Praha - Vyšší roční schodek může způsobit v České republice stejný krach veřejných financí, jaký během krize zažilo Maďarsko či Rumunsko. Tvrdí to čtyři přední ekonomové, kteří sepsali pro Českou bankovní asociaci studii o riziku příliš velkých dluhů.
David Marek, Pavel Mertlík, Luděk Niedermayer a Pavel Sobíšek volí opatrné výrazy, i tak popisují jednoznačně, co se může přihodit, když si vláda bude půjčovat i v příštích letech stejně jako letos. „Zvýší se tím riziko poruch při zajišťování financování," upozorňují, že i pro stát bude obtížné hledat nové věřitele.
I když nedojde k nejhoršímu a vláda peníze sežene, hrozí další nepříjemnosti: „Nemalou roli může sehrát i riziko růstu úrokových sazeb, které se pak promítá negativně na potenciál růstu ekonomiky, což dále komplikuje fiskální situaci."
Dvakrát větší schodek, než nám půjčí
Studie „Růst státního dluhu a jeho rizika" dokazuje, že bezpečnou hranicí státního schodku může být sto miliard. Právě tolik dluhopisů jsou totiž schopni domácí investoři ochotní každý rok koupit. Nebankovní instituce v čele s pojišťovacími fondy mohou ročně koupit dluhopisy za 50 miliard korun. Stejně vysoký dluh mohou pokrýt domácí banky, aniž by vyžadovaly vyšší úroky.
Zahraničním investorům je lepší se vyhýbat, protože úroky za dluhopisy v cizí měně rostou automaticky vinou kurzového rizika.
Sto miliard ovšem státnímu rozpočtu nestačí. „Takové číslo absolutně nekoresponduje s výhledem růstu zadlužení státu," upozorňují experti, ze kterých tři pracují ve významných bankách.
Letos by měl schodek všech veřejných rozpočtů dosáhnout 240 miliard, v příštím roce 196 miliard.
Češi tradičně prodávají dluhopisy se stejným úrokem jako Němci, od letošního roku však musí strpět úrok o dvě procenta vyšší.
Zvýšit daně o 100 miliard
Potřebných 100 miliard může stát podle ekonomů získat zvýšením daní. Složená daňová kvóta dnes dosahuje 35-36 procent ekonomického výkonu země. „Stropem pro možné přizpůsobení příjmové strany veřejných financí veřejným výdajům je tak zřejmě v současnosti hladina 40 % HDP," odhadují znalci.
Česko by tak dosáhlo průměrné míry zdanění v Evropské unii. Experti ovšem doporučují, nezvyšovat daňové zatížení nad 38 procent, tedy nad úroveň srovnatelných zemí Slovinska a Portugalska. Zvýšení daňové kvóty vynese státu právě 100 miliard.
Studie upozorňuje, že nebude možné zvyšovat podnikové daně a pojistné. Jejich sazby nemají už dnes srovnání v celé unii. Naopak nejnižší jsou v Česku majetkové daně, tedy daň z nemovitostí a dědické resp. darovací daně.
Na důchody nemáme
Dluhopisy za 100 miliard a zvýšení daní o dalších 100 miliard řeší pouze okamžité potíže rozpočtu. Stejně jako zvyšovat daně nebo prodávat dluhopisy může být nepříjemné splácet dluhy a jejich úroky.
Před krizí Česko dlužilo 30 procent svého domácího produktu a vydalo za úroky ročně 40 miliard. Až hospodářský pokles odezní, vyroste státní dluh na 40 procent HDP a úroky přijdou na 70 miliard ročně.
Rozpočet je navíc v takovém stavu, že automaticky generuje další dluhy, i když ekonomika roste. „Při růstu HDP o 3 %, inflaci na úrovni 2 % a implicitní úrokové sazbě vládního dluhu 4% by se dluh v delší perspektivě blížil k 268 % HDP," připomíná studie.
Proto nemohou příští vlády obejít například reformu penzí a zdravotnictví. Když k nim nedojde, dosáhne státní dluh dvojnásobného ročního výkonu zdejší ekonomiky ještě před rokem 2050.
„Nicméně v úvodu si taková reforma může vyžádat vysoké transformační náklady, které zatíží veřejné finance," upozorňuje materiál Bankovní asociace.
Černý scénář
Experti varují před černým scénářem, který se může uskutečnit, když stát bude ignorovat růst schodku a domácí i zahraniční investoři ztratí důvěru k jeho dluhopisům.
Platí pravidlo, že vyšší úroky u dluhopisů zvyšují sazby na celém úvěrovém trhu. „Dojde-li k výraznému růstu nominálních úrokových sazeb u korunových půjček třeba i jen v delších splatnostech, může část klientů považovat za levnější získávat půjčky v jiné měně, na kterou jsou nominální sazby nižší. Tento faktor, který se projevil například u Maďarska či Rumunska vede k nestabilitě finančních institucí zejména v turbulentních situacích," popisují hlavní riziko státního dluhu ekonomové.
Státní rozpočty Maďarska a Rumunska musely v krizi požádat o půjčku Mezinárodní měnový fond, který však pomoc podmínil dramatickým zvýšením daní a snížením sociálních dávek včetně důchodů.
