme, že většina lidí na světě, konkrétně asi 65 procent, dělá svou práci jen pro peníze. Ze zbylých 35 % většina pracuje tak, že pokud může, vědomě škodí. A jen asi 12 % lidí jejich práce naplňuje, případně ji vnímají jako poslání.

Česko v tomto průzkumu dokonce vycházelo ještě hůř, než jaký byl světový průměr. Všichni přitom víme, že když někdo dělá jen pro peníze, tak efektivita jeho práce je jen zlomková v porovnání s člověkem, kterého práce vnitřně naplňuje a baví.

Právě prezident podle mě může v lidech probudit vědomí, že mohou najít lepší životní naplnění, že mohou být kreativní, že se nemusí bát jít do rizika. Prezident jim má dát naději, že na světě může být lépe. Třeba i tím, že upozorní na množství špatností, které se ve společnosti dějí, a nastartuje tak změnu k lepšímu. Příležitost je k tomu teď velká, protože díky výsledku posledních voleb se skutečně otevřely dveře k možnosti systematických změn.

Na jaké špatnosti byste jako prezident upozorňoval vy?

Obecně mě strašně štve byrokracie v Česku. Úředník má být lidem nápomocný, a ne jim škodit, nicméně byrokratický aparát naopak páchá hodně nespravedlností. Lidé mají pocit, často oprávněný, že právo neplatí pro všechny, je tu stále všudypřítomná korupce či střet zájmů. I vědecký výzkum je často zatížen extrémním byrokratickým aparátem. Mnozí lidé se nacházejí v existenční nouzi, často ne svojí vinou, jako například mnohé matky samoživitelky.

Leckterá témata máme společná s mou ženou Lilií, jako například stav českého porodnictví a možnost přirozeného porodu, umísťování dětí do dětských domovů či celkové postavení žen v naší společnosti. Jako naprosto zásadní a neakceptovatelné pak vidím špatnosti ve spojení s aktuální covidovou krizí, kde kromě omezování školní docházky dětí dochází i k omezování svobody, diskriminaci a umělému rozdělování společnosti na očkované a neočkované.

Primárně byste ale chtěl být prezidentem, který lidi motivuje pozitivně.

Jistě. Je třeba v lidech probudit naději v kvalitní život pro nás a naše děti. Když k nim budete podobným způsobem mluvit, pak snad i ti, kteří jsou politikou znechuceni, získají víru, že se věci obrátí k lepšímu. Chtěl bych apelovat na lidi, aby se zamysleli nad tím, co jim v životě dělá radost, aby se tomu zkusili víc věnovat, aby také třeba více dbali o své zdraví. Věřím, že by pak tahle pozitivní vlna mohla pohnout celou společností. Připodobňuji to stavu, kdy se dlouho zvyšuje koncentrace roztoku, nic se neděje a pak najednou dojde k chemické reakci.

Podobné to může být ve společnosti. Představte si, že lidé najednou začnou mnohem více spolupracovat. To by mohlo znamenat obrovský posun v ekonomice. A nemusí to skončit v Česku. Když se taková pozitivní změna povede u nás, můžeme se stát vzorem pro celý svět. Jak jsem řekl na jedné přednášce, že kněžna Libuše viděla město, jehož sláva hvězd se dotýká. Já si přeji, abychom si společně představili zemi, jejíž sláva galaxie se dotýká.

Nezlobte se, nezní tyhle vize budoucnosti až naivně? Lidé, kteří dosáhnou, stejně jako vy, úspěchu v určité oblasti, občas získají pocit, že rozumí všemu, a začnou zachraňovat svět. Nemáte pocit, že trpíte mesiášským komplexem?

Takový pocit skutečně nemám. Nicméně na mém pocitu až tak nezáleží. Studoval jsem statistiku, takže chápu, že z externího pohledu je racionální vnímat jeden úspěch, byť zcela výjimečný, jako náhodu. Ovšem světový úspěch RSJ, jehož jsem významným podílníkem, není jediný.

Další unikátní úspěchy již jako náhodu vysvětlit nelze. Koneckonců můj první celosvětový úspěch nebylo RSJ, ale program na simulaci hry Blackjack, který jsem napsal během svého prvního studia v USA. Ten software si kupovali lidé z celého světa a vydělal jsem na něm první solidní peníze.

Můj volební systém D21 je další velký úspěch; na naší platformě Decision 21 se hlasuje třeba i v New Yorku. Významné úspěchy, na nichž se aktivně podílím, jsou za mými nadacemi. Ale abych se vrátil k vaší otázce. Mně je jasné, že to, co říkám, může někomu připadat ulítle. Ovšem když si promyslíte logiku, na které jsou moje myšlenky postaveny, tak vám věřím dojde, že vize je reálná. Já netvrdím, že se moje představy beze zbytku naplní.

Nicméně dobrá pravděpodobnost a příležitost pro to určitě je. Věřím, že ta šance je veliká, ale i kdyby nebyla, jak řekl Václav Havel, „naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne“.

Z různých průzkumů vyplývá, že v prezidentských volbách voliči preferují, když mají kandidáti nějakou předchozí politickou zkušenost. Berete to jako svůj handicap?

Neberu, protože si nemyslím, že bych byl bez politických zkušeností. Mám je díky tomu, že jsem založil Nadační fond proti korupci, což proti mně na straně jedné řadu politiků popudilo, na straně druhé jsem se s řadou jiných seznámil a mohl prosazovat některé podstatné změny. Třeba zrušení anonymních akcií, za které jsme se zasazovali již někdy v roce 2011.

Politické zkušenosti mám rovněž díky volebnímu systému D21, který propaguji již osm let, během nichž jsem o něm diskutoval třeba s řadou senátorů i jiných politiků. Mimochodem právě boj s korupcí mě přivedl k vymýšlení nového volebního systému. Uvědomil jsem si, že jakkoliv je korupce rakovinou systému a boj proti ní je nezbytný, nevede k ultimativnímu řešení. Jádrem problému jsou totiž lidé, které si do politiky volíme.

Celý rozhovor s Karlem Janečkem si můžete přečíst v aktuálním vydání týdeníku Ekonom.