Brno – Firmy podnikající v oblasti hazardu, které po několika rozhodnutích Ústavního soudu mají městům a obcím platit poplatky za každý videoterminál v hernách, nemusí doplácet poplatky zpětně.
Města a obce chtěly od "hazardních firem" získat miliony korun za videoterminály i za období od roku 2008 do poloviny roku 2010, kdy došlo ke změně loterijního zákona. Obecně totiž mohou města a obce naúčtovat místní poplatky i tři roky zpětně.
Společnosti Synot Tip a Slot Group ale uspěly jak u Krajského soudu v Brně, tak u Nejvyššího správního soudu. Soudci v případě poplatků vyměřených radnicemi městských částí v Brně potvrdili, že poplatky za videoterminály nelze vymáhat zpětně.
Města a obce tak znovu doplatí na laxní postup tehdejšího vedení ministerstva financí, které nebránilo nekontrolovanému a masivnímu růstu videoterminálů, aniž by radnice měly možnost je zpoplatnit.
Plaťte za každý terminál
Ministerstvo financí totiž přijalo výklad Synotu a dalších firem, podle něhož jsou videoterminály řízeny z jednoho centrálního systému, takže platba poplatku za každý přístroj je nespravedlivá – měl by se platit pouze jeden poplatek za každou řídicí jednotku, ačkoliv jsou na ní napojeny desítky terminálů.
Postoj ministerstva se neochotně a po dlouhém váhání změnil až po několika rozhodnutích ústavních soudců, kteří takový postup – a nemožnost regulace videoterminálů – označili za protiústavní.
Právě rozhodnutí ústavních soudců vedlo radnice městských částí v Brně k tomu, aby začaly po firmách vymáhat poplatky za videoterminály. A to i zpětně – daňový řád totiž umožňuje vyměřit místní poplatky i ve lhůtě tří let od jejich splatnosti.
Například radnice v Králově Poli vyměřila Synot Tipu za 35 videoterminálů zpětně poplatky v celkové výši půl milionu korun, poplatek potvrdil i brněnský magistrát. „Před 1. červencem 2010 obce tento místní poplatek nevybíraly, neboť byly nuceny akceptovat nesprávné tvrzení provozovatelů podpořené stanoviskem ministerstva financí, že videoloterijní terminály nejsou výherními hracími přístroji. Situace dlouhodobě přinášela užitek pouze provozovatelům hazardu. Obce tak byly proti nekontrolovatelnému šíření těchto hazardních her naprosto bezmocné,“ uvedli zástupci magistrátu s tím, že díky rozhodnutí Ústavního soudu je možné vyměřit poplatek i zpětně.
Až od účinnosti zákona
Synot Tip však magistrát zažaloval, podobně postupovala i další „hazardní firma“ Slot Group. Postup při vyměřování poplatků označily za závažný zásah do jejich práv. „Bylo všeobecně a dlouhodobě akceptováno, že centrální loterní systém a elektromechanická ruleta nejsou považovány za výherní hrací přístroje ve smyslu zákona o loteriích a nepodléhají tak místnímu poplatku,“ uvedl právník Synot Tipu Jaroslav Novák.
Senáty Krajského soudu v Brně i Nejvyššího správního soudu, které žaloby projednávaly, námitkám hazardních firem vyhověly a rozhodnutí o poplatcích zrušily. Podle soudců totiž není možné za období do poloviny roku 2010, kdy došlo ke změně loterijního zákona, poplatky za videoterminály vybírat. A to i přes to, že města a obce mají skutečně možnost místní poplatky naúčtovat tři roky zpětně.
Podle soudců nelze chtít poplatky za něco, co nebylo v loterijním zákoně – tedy možnost vybírat poplatky za každý videoterminál. „Takový postup je možné aplikovat pouze do budoucna. Za provoz videoterminálů tak nebylo v minulosti možné vyměřit poplatek podle zákona o místních poplatcích,“ rozhodl senát Krajského soudu v Brně vedený soudkyní Zuzanou Bystřickou.
Podobně rozhodly i další senáty soudu, ve dvou případech už tento dílčí úspěch „hazardních firem“ potvrdil i Nejvyšší správní soud. „Do poloviny roku 2010 mohly obce vybírat poplatky pouze z výherních automatů,“ potvrdil.
