Brno - Mobilní operátor Vodafone se - devět let od okamžiku, kdy měl při prodeji dobíjecích kupónů porušit zákon - dočkal ve sporu se státem prvního vítězství.
Nejvyšší správní soud totiž vyhověl stížnosti Vodafonu a zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Brně. Ten už dříve rozhodl, že operátor musí zaplatit pokutu ve výši 6,5 milionu korun.
Šlo o jednu z vyšších pokut, které v tuzemsku mobilní operátoři dostali.
Pokuta ještě za Oskara
Vodafone dostal pokutu od Úřadu na ochranu hospodářské soutěže za nepovolenou dohodu o cenách. Firma
Český Mobil se sítí Oskar, kterou Vodafone koupil v roce 2005, nejméně v letech 2000 až 2002 smluvně zavázala distributory dobíjecích karet Oskara k dodržování cen stanovených firmou.
To ale zároveň znamenalo, že prodejce nemohl nabídnout zákazníkům ani nižší cenu.
"Pro jednoho klienta představovala případná úspora několik set korun ročně, celkově několik desítek milionů korun za rok," uvedl po zveřejnění pokuty v roce 2004 tehdejší předseda antimonopolního úřadu Josef Bednář.
Vodafone se bránil u soudu, spor už dvakrát rozhodoval Krajský soud v Brně a dvakrát také Nejvyšší správní soud. Zástupci firmy se bránili tím, že zákon neporušili - lidé si podle nich kupují dobíjecí kupóny proto, že potřebují telefonovat, a ne proto, že chtějí vlastnit samotné karty.
A kdyby tak firma nezajistila prodej karet za pevnou cenu, porušila by povinnost vyplývající z telekomunikačního zákona. Tedy to, že lidé mají právo před nákupem karet vědět podle jasně stanovených ceníků, za kolik budou telefonovat a posílat zprávy.
V případě, že by si prodejci karet mohli stanovit svoji cenu, znamenalo by to, že by lidé po započítání vyšší ceny karty vlastně telefonovali dráž, než Vodafone nabízel v ceníku.
Volat se musí za známé ceny
Nejvyšší správní soud nyní jako první argumenty firmy uznal a rozhodl o novém projednání případu. Je tak pravděpodobné, že pokud se neobjeví nové právní argumenty, firma pokutu platit nebude muset.
Podle senátu soudu vedeného soudkyní Lenkou Matyášovou je jasné, že prodejci karet neprodávali vlastní výrobek, se kterým by mohli vést na trhu konkurenční, soutěžní boj.
"Dobíjecí kupón (karta) nemá hodnotu peněz, které by spotřebitel mohl zkonzumovat (využít) jiným způsobem. Distributoři prostřednictvím kupónů pouze distribuovali službu mobilního operátora, nikoli prodávali vlastní zboží - dobíjecí kupóny," uvedli soudci.
Karty tak nejsou podle soudců samostatné zboží, o které by se bez nabídky možnosti telefonovat lidé zajímali. Podle telekomunikačního zákona navíc musí mobilní operátoři uvádět ceny, za které si lidé mohou karty koupit.
"Z toho vyplývá, že operátor nemůže ponechat na svobodné vůli prodejců prodávat volně dobíjecí kupóny (karty) za ceny, které si určí sami tito prodejci," rozhodli soudci.
A pokud měl Vodafone dodržovat zákon, tedy nabízet svoje volání za předem stanovené ceny, nemůže být podle Nejvyššího správního soudu způsob prodeje dobíjecích karet označen za protisoutěžní jednání a dohody s prodejci jako zakázané dohody.
