Brno - Smluvní pokuta s ročním úrokem 365 procent není automaticky nemravná a v určitých případech ji musí podnikatelé zaplatit.

Spor o pět tisíc korun, které kvůli nezaplacené faktuře za deset let narostly o 4000 procent, přiměl velký senát Nejvyššího soudu k důležitému rozhodnutí, ze kterého plyne i pro další případy, jak vysoká může být smluvní pokuta mezi firmami.

Dobré mravy vs. spravedlnost

Velký senát, který určuje závazná pravidla pro celou soudní praxi, posuzoval šest let trvající spor dvou podnikatelů a firmy z Brna. Společně uzavřeli smlouvu, podle které v případě neplacení faktur naskočí smluvní pokuta: jedno procento za každý den, kdy nebude dluh uhrazen.

Případ se vlekl dlouho. Jen městský soud v Brně ho projednával dvakrát. Poprvé rozhodl, že smluvní pokuta platí a firma má kromě pěti tisíc zaplatit i pokutu 72 tisíc korun. Napodruhé ale rozhodl jinak. "Tak vysoká pokuta je v rozporu s dobrými mravy... a jelikož se tento právní úkon příčí dobrým mravům, je uvedené ujednání o smluvní pokutě absolutně neplatné," napsali soudci ve zdůvodnění verdiktu.

Ten pak potvrdil také Krajský soud v Brně.

Dva podnikatelé, kteří pokutu vymáhali, se však obrátili s dovoláním na Nejvyšší soud. Podle dovolání se soudy "nechaly omráčit absolutní výši částky", které smluvní pokuta dosáhla.

Pokuta se nesmí odpustit úplně

"Pokud by soud rozhodoval ve stejném případě o zaplacení smluvní pokuty za jednodenní prodlení, jistě by mu částka 51,14 korun jako smluvní pokuta nepřišla nepřiměřená," uvedli v dovolání.

Protože pro podobné případy neexistovalo jednotné stanovisko a i Nejvyšší soud posuzoval tyto případy různě, spor rozhodoval velký senát.

Nejvyšší soud už například v jednom z případů, ve kterém řešil spor o nákup fotoaparátu, rozhodl, že požadovat úrok ve výši jednoho procenta denně z dlužné částky je nemravné a v rozporu s pravidly slušnosti a poctivého jednání.

Podle senátu vedeného soudcem Františkem Ištvánkem ale neexistují pro posouzení výše smluvní pokuty žádná kritéria a je na soudu, aby rozhodl, kolik se bude platit. A na podnikatele je zákon přísnější než na lidi v občanskoprávních sporech.

"Jde o případy, kdy jde o smluvní pokutu v případu podnikatele. Ten je profesionál, který si musí být vědom hospodářského rizika v případě sjednání smluvní pokuty. Proto jsou na něho z hlediska odpovědnosti kladeny přísnější podmínky než na nepodnikatele," rozhodli soudci.

Pokud soud rozhodne, že dohoda o smluvní pokutě je neplatná jenom kvůli její výši, jde o chybné rozhodnutí. Podle soudců se musí vždy o výši smluvní pokuty rozhodovat na základě důvodů, které k výši pokuty vedly, a okolností, které uzavření smlouvy provázely.

Pokud soud uzná, že je pokuta nepřiměřená, může pokutu snížit, nesmí ji ale odpustit úplně. "Možnost soudu snížit smluvní pokutu není neomezená - věřitel má vždy právo na smluvní pokutu alespoň ve výši vzniklé škody," rozhodli soudci Nejvyššího soudu.