Brno - Naděje na to, že by Schwarzenbergové získali zpět obří majetek včetně zámku Hluboká, je sice mizivá, soudní spory v Česku mezi členy rodu přesto pokračují.
Ústavní soud na středu nařídil veřejné jednání v případu, který má rozhodnout, zda nynější ministr zahraniční a prezidentský kandidát Karel Schwarzenberg je jediný člověk, který může o majetek rodu v tuzemsku usilovat.
O právo usilovat o dědictví hlubocké větve Schwarzenbergů, tedy řadu nemovitostí v jižních Čechách včetně zámků na Hluboké nad Vltavou a v Českém Krumlově a dále o paláce v centru Prahy, se totiž znovu hlásí také nevlastní sestra Karla Schwarzenberga Alžběta Pezoldová.
Majetek orlické větve rodu včetně zámků Orlík, Čimelice a Sedlec u Kutné Hory už získal Karel Schwarzenberg zpátky v restitucích po roce 1990.
Rakousko už rozhodlo
Český ústavní soud bude spor projednávat jen čtrnáct dnů poté, co Karel Schwarzenberg vyhrál nad nevlastní sestrou podobný dědický spor v Rakousku. Rakouský Nejvyšší soud ve Vídni po dvanácti letech rozhodl, že si Schwarzenberg může ponechat zděděné zámky a usedlosti v Rakousku a Bavorsku.
Ve sporu šlo mimo jiné o Schwarzenberský palác ve Vídni, zámek Murau na jihu Rakouska a rozsáhlé lesy ve Štýrsku a Salcburku.
Základ sporu je přitom stejný v Česku i v Rakousku. Karel Schwarzenberg se stal dědicem majetku, ačkoli pochází ze zchudlé vedlejší linie rodiny. V 60. letech jej adoptoval Jindřich Schwarzenberg z hlubocké větve, protože měl pouze dceru Alžbětu. Podle rodinného práva Schwarzenbergů přitom mají majetek rodiny dědit mužští potomci.
Jindřich Schwarzenberg v závěti mimo jiné určil, že potomci mají učinit vše pro to, aby získali zpět zestátněný majetek rodiny v Československu, jenž byl přitom předběžně určen pro Pezoldovou. Ta začala vymáhat majetek v Česku i Rakousku, protože Schwarzenberg podle ní zmíněnou klauzuli nesplnil.
V Česku se řeší složitý právní spor o to, kdo se může o dědictví ucházet, od roku 2005. Dvakrát rozhodoval Krajský soud v Českých Budějovicích a dvakrát Nejvyšší soud. A i když to v jednu chvíli vypadalo, že v Česku bude Alžběta Pezoldová úspěšná a bude také dědičkou rodového majetku, nakonec to dopadlo jinak.
Nejvyšší soud se totiž dvakrát postavil na stranu Karla Schwarzenberga a potvrdil, že je jediným univerzálním dědicem rodového majetku.
Tuzemští nejvyšší soudci se odvolali na verdikty rakouských soudů. „Pokud by měl zemřít bez zanechání vlastních potomků mužského pohlaví, jmenoval svého adoptivního syna Karla Schwarzenberga, respektive v případě jeho úmrtí jeho nejstaršího manželského vlastního potomka mužského pohlaví, svým univerzálním dědicem," stojí v závěti Jindřicha Schwarzenberga.
Pezoldová se bránila například tím, že podle českého práva byla vyloučena adopce Karla Schwarzenberga. Ale neuspěla, proto se obrátila na Ústavní soud. Ve své stížnosti uvádí, že došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces a také porušení zákazu diskriminace.
V cestě je Lex Schwarzenberg
Ústavní soudci v případu nařídili veřejné ústní jednání, což je spíše výjimečný postup. Nařizují jej většinou u důležitých verdiktů, týkajících se například rušení zákonů.
I kdyby ale soud znovu otevřel možnost Pezoldové stát se dědičkou majetku, skutečnému vydání rodového dědictví brání zákon z roku 1947 nazývaný lex Schwarzenberg.
Majetek hlubocké větve rodu byl na základě tohoto speciálního zákona zabaven ne kvůli kolaboraci s Němci, ale kvůli svému rozsahu - byl prý tak velký, že neodpovídal novému duchu hospodářské a sociální struktury Československé republiky.
Ústavní soudci přitom tento zákon už v minulosti odmítli zrušit.
