Test Suzuki Swift: Zůstal zábavným exotem, hloupé nařízení EU je u něj ale k vzteku

Test Suzuki Swift: Zůstal zábavným exotem, hloupé nařízení EU je u něj ale k vzteku
Za půl století Swift nikdy nepřekonal čtyřmetrovou hranici, aktuální generace měří 3860 milimetrů.
Devítipalcový středový displej je ve Swiftu standardní výbavou.
Na relativně dlouhou kapotu řidič ze svého místa vidí.
Současná generace Swiftu je v pořadí sedmá. Zobrazit 24 fotografií
Foto: Jakub Stehlík
Jakub Stehlík Jakub Stehlík
4. 11. 2024 14:03
Časy se mění, nesmrtelný Swift však přežil už svou padesátku. Auto, které před půlstoletím vzniklo coby nerentabilní projekt přeprodaný Japoncům automobilkou General Motors, postupně zapustilo kořeny skoro na všech světadílech. Nová generace, která letos dorazila do Evropy, si své stálé příznivce velkými změnami nechce rozházet, jednou věcí se jí to ale dost možná nechtěně podaří.

V pořadí už sedmý japonský mrňous, kterému Češi neřeknou jinak než Svišť, je na první pohled stále stejný. Radikální proměnou prošel naposledy v roce 2005, aby na sebe další generace už jen plynule navazovaly.

Ve skutečnosti je kromě typického kukuče vše nové - karoserie je o poznání širší, nižší, ale kupodivu i o trochu kratší, takže celkově teď Swift působí stabilnějším, takřka sportovním dojmem. Rozvor náprav (245 cm) ale zůstal beze změn, prostor v podélném směru je tak prakticky totožný. Zároveň ale vůbec ne špatný, na zadních sedadlech je přiměřené místo na nohy a střecha tu zdaleka neklesá tak strmě, aby to průměrně vzrostlým osobám mělo vadit. Teoreticky se tu mohou usadit hned tři pasažéři, důstojné svezení se však nabízí jen pro dva.

Ještě o něco lepší prostorové poměry panují vpředu, řidič si navíc chválí krátké přední sloupky kroserie a nízko posazenou hranu čelního skla, díky kterým je z auta velmi dobrý výhled. Ani kufr není ve Swiftu jen pro parádu, uváděných 265 litrů podle normy VDA se výrobci dá věřit. Věci důležité pro každodenní užívání konstruktéři evidentně nenechali napospas náhodě, o to snadněji se malému Suzuki odpouštějí všeobecně tvrdé plasty, ze kterých je interiér sestaven.

Patrně největší změna se mezigeneračně udála pod kapotou, kde čtyřválcovou dvanáctistovku nahradil stejně objemný tříválec. Kromě zvukového projevu a lehce neotesaného chování za studena jde o změnu k lepšímu.

Zatímco si totiž čtyřválec liboval v nízkém pásmu otáček a v tom vyšším toho mnoho nepředvedl, nový motor naopak ve vysokých otáčkách ožívá. Tato příjemná vlastnost se odráží na mnohem lepší akceleraci a také pružném zrychlení, když je třeba předjet pomalejší vůz.

Ačkoliv nápis na víku kufru hlásá, že jde o hybridní auto, ve skutečnosti je testovaná předokolka vybavená jen mildhybridní technikou. Ta Swiftu pomáhá vykrývat náběh točivého momentu spalovacího motoru při rozjezdech, elektrickou jízdu, byť na krátkou vzdálenost, však neumožňuje. Její přítomnost se ale projevuje na spotřebě. Ta se sveřepě drží pod hranicí pěti litrů, ze které ji vypudí až rychlá dálniční jízda.

Dálnice je ostatně také jediné místo, kde se Swift necítí úplně ve své kůži: Karoserie malého Suzuki není nijak zvlášť dobře utlumená, takže v kabině při svižném tempu výrazněji stoupá hluk od kol i motoru. Také boční vítr si s lehkým autem dokáže nepříjemně pohrát, při zhoršeném počasí řidič raději instinktivně volí nižší než maximálně povolený limit.

Co je však nevýhodou na dálnici, ukáže se jako velká přednost mimo ni. Swift s hmotností pod jednu tunu vyniká hlavně na okreskách plných serpentin, kde s nefalšovaným nadšením mění směr tak ochotně, že si to za volantem nelze neužít. Platí to však jen tehdy, pokud audio "jede na plný pecky", aby přehlušilo neustálé pípání moderních asistentů.

A to už se dostáváme k hlavní výtce, která míří na upozornění na překročení povolené rychlosti. Tento nedávno povinně zavedený asistent nefunguje spolehlivě u žádného auta, což chápe i většina výrobců, která se jeho umlčení snaží řidiči v rámci legálních možností maximálně zjednodušit.

Ne tak bohužel v Suzuki, kde jeho vypnutí schovali do spodních pater nepřehledného menu palubního počítače, který se navíc celý ovládá archaickou tyčinkou přímo na budících pod volantem. Protože je vypínání časově náročné a je třeba jej provést po každém novém nastartování motoru, řidič na něj zejména při krátkých trasách po čase rezignuje. Že by se tím jeho příchylnost k značce nějak prohloubila, o tom lze samozřejmě pochybovat.

Suzuki Swift Hybrid 1.2 DualJet

Motor: benzinový tříválec, 1197 cm3
Převodovka: manuální 5stupňová
Výkon: 60 kW / 82 k při 5700 ot./min
Točivý moment: 108 Nm při 4500 ot./min
Nejvyšší rychlost: 165 km/h
Zrychlení 0-100 km/h: 12,5 s
Kombinovaná spotřeba: 4,4 l/100 km (WLTP)
Objem zavazadlového prostoru: 265 - 980 l
Hmotnost pohotovostní / užitečná: 949 / 416 kg
Délka × šířka × výška: 3860 × 1735 × 1495 mm
Cena: od 367 900 Kč

Na druhou stranu nelze upřít Swiftu jedinečnost, kdy stále nabízí možnost volby pohonu 4×4 (+ 41 000 Kč), který se v kategorii malých aut stává čím dál víc exotickou záležitostí. Pak je tu také možnost vyměnit manuální převodovku s pěti stupni za bezestupňový automat CVT (+ 35 000 Kč), ten se však nabízí pouze v provedení s pohonem přední nápravy.

Podzimní ceník Suzuki přinesl plošné zlevnění Swiftu o 22 tisíc korun, testovaná vrcholná verze Elegance nyní vyjde na 418 900 korun. Základ s názvem Comfort je posazen o 51 tisíc níž, přičemž výbava je na poměry malých aut nastavena relativně velkoryse: Elektrická okna, bezklíčové startování, manuální klimatizace nebo výškově i podélně nastavitelný volant. Rozpaky však budí nacenění příplatkové výbavy: za dojezdovou rezervu včetně heveru si Suzuki účtuje 16 582 Kč, sadu zimních kol na 15" plechových discích si cení na 20 488 korun.

 

Právě se děje

Další zprávy