Ceny elektřiny i plynu klesají, na první pohled to vypadá, že máme energetickou krizi za sebou. Je to tak? Je už to nejhorší skutečně za námi?
Ne, s tím absolutně nesouhlasím. Podle mě je dokonce nebezpečné tvrdit, že je krize už pryč, protože to vyvolává pocit bezpečí. K tomu, aby krize byla za námi, nám stále chybí řada opatření, případně nejsou dotažená do konce. A pak je tu ještě jeden problém, když začala válka na Ukrajině, všichni udělali zjednodušenou zkratku a spojili celou energetickou krizi s válkou. Je to samozřejmě jeden z významných faktorů, ale není to rozhodně jediný faktor.
Zmiňujete, že nám chybí řada opatření k tomu, aby energetická krize byla vyřešena. O jaké jde?
V první řadě je to existence energetické koncepce, která mnoha státům chybí. I když jsem velký podporovatel zelených zdrojů, tak podporovat jenom fotovoltaiku není řešení. Říkat, že skončíme s uhlím a nahradíme ho fotovoltaikou, to je jako kdybyste říkali, že zrušíte auta a nahradíte je loděmi. Jenže loď na suchu nejezdí a auto zase nejezdí ve vodě. Uhelné elektrárny i fotovoltaické elektrárny mají na jedné straně svoje benefity, ale mají i zásadní negativa, která je třeba zohlednit při hledání řešení, jež pomohou vytvořit stabilitu energetické soustavy.
Ano, musíme odejít od systému centrální energetiky do decentralizované energetiky, ale to se nedá udělat ze dne na den, nedá se to udělat bez legislativní podpory, nedá se to udělat bez koncepce, nedá se to udělat bez finanční a investiční podpory, nedá se to udělat bez edukace veřejnosti, která musí pochopit, že fotovoltaika samotná není řešení.
Když tvrdíte, že to nejhorší nemusí být vůbec za námi, co nás tedy čeká v letošním roce a v zimě 2023/2024?
Řeknu vám optimistický scénář. Já si myslím, že se nám podaří přesvědčit vládu, aby s námi víc spolupracovala na energetické koncepci, věřím, že přesvědčíme veřejnost o tom, že energie z obnovitelných zdrojů má smysl a že bude správné, když bude nějak kombinována s jinými zdroji. Věřím, že přesvědčíme společnost, aby přestala tolik tlačit na zbrklé zavírání uhelných elektráren. Když tohle zvládneme a lidé i firmy si budou hlídat spotřebu, budou ještě více investovat do chytrých řešení, která jim pomohou se snižováním energetické závislosti, ideálně lokálně, tedy že energii budou spotřebovávat přímo v místě, kde ji vyrobí, tak to může všechno dopadnout docela dobře.
Budeme si ale muset zvyknout na to, že cena už nikdy nebude tak stabilní, jako byla v historii. Na druhou stranu podniky díky vlastním výrobním zdrojům už nebudou závislé ze sta procent na externí dodávce energií s volatilní cenou, ale třeba jenom ze 40 procent. A těch 40 procent už dokážou zohlednit do ceny výrobků, a tím pádem s nějakým přiměřeným rizikem budou schopny případnou krizi zvládat. Pokud ale tohle všechno dohromady neuděláme, tak bude závislost podniků i domácností na energetice obrovská. Zároveň kvůli této závislosti a dynamice spotřeby, která je neustále rostoucí, se ještě více rozkolísá trh. Ale to už je ten opačný scénář a já pevně věřím, že ten nenastane.
Když jste říkal, že ceny budou bezpochyby volatilnější, než byly před válkou, myslíte si, že se mohou dostat níž než před vpádem Rusů na Ukrajinu?
