Brno - Neslušný a nezřízený život - tedy pití, zadlužování, špatná pracovní morálka nebo neplacení alimentů - jsou pádné důvody pro to, aby rodiče vydědili své děti.
V precedenčním verdiktu o tom rozhodl Nejvyšší soud. Ten zároveň jasně vymezil, co znamená vést dlouhodobý nezřízený život a za jaké počínání tak mohou lidé přijít o rodinný majetek.
"Vedení nezřízeného života je zejména závislost na alkoholu, drogách nebo hazardních hrách, zanedbání povinné výživy, zadlužování bez zjevné možnosti dluhy splácet, opatřování prostředků k životu nekalým způsobem, trvalé vyhýbání se práci či promrhávání rodinného majetku," rozhodli soudci.
Co je pěkný vztah
Ti posuzovali spor o dědictví po muži ze severu Moravy. Muž totiž vydědil svého syna a celý majetek odkázal jenom dceři. Důvodem pro vydědění bylo to, že syn podle svého otce nevedl dlouhodobě (tři roky) řádný život - pil, neplatil na svého syna, hrál na automatech a byl také podezřelý z účasti na loupeži.
Syn se po smrti otce domáhal svého dědictví u soudu. Soudce se snažil přesvědčit, že měli s otcem pěkný a blízký vztah a to, že jej vydědil, bylo způsobeno intrikami příbuzných.
Okresní i Krajský soud v Ostravě ale rozhodly, že otec svého syna vydědit mohl. U soudu se totiž ukázalo, že syn, který pracoval jako horník, neplatil výživné na svého syna a byl za to odsouzen. A se svým otcem se potkal především proto, aby si od něj půjčil peníze na zaplacení dluhů.
Vyděděný syn se ale ještě obrátil s dovoláním na Nejvyšší soud. Podle něj to, že byl odsouzen za neplacení výživného, není důvodem pro vydědění. A tříletou dobu, po kterou měl vést neslušný život, označil muž za nedostatečnou.
Nejvyšší soud celý spor označil za zásadní s tím, že dosud nepadl verdikt, který by rozhodování v podobných případech sjednocoval.
Když neplatíte, nedědíte
A to, že muž kromě jiných prohřešků (hraní na automatech, nepříliš dobrá pracovní morálka) neplatil alimenty na svého syna (dluh dosáhl 39 tisíc korun), může být podle soudců důvodem k vydědění.
"Neplacení výživného na nezletilé dítě je chování, které se příčí zájmu společnosti na řádné výchově a výživě a které ohrožuje tělesný a duševní vývoj dítěte. Obecně je vnímáno jako chování v rozporu s dobrými mravy," uvedli soudci.
Podle nich je také podstatné, že vyděděný muž vedl neslušný život dlouhodobě, nešlo o žádné jednotlivé porušení pravidel. „Muž vedl trvale nezřízený život, nedodržoval pravidla slušného chování," uvedli soudci ve svém verdiktu.
A stanovili obecná pravidla, jak takové chování posuzovat. „O trvalé vedení nezřízeného života tedy půjde v takových případech, kdy chování vyděděného bude vykazovat známky kontinuálnosti (tedy nikoli jen nahodilosti či ojedinělosti) a dlouhodobosti, kdy již zpravidla nebude možné očekávat návrat k běžnému způsobu života tak, jak je vnímán většinovou společností," rozhodli soudci.
