Praha - Česko přijímat euro v nejbližších letech nebude, ačkoliv splňuje většinu podmínek pro vstup do měnové unie. Rozdíly mezi životní úrovní v tuzemsku a na Západě jsou ale stále příliš vysoké. Shodli se na tom účastníci páteční konference o přínosech a rizicích společné měny.
Současná vláda Česko do eurozóny nepovede, stejně tak nebude zveřejňovat datum přijetí společné měny. Podle premiéra Bohuslava Sobotky potřebujeme ještě určitý čas na to, abychom „dohnali“ Evropu.
„Podle mě se nerozhodne ani po roce 2018, kdy bude nová koalice, protože to bude čerstvě po zvolení. Takže si myslím, že se budeme o vstupu do Evropského mechanismu směnných kurzů bavit nejdříve v roce 2019,“ předpokládá prezident Svazu průmyslu a obchodu Jaroslav Hanák.
V takovém případě by se eurem v Česku začalo platit nejdříve v roce 2021. Ve zmíněném mechanismu musí totiž zájemce strávit nejméně dva roky, během nichž se nesmí koruna od stanoveného kurzu vůči euru odchýlit o více než 15 procent.
Ekonomicky je Česko připravené
Ekonomicky je Česko na vstup eurozóny téměř připravené. Z pěti podmínek nezbytných pro přijetí eura nyní neplní jen tu kurzovou - což je přitom politické rozhodnutí. S ostatními kritérii ale Česká republika, na rozdíl od řady současných členů eurozóny, nemá problém.
Schodek rozpočtu loni činil 1,9 procenta HDP, pro vstup do eurozóny přitom musí být pod třemi procenty HDP. Vládní dluh se v roce 2015 dostal na 40,9 procenta HDP, což je rovněž pod stanovenou šedesátiprocentní hranicí. Stejně tak se ve stanovených mantinelech nachází inflace a dlouhodobé úrokové sazby.
„Myslím si, že málokterá země je tak dobře připravena na přijetí eura jako Česko, protože jsme zvyklí na nízkou inflaci, nízké sazby, umírněnou rozpočtovou politiku,“ říká ekonom a europoslanec za TOP 09 Luděk Niedermayer.
Ve mzdách Češi zaostávají
Jak ale účastníci diskuse o euru v Česku zdůrazňují, výše zmíněná čísla nejsou vše. „Reálné dohánění Evropy vůbec neprobíhá, v několika letech jsme se dokonce vzdalovali a evropskému průměru jsme se začali opět přibližovat až v letech 2014 a 2015,“ zdůrazňuje předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula.
Podobně argumentuje i premiér Sobotka. V současné době jsou podle něj rozdíly mezi příjmem Čechů a Němců či Rakušanů tak výrazné, že je třeba se vstupem na společnou měnou počkat.
„My se v podstatě nepřibližujeme. Máme 9,4 eura na hodinu, Německo 31,4 eura na hodinu. Tento rozdíl nás skutečně dráždí,“ pokračuje Středula, podle kterého se současná diskuse měla točit okolo životní úrovně v Česku, a ne okolo data vstupu do eurozóny.
„Zhlédli jsme se v politice levné práce a slabé měny. Z toho vyplývá naše větší zaostávání a jsme v situaci, že konečnou cenu zboží neurčujeme my, což vede k nižším mzdám,“ dodává šéf odborářů s tím, že podobná politika je pastí do chudoby.
„Já si myslím, že je život úplně vedle. Diskuse o přijetí eura je, jako když hraje orchestr na horní palubě Titanicu. Když se ale podívám ven z okna, lidé se baví o něčem úplně jiném,“ souhlasí prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý.
Pokračuje mýtus o zdražování
Jak na páteční konferenci několikrát zaznělo, podnikatelé se ozývají, jen když se něco děje s kurzem, politici se do tohoto tématu pouštět nechtějí a část veřejnosti se přechodu na společnou měnu bojí. Za to může hlavně strach ze zdražování.
„Tento argument se neustále zdůrazňuje a neustále je zneužíván,“ kritizuje přitom národní koordinátor pro zavedení eura v Česku Oldřich Dědek. Například v Lotyšsku nebo Litvě byla inflace po zavedení eura nižší než v eurozóně.
Státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza navíc předpokládá, že pokud by byly ceny zboží srovnatelné s cenami v zahraničí, tak by české supermarkety mohly dokonce zlevňovat. Ukázalo by se totiž, že některé výrobky jsou například v Německu levnější.
„Slabou stránkou je nízká kvalita veřejné debaty. Když se ohlédnu, tak pořád slyším ty stejné mýty jako v posledních jedenácti letech a používání pořád stejných strašáků,“ dodává Prouza.
„Pokud přitom něco definuje českou ekonomiku, tak je to její výrazná proexportní orientace. Osmdesát procent zahraničních investic, které přicházejí do České republiky, jsou z eurozóny,“ pokračuje Prouza. Přechod na euro podle něj okamžitě odbourá řadu bariér v obchodu a povede k posílení dalších vztahů s eurozónou.
Také premiér Sobotka je přesvědčen, že Česku v budoucnu vstup do eurozóny pomůže. „Bez vstupu do eurozóny prosperita Česka není možná a nebude ani v budoucnu,“ řekl.
Převáží přínosy nad zápory?
Obyčejným domácnostem by společná měna přinesla výhodu hlavně při cestování po většině Evropy, protože by nebylo třeba měnit peníze a ceny doma i v zahraničí by byly lépe srovnatelné.
Podnikatelé a firmy by se zbavili kurzového rizika - pokud koruna oslabuje, doplácejí na to všichni, kteří kupují suroviny za eura. Posilování koruny může vadit naopak exportérům. Pokud jejich zboží v cizině zdražuje, mohou ho odběratelé kupovat méně. Kromě toho by podnikům odpadly transakční náklady za vedení účtů v cizí měně.
Hlavně pro menší firmy by byla společná měna zpočátku nákladná, protože by se jich více dotkly náklady na nové katalogy, informační či účetní systémy.
Za největší nevýhodu eura považují experti ztrátu vlastní měnové politiky.
Domácí centrální banka by tak na zhoršení ekonomické situace už nemohla nijak reagovat, například měnit úrokové sazby nebo ovlivňovat měnový kurz - na což v posledních letech doplácejí například Řekové, ale i Finové.