Jsem hluboce přesvědčený, že ne. A vlastně by to bylo i špatně, kdyby se tam cena vrátila. Ta cena byla totiž tak nízká, že elektřina i plyn byly brány jako komodita, která je absolutně dostupná, a vůbec není třeba s ní šetřit. Nikdo tomu nevěnoval pozornost, většina klientů ani nevěděla, kolik energie stojí, věděli tak maximálně, kolik platí zálohu. Tím pádem i snaha investovat do obnovitelných zdrojů a chytrých úsporných řešení byla velmi malá, a to včetně velkých podniků. Jaká by také byla jejich motivace? Vysoká cena je motivační, stimuluje k investicím a také k nižší spotřebě, a to je vlastně v součtu velmi důležité. Je třeba si uvědomit, že sice máme obnovitelné zdroje, ale stále ještě dlouho nebudeme schopni vyrábět energii jenom z obnovitelných zdrojů. Tudíž nejzásadnějším dopadem na životní prostředí je úspora energií, je třeba chovat se ohleduplně k tomu, co je vzácné.
Mimochodem energie, to není jenom elektřina a plyn, ale například i voda. V Česku jsme zvyklí na naprostý dostatek vody, bylo by skvělé, aby lidé víc cestovali a viděli místa, kde vody dostatek není. Nemusí jezdit do Afriky, stačí zajet do Gruzie, kde jsou oblasti, v nichž je dostupnost pitné vody katastrofální. Přičemž regionů s nedostatkem vody bude přibývat, a to i v Evropě. Z pohledu energetiky je to podstatné i proto, že některá výroba je náročná na vodu.
Jak jste řekl, lidi i firmy v minulosti příliš nezajímalo, kolik vlastně energie stojí. Jak moc se to změnilo a co vlastně teď firmy nebo municipality řeší?
U běžných rezidenčních zákazníků anebo i firem je ta situace vcelku jednoduchá. Začali vnímat cenu komodity a začali to řešit. My klientům pomůžeme vybrat nejlepší řešení. Pro firmy děláme i energetický audit. U municipalit je to složitější, ty musí vše tendrovat, což je na jednu stranu samozřejmě správné, na druhou stranu strašně komplikované. Ony totiž musí přesně vědět, co vlastně chtějí, a tomu tak často není, protože jim chybí nezávislí energetičtí odborníci, kteří by jim kvalitní tendr pomohli připravit.
Proč?
Protože obvykle ten, kdo by jim mohl radit, je firma, která je rovněž dodavatelem. Tady nejsou samostatní, důvěryhodní hráči, kteří by poskytovali jen poradenství. Jenže když je někdo rádcem, nemůže být potom dodavatelem, takže nikdo samozřejmě nechce radit, protože každý chce radši dodávat. To vše staví municipality do nelehké pozice. Obce by potřebovaly energetický koncept, jenže speciálně malé obce jsou ve velmi těžké situaci, protože starosta nemá samozřejmě zdroje na to, aby zaměstnal energetika.
My se pro ně snažíme najít řešení. Děláme například to, že když se v obci nějaký developer rozhodne realizovat výstavbu, tak po vydání stavebního povolení do celého procesu vstupujeme my a spolu s developerem jsme schopni naplánovat a vybudovat efektivní energetické řešení. Buď jenom v té nové čtvrti, ale často z něj může benefitovat i přilehlé okolí.
V posledním roce zažila v důsledku energetické krize obrovský boom fotovoltaika. Jen v případě E.ON zájem o fotovoltaiku vzrostl více než pětinásobně. Jak jste tu poptávku zvládali?
Upřímně jsme to nezvládali tak, jak bychom si představovali. Bohužel jsme nedokázali všechny zákazníky obsloužit v řádech měsíců a v některých případech nám trvalo déle, než jsme fotovoltaiku dokázali nainstalovat. Rychle jsme ale zareagovali - posílili kapacity, vylepšili procesy a nakoupili zásoby materiálu. Dneska jsme jednou z mála firem na trhu, které mají sklad plný panelů a střídačů.
Za jak dlouho od podpisu smlouvy jste teď schopni nainstalovat fotovoltaiku?
Zhruba do šesti měsíců.
Co vůbec tomu fotovoltaickému boomu říkáte?
