Jedná se o jedno z nejzajímavějších automobilových muzeí, která dokážou oslovit široké publikum. Mapuje nejen zajímavosti z techniky, referuje také o době, ve které tato auta vznikla. Estétům se bude víc líbit italské muzeum Enza Ferrariho v budově od Kaplického či snad unikátní expozice Mercedesu-Benz ve Stuttgartu. O slastech a strastech automobilisty žijícího za železnou oponou ale Muzeum Augusta Horcha referuje s dokonalou přesností a úsměvným nadhledem.
Na návštěvu je dobré si vyhradit dost času, protože expozice v bývalých továrnách závodu VEB Sachsenring uceleně mapuje nejen nedávnou historii, ale také počátky koncernu Auto Union. Oblast Saska je východoněmeckou kolébkou automobilismu. Ve Cvikově se auta vyráběla už před více než sto lety.
Vyjmenovávat, jaké rané modely tu od čtyř značek koncernu - tedy značek Audi, Horch, DKW a Wanderer - stojí v hlavní rozsáhlé hale, nemá cenu, to se rovnou do muzea zajeďte podívat. Není to daleko, do Cvikova je to z Prahy jen necelé tři hodiny.
Zmiňme ale, že vedle aut samotných je sbírka plná různých dobových materiálů a doplňků. Vedle vývoje automobilismu a výroby aut samotných se věnuje také tehdejší společnosti obecně. Milovníci závodních aut budou nadšení ze Stříbrných šípů z dílen Auto Union. Interaktivní forma expozice udrží pozornost i těch návštěvníků, kteří nepatří mezi automobilové fajnšmekry.
Za návštěvu stojí také dočasná expozice věnující se vývoji aerodynamiky a je dobře, že mapuje všechny důležité patenty různorodých značek. Několik milníků, které tento důležitý obor posunuly vpřed, se muzeu podařilo do sbírky sehnat, a tak české návštěvníky jistě potěší, že tu nechybí aerodynamická Tatra 77. Muzeum uvažovalo, že by si na výstavu zapůjčilo také Škodu 935 Dynamic, ale kvůli nedostatku místa k tomu nakonec nedošlo.
Trabanty do posledního šroubku
Město Cvikov je ale pro našince pravděpodobně nejznámější jako rodiště Trabantu. Po válce byly továrny značek Audi i Horch značně vybombardované. Navíc stroje, které fungovaly a měly hodnotu, si Sověti odvezli. Znovu tu rozběhnout výrobu aut nebylo snadné, zejména kvůli omezenému rozpočtu. Nejprve se tu montovaly vozy IFA, pak ale bylo potřeba vyvinout lidový automobil, v podstatě východoněmeckou verzi Volkswagenu Brouk. Úkol měl na starosti nově vzniklý národní podnik VEB Sachsenring.
Právě Trabantu je věnovaná značná část expozice, která je důmyslně promyšlená a bohatá na informace i exponáty. Chcete vidět Trabant v řezu? Žádný problém. Na jednom místě tu jsou všechny možné verze včetně poštovního auta, závodních strojů či aut se zapřaženými karavany. Pamětníci se zaradují nad maketou garáže vybavenou dobovým nářadím. Stejně jako v Československu si motorista musel opravy na autě maximálně zařídit svépomocí. Trabanty byly naštěstí jednoduché a snadno servisovatelné vozy.
V jedné z místnosti stojí také speciální výrobní linka na duroplastovou karoserii. Jak přesně se z odpadní textilní drtě a pryskyřice vyráběla, se dozvíte díky skvělému edukativnímu videu.
Nápad nahradit plechy duroplastem byl v podstatě revoluční, konstruktéři v NDR k tomu ale byli donuceni z nouze. Po druhé světové válce se tato oblast ocitla pod vlivem Sovětského svazu a ocel ze západního Německa se dovážet nemohla. Protože Slezsko připadlo Polsku, v NDR byl zoufalý nedostatek plechů.
Trabant se tak stal vynucenou automobilovou ikonou. Dá se považovat za jeden z typických znaků života za socialismu, a přesně tak ho výstava vykresluje. Nostalgik tu navíc zavzpomíná na minulost také při prohlídce typizované východoněmecké chatky s dobovým nábytkem. Co je zajímavé - i pach v interiéru chatičky je dokonale přesný.
Kousek opodál pak stojí Trabant 1.1., tedy původní karoserie už s tehdy moderním motorem z Volkswagenu Polo. Jenže ten veřejnost nepřijala. Nikdo tehdy v čerstvě postsocialistické éře nechtěl kupovat zastarale vypadající auto, když se na trhu konečně objevily mnohem modernější západní vozy. A to je taková smutná tečka za působivým příběhem kdysi vysmívaného dvoutaktního "bakeliťáku".
