Praha/Berlín - Když se během říjnového summitu šéfů vlád EU ostře pohádala německá kancléřka Angela Merkelová s řeckým předsedou vlády George Papandreem, vypustila z úst větu, za kterou jí většina Němců už dnes tleská.
Merkelová poprvé pohrozila, že se Německo může vrátit k marce, své měně, kterou používalo před zavedením eura. Hádku popsal britský list Guardian. Mluvčí německé kancléřky se k výroku odmítl vyjádřit, ale dodal, že hrozba nebyla míněna vážně.
Nejnovější průzkum říká, že si návrat k silné německé marce přeje téměř 60 procent obyvatel Německa. V současné době se nezdá být pravděpodobný rozpad eurozóny, ale odborníci bijí na poplach. Návrat národních měn by byl fatální, zejména pro Německo.
Německá marka přitom ještě zcela nevymřela. Téměř devět let po plném zavedení eurových bankovek a mincí se odhaduje, že německé domácnosti mají stále "pod polštářem" ukrytých 13 miliard marek - ve sbírkách, "u babičky v matraci" a podobně.
Euro není stabilní jako marka
Z dat Eurobarometru vyplývá, že byla marka pro mnoho Němců symbolem ekonomického bezpečí, stability a prosperity. To jsou atributy, se kterými euroskeptikové nebudou nikdy ochotni spojovat euro.
Na jednu stranu mají pravdu. Nezhoršila se snad dramaticky finanční krize v Evropě v posledních týdnech a měsících? Nejprve to bylo Řecko, pak Irsko, nahlas se hovoří o celé řadě dalších zemí. Bylo potřeba vytvořit záchranný fond, aby se euro nezhroutilo.
Co by nastalo? Byl by to návrat starých dobrých časů Německa a jeho marky? Nebo chaos a hospodářská krize? Daniela Schwarzerová z Výzkumného ústavu pro mezinárodní politiku (SWP) vidí dva možné scénáře.
Podle prvního scénáře by Německo a další stabilnější země eurozóny (například Rakousko) společně zavedly "pevné euro". Podobný nápad nedávno nastínil Hans-Olaf Henkel, bývalý prezident Federace německého průmyslu (BDI). Ten vyzval k vytvoření dvou odlišných eurobloků: severního, který nechce inflaci a uznává rozpočtovou disciplínu, a jižního, který může devalvovat měnu, kdykoli bude potřeba.
Podle druhého scénáře by se Německo vrátilo zpět k německé marce. Společná měna by zanikla a každá země by rozhodovala o své měnové politice.
Rozpad měnové unie by měl dramatické dopady. Zde je seznam možných důsledků.
Ohromující náklady na novou měnu
Přípravy nové měny stojí hodně času a peněz. Jen samotné transakční náklady by způsobily masivní škody celému hospodářství. Například by muselo být vytištěno obrovské množství nových bankovek a vyraženy mince. Výměna eur za marky by z logistického hlediska vyžadovala obrovské úsilí a organizační náklady. Také by bylo potřeba shromáždit a zničit staré eurové mince a bankovky.
Když Německo původně přecházelo na euro, měla eurozóna hodně času na plánování. Euro se začalo tisknout a razit už v roce 1999, přitom platit začalo oficiálně až od roku 2002. Kdyby bylo potřeba se vrátit k marce, Německo by nemělo tolik času a klidu.
Navíc by bylo potřeba všechny ceny převést na marky. Bankomaty, počítače a pokladny by musely být přeorganizovány. To by bylo velmi drahé.
Bez eura by se německý vývoz propadl
Před šesti měsíci řekl přední německý ekonom Peter Bofinger, že by "oči mnoha Němců zářily dojetím v případě, že by se německá marka měla vrátit", ale také varoval, že "ekonomické důsledky by byly katastrofální". Obnovená marka by především ublížila exportu.
Podle Friedricha Heinemanna, experta na ekonomiku z institutu ZEW, by útěk k tomuto "bezpečnému útočišti" vedl k výraznému a pravděpodobně nekontrolovatelnému zhodnocení marky na devizových trzích.
Tím by se německé zboží stalo výrazně dražším v zahraničí, což by mělo za následek vážnou konkurenční nevýhodu, zejména proto, že zhruba 40 procent německého vývozu směřuje do jiných zemí eurozóny.
