reklama
 
 

Proč kupovat všudypřítomnou Škodu nebo VW? Známe dvě neprávem přehlížené ojetiny s pořádným motorem

30. 1. 2018 7:11
Proč jít s masou a kupovat dieselové Superby, Passaty, Mondea, když můžete jít proti proudu a sáhnout po skvěle jezdících vozech se sametovým během?

Nejezdíte moc po městě, ale potřebujete zdolávat delší vzdálenosti a naftu považujete především za palivo do kamen? Pak tu jsou dva vozy ze země vycházejícího slunce, které svými srdci a jízdními dovednostmi strčí do kapsy i aktuální modely. Oba modely spojuje enormní ztráta hodnoty, přičemž oba jedince přivedly automobilky téměř k dokonalosti. S odstupem času patří navíc k tomu spolehlivějšímu.

Honda Legend IV. gen. (2005-2010)
Koupě vlajkové lodi japonské automobilky se může zdát jako čiré bláznovství. Než čtvrtou generaci Hondy Legend odsoudíte, měli byste vědět, že se svého času jednalo o jedno z nejpohodlnějších aut disponujících pohonem všech kol. Začnete-li se o výstřední model vyšší střední třídy zajímat, rychle vám budou přibývat argumenty, proč právě ona by měla stát ve vaší garáži a měla vám dělat společnost při dlouhých cestách. Špičkové odhlučnění nemělo konkurenci, rozměrná vyhřívaná a ventilovaná sedadla potažená perforovanou kůží se s bohatou výbavou staraly o maximální možný komfort, pohon všech kol zajišťoval jistotu za každých okolností, kultivovaný šestiválec se staral o dostatečnou dynamiku, celá plejáda systémů a asistentů hlídala bezpečnost posádky a dílenské zpracování dosahovalo té nejvyšší úrovně. Připočteme-li k tomu absolutní nezájem zlodějů, výtečnou ochranu proti korozi, celkovou nadprůměrnou spolehlivost a slušné pořizovací ceny, máme před sebou vůz, který i přes řadu negativ dává smysl. Uvedené klady jsou vykoupeny dražším servisem (většinu náhradních dílů seženete pouze v originálu), vyšší hmotností vozu a vyšším apetitem šestiválce.

Crashtest automobilu Honda Legend z roku 2007. Auto tehdy obstálo | Video: Euro NCAP |  02:04

Velké Hondě nechyběl adaptivní tempomat fungující v rozmezí 30 až 180 km/h nebo systém samočinného nouzového brzdění. Stáří vozu poznáte jen podle displeje multimediální soustavy, který disponuje i na dnešní dobu slušnou uhlopříčkou, ale samotné grafické zpracování zaostává, stejně jako složitý způsob ovládání. Horší je to i s konektivitou: takové Bluetooth se ovládá výhradně hlasově - a to je peklo.

Úplně jiná liga je zážehové srdce, které je díky sametovému projevu balzámem na duši. Dílo korunuje spojení s pětistupňovým automatem planetové konstrukce s kapalinovým měničem, který řadí velmi jemně a náramně se hodí k charakteru vozu. Bez standardně dodávaného unikátního pohonu všech kol SH-AWD by Legend nikdy nejezdil tak dobře. Trvalý náhod kol obou náprav a převodovka u zadní nápravy kompenzují přetíženou přední nápravu (motor je umístěn před přední nápravou). Téměř pětimetrový koráb s hmotností dvou tun v zatáčkách statečně bojuje s vrozenou nedotáčivostí. Samotný systém pohonu všech kol je tvořen dvojicí elektromagneticky ovládaných lamelových spojek a patří ke spolehlivým (spojky nikdy nepřenášejí plný točivý moment).

Spojení šestiválce a automatu vybízí ke klidné plavbě. Jakmile chcete jet rychleji, je nutné motor hnát do otáček a pak je možné díky přesnému řízení a příkladným brzdám prohánět třeba takovou Hondu S2000. U čerpací stanice se ovšem nebudete stačit divit, spotřeba hravě vyletí přes dvacet litrů (nebojte, mimo město se dá jezdit pod hranicí 10 l/100 km, dlouhodobě ve smíšeném provozu pak za nějakých 12 litrů, protože městské popojíždění šroubuje spotřebu k patnácti litrům). Pocitově šestiválcové srdce působí daleko nižším výkonem. Téměř tři stovky koní nejsou vůbec znát, což je dáno celou řadů vlivů (pohon všech kol, automat, vyšší hmotnost, lineární přísun výkonu, potlačené vnímání rychlosti atd.).

Hondě Legend se v Evropě nikdy moc nedařilo, prodávala se totiž pouze v jediné výbavě s jediným motorem a jedinou převodovkou. Navíc úplně chyběla možnost individualizace. To se u automobilu s cenovkou 1,5 milionu korun nedalo odpustit, přestože v jeho výbavě nic zásadního nechybělo a ze srovnání s německou prémií vycházel víc než dobře. Legend je autem pro všechny, kteří se chtějí lišit a zároveň si za zlomek pořizovací ceny užívat nevídaného komfortního svezení za doprovodu šestiválce a unikátního pohonu všech kol. Složitější Legend funguje s odstupem času lépe než o dost jednodušší auta a jeho koupě se nemusí nutně prodražit. Důležité je s touto limuzínou nebourat na předek. I drobná nehoda se pak může stát noční můrou. Za vše může vystřelovací hliníková kapota chránící chodce, která s veškerým příslušenstvím (pyropatrony, panty, řídící jednotka) přijde na sto tisíc korun. S podobnou částkou je nutné počítat při výměně radaru sloužícího pokročilým asistenčním systémům. Havarijní pojištění se u tohoto vozu zaručeně vyplatí.