Ten nápor byl vyvolaný panikou na trhu v důsledku rostoucí ceny energií a to nebylo dobře. Mnoho lidí kupovalo fotovoltaiku, přestože to pro ně nebylo ani vhodné řešení. My jsme to některým našim zákazníkům otevřeně říkali: nekupujte si fotovoltaiku, kupte si tepelné čerpadlo nebo zateplete barák, protože v některých případech to prostě bylo mnohem efektivnější.
Jan Zápotočný
Místopředseda představenstva společnosti E.ON Energie. Na starost má podporu a řízení obchodu. Dříve pracoval na pozici obchodního ředitele ve slovenské Telefónice O2, byl jednatelem ve společnosti ČEZ Prodej, kde odpovídal za prodej a prodejní kanály. Před příchodem do E.ON působil v posledních třech letech jako člen představenstva ve slovenské pojišťovně NN, kde měl na starosti zejména prodej a marketing.
Jaké chyby ti pořizovatelé fotovoltaiky nejčastěji podle vás dělají?
Někteří o tom vlastně nic nevědí, jenom podlehnou vnějšímu tlaku a módě. Je to něco podobného jako chytré hodinky. To je přece také obrovská móda a trend, všichni je chtějí, ale když se zeptáte lidí, kolik z nich skutečně užívá to, co chytré hodinky umí, tak to bude tak desetina.
Podobné je to u fotovoltaiky, stačí, když posloucháte důvody, proč si ji někteří lidé pořizují. Tvrdí, že díky ní budou energeticky nezávislí, to je přece absolutní hloupost. Říkají, že je to zachrání, když bude blackout, to je další nesmysl. Nebo tvrdí, že si díky fotovoltaice sníží náklady o půlku a víc. Ale jak to vědí? Já neříkám, že to není možné, ale jak to ti lidé vědí? Změřili si to? No nezměřili. Mnoho klientů vychází jen z pocitů a domněnek, místo aby pozvali někoho, kdo tomu rozumí a kdo jim řekne, že v jejich konkrétním případě bude nejlepším prvním krokem budovu zateplit, pak pořídit podlahové topení a instalovat tepelné čerpadlo a pak investovat do fotovoltaiky. Ten postup je vždycky velmi individuální.
Mnozí se také domnívají, že když dostanou na fotovoltaiku dotaci, tak je to přece to nejvýhodnější. Ale jak na to přišli, když fotovoltaika dneska stojí půl milionu a víc a dotace je třeba přes 200 tisíc? Pořád zaplatíte 250 tisíc i víc ze svojí kapsy za řešení, u kterého často nemáte spočítané, kolik vám uspoří. Jsou lidé, kteří si postavili fotovoltaiku na chatě, na které vůbec nejsou.
Zajímavé je, že když si ti samí lidé kupují kolo za pár desítek tisíc, tak studují, jakou má přehazovačku, jestli má pneumatiky takové nebo makové, ale když mají investovat půl milionu, tak to udělají na základě pocitu, že přece všichni říkali, že to je výhodné a je na to dotace. Bohužel vidíme, že k tomu přispívají i různé firmy, které lidem pletou hlavu.
Jak to myslíte?
Jsou tady firmy, které chodí k lidem a říkají jim, kolik měsíčně ušetří, a spočítají jim, za jak dlouho se jim fotovoltaika vrátí, a je jim úplně jedno, že to, co říkají, je naprostá lež. Ten člověk to zainvestuje, dostane dotaci a po roce, až mu přijde faktura, zjistí, že mu lhali. Tady by podle mě měl stát přísněji zasahovat a chránit spotřebitele. Když ale řeknu jako představitel velké energetické firmy, že by měla být přísnější regulace, hned nás všichni obviní z toho, že to chceme proto, abychom neměli konkurenci.
Ale já přece nechci, aby byla nastavená nedosažitelná pravidla, ale alespoň nějaká základní by tu být měla. Třeba že by firma měla mít nějaký finanční kapitál, že nemůže zálohu, kterou vybere od klienta, prostě utratit. My jsme připraveni na boj s konkurencí, je to náš byznys, ale zároveň to přece nemůže dělat každý.
Kompletní rozhovor si můžete přečíst v aktuálním vydání týdeníku Ekonom.