Dobré je také vědět, že pokud Legend přestane jet, nikdy se nesmí tahat na laně. Vždy je bezpodmínečné jej naložit a odvézt. Při koupi si je potřeba dát pozor na řazení převodovky, to musí být plynulé a nesmí produkovat vibrace či jiné trhavé anomálie. Po 60 000 km se v převodovce mění olej, motorový olej pak standardně po 15 000 km nebo dvou letech provozu. Zapomenout se nesmí ani na výměnu rozvodového řemene po 120 000 km, na seřízení ventilové vůle po 45 000 km nebo na výměnu oleje v transferu po 45 000 km, kde se používá olej pro hypoidní převody.

Mazda 6 GH 2.5 MZR (2008-2012)
Když přišel šestkový model hirošimské automobilky na trh, způsobil revoluci, poprask a obrátil zažité standardy. Mazda se trefila do vkusu zákazníků a přivedla na svět vůz, který dokázal okouzlit svým vzhledem a zároveň dokonale plnil úlohu praktického automobilu. Povedený mix jízdních vlastností spolu s vynikající prostorností a uživatelskou nenáročností se brzy postaral o nevídanou popularitu. Bohužel tato pohádka netrvala dlouho. Šestkové modely zanedlouho napadl oranžový mor - koroze. I přes veškeré úsilí automobilky se podařilo problém částečně vyřešit až poslední rok výroby. To už ale bylo pozdě a oblíbený model se ani v druhé generaci nedokázal zbavit nálepky korodujícího Japonce.

Výrobce v případě následovníka (GH) nenechal nic náhodě a na nový model se náležitě připravil. Druhá generace si vzala z předchůdce vše dobré a řada věcí doznala vylepšení. Novinka se nabízela ve třech karosářských verzích (sedan, hatchback a kombi), přičemž potěší objem zavazadlového prostoru - ten má i v karosářské variantě sedan přes 500 litrů. Čeští chalupáři a rodiny s dětmi mohou být spokojeni. Kromě slušného využitelného objemu nechybí pravidelné tvary a možnost jednoduchého sklápění zadních sedadel (systémem Karakuri). Díky tomu vzniká naprosto rovná ložná plocha a v kombíku můžete převézt třeba vysokou ledničku. Přidáte-li k tomu automatickou dvouzónovou klimatizaci (předchůdce ji neměl a bylo mu to vytýkáno), celkově bohatou výbavu, kvalitní odhlučnění kabiny, slušný komfort odpružení, elegantní design tuhé karoserie, vysokou pasivní bezpečnost, odolné benzinové motory, přesné řízení a řazení, vyjde nám ideální automobil.

Samozřejmě šestku nelze jen chválit, i ona má pár drobností, které lezou na nervy nebo zlobí. Předně je to povrchová koroze, která ovšem vozu neubližuje tolik jako v případě první generace. Pak je tu složitější ovládání palubního počítače a hlasově ovládané Bluetooth. Kromě toho se objevují poruchy audiosoustavy, zejména pak CD mechanik, rosení zadních světlometů nebo časem opotřebovaná ložiska přední nápravy (častěji při použití nízkoprofilových pneumatik). Samotný podvozek je odolný a do čtvrt milionu najetých kilometrů většinou nedává o sobě vědět. Průměrnou životností se vyznačují brzdové komponenty, narazit lze i na zkřivené brzdové kotouče nebo zatuhnuté brzdiče.

Pro dlouhověkost zážehových čtyřválců je dobré zkrátit výměnu motorového oleje z 20 na 15 tisíc kilometrů, při častějších kratších jízdách raději dokonce na 10 tisíc km. Benzinové motory mají rozvody poháněné řetězem, výměna palivového a vzduchového filtru je stanovená po 60 tisících km, zapalovací svíčky se mění po 100 tisících km. Čas od času je dobré zkontrolovat množství oleje, jelikož vůz nedisponuje snímačem hladiny oleje. Podmínkou pro maximální spolehlivost je pravidelný a kvalitní servis.

Na čtyřválec o objemu 2,5 litru lze pět jen chválu. Razantně zabírá už od volnoběhu a v běžném provozu ho není potřeba vytáčet. Zájemcům o svižnější svezení šestka dokonale vyhoví. Stačí přitlačit na plynový pedál a přeřazovat až těsně před dosažením červeného pole na otáčkoměru. Čtyřválec se odmění podmanivým zvukem a slušnou dynamikou. Výkon s přibývajícími otáčkami postupně narůstá a graduje kolem čtyř tisíc otáček. Až do nejvyšších otáček motor letí hladce, podobně jako to umí vidlicové šestiválce. Dvojice vyvažovacích hřídelů ve spodní části klikové skříně se starají o naprosto kultivovaný projev. A špatné to není ani se spotřebou. Dlouhé trasy není problém zdolávat za 7,5 l/100 km, dlouhodobě můžete jezdit za 8-8,5 l/100 km.

Koupi druhé generace "šestky" s motorem 2,5 MZR nelze jinak než doporučit. Mazda vyhoví všem, kteří touží po prostorném, dobře vybaveném a pohodlném automobilu střední třídy, kterému nedělají problém sportovnější choutky řidiče. Šestka snáší požadavky na dynamičtější jízdu velice dobře a na rozdíl od konkurentů je svou náturou hluboce podporuje.

autor: Petr Šikl | 30. 1. 2018 7:11

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama