V doslova posledních dnech loňského roku se v losangeleském městské části Arcadia City konal 68. ročník svátečního auto-veteránského setkání, které pořádá The Horseless Carriage Club of Southern California.
Označení "kočáry bez koní", jež má klub v názvu, se kdysi používalo pro první motorizované vozy (automobily), jež se tehdy nově obešly bez koňského spřežení. Dnes se se mezi ně řadí vozy vyrobené před rokem 1916.
Na toto sváteční setkání se tentokrát vypravil i známý losangeleský sběratel československých autoveteránů Paul Greenstein. V jeho rozsáhlé sbírce automobilů často v původním nerestaurovaném stavu lze najít motorky Jawa, ČZ, Bömerland, několik vozů Tatra a nově prošel restaurováním jeho kabriolet Škoda Felicia.
Paul ale na zmiňovaný sraz vozů do roku výroby 1932 vyrazil s výjimečným strojem z Kopřivnice, se svojí šedomodrou Tatrou 54. Vydat se na veteránské setkání s vozem pro Američany nepříliš známé středoevropské značky chce kuráž, zdejší obecenstvo se přirozeně více soustředí na americkou automobilovou historii.
Srazu proto dominují vozy značky Ford, typu "T" a "A". Lze zde však potkat i mnohé raritní vozy různých značek, jejichž jména dnes již padla v zapomnění.
Probudit sice zachovalou, ale přesto 92 let starou tatřičku 54 k životu a přemluvit ji k jízdě nebylo bez práce a vyžádalo si to asi dva dny menších příprav a servisních úkonů. "Jízda kalifornskými palmovými alejemi ale byla fascinujícím zážitkem," popisuje známý český fotograf Vladimír Cettl, který se na sraz vypravil. Paul je ostatně jeho dlouholetým přítelem.
Místo automobilového srazu v Arcadia City se rozdělilo na dvě části: pro vozy do roku 1932 a pak pro vozy mladší či upravené - často takzvané hot-rody. Tatra 54 se tedy se svým rokem výroby 1932 těsně vešla do hlavní kategorie.
"Velká pozornost směřovala k motoru. Ledwinkovo designově velmi kompaktní provedení plochého vzduchem chlazeného čtyřválce dodnes budí úžas a obdiv," popisuje Vladimír Cettl zájem účastníků a kolemjdoucích.
Fotograf z akce pořídil působivou reportáž, která vznikla klasicky digitálně, vedle toho ale stihl pořídit i černobílé záběry technicky náročnou klasickou analogovou cestou, a to pomocí deskového fotoaparátu na negativy formátu 13×18 cm. Právě tento způsob propůjčil záběrům stařičkých automobilů dobovou atmosféru. Na jedinečné snímky se podívejte do galerie.
Vladimír Cettl fotí Tatry a různé jiné veterány mnoho let, specializuje se také na reportážní fotografii z "hřbitovů aut", v minulosti fotil československé vozy i na Kubě a dalších místech. Proč se rozhodl vypravit do Los Angeles za veterány už poněkolikáté a tentokrát si s sebou přibalil také těžký analogový fotoaparát, vysvětluje v rozhovoru.
Do USA jezdíte fotit auta pravidelně, co vás tam jako fanouška Tater láká?
Ve Státech jsem byl nyní o Vánocích popáté, poprvé to bylo v roce
2017 z ryze motoristických důvodů - fotografovat Tatry 77/77a, kterých
je na světě asi 25 a tři jsou právě v USA. Stočili jsme tehdy naši cestu poprvé k Paulovi Greensteinovi a jeho ženě Dydii do Los Angeles, kteří jsou ve
spojených státech respektovaní a známí fanoušci tatrovek.
Jak si vybíráte, na které zahraniční veteránské akce pojedete?
No mimo to, že jsem se roky zabýval hledáním starých tatrovek, abych je
fotografoval, roky mapuji ve své tvorbě zahraniční tatrovácko-fanouškovskou scénu. Takže se dá snadno říci, že můj výběr akcí v zahraničí silně ovlivňuje, jestli se toho nějaká československá tatrovka účastní. Takto jsem se dostal třeba na některé významné Concours d Elegance v Itálii a Anglii, když tam byly prezentované Tatry 77. V roce 2020 byla moje tvorba součástí expozice na Rétromobile v Paříži. Navštívil jsem a dokumentoval srazy tatrovek v Německu,
Rakousku, Anglii i v USA.
Proč vás uchvátila právě tato akce "kočárů bez koní" v L.A.?
Na vánoční setkání The Horseless Carrige Club of South California jsem
se poprvé dostal skoro spíš náhodou na konci roku 2019, tedy těsně před
tím, než vypukla epidemie covidu. Tento sraz je báječný v tom, že zde v provozuschopném stavu (protože ta auta přijíždějí po vlastní ose) vidíte vozy z éry let zhruba 1910-1930, což je doba, kdy už se v Americe rozjížděl motorismus na plné obrátky.
Tatrovky se zde samozřejmě nevyskytují, nicméně Paulovi Greensteinovi před několika lety přibyla do sbírky Tatra 54 s klasicky žehličkovitou přídí a dohodli jsme se, že když to půjde, vyrazíme na "kočáry bez koní" letos s ní.
Fotografoval jste zde na velkým deskovým fotoaparátem. Bylo to poprvé, kdy jste se rozhodl fotit touto technikou? Co vás k tomu přimělo?
Jsem z generace fotografů, která vyrostla ještě na analogu. Zamlada jsem ji ještě, jak se říká, máchal ruce ve vývojce. Vývoj fotografie se však vydal jiným směrem a i já už dnes fotím digitálně. Nicméně můj drahý bratr, ten z nás dvou "skutečný umělec", před deseti lety postavil tento velkoformátový fotoaparát vlastní konstrukce. Některé komponenty jako kazety či objektiv se závěrkou jsou samozřejmě průmyslové provenience, ale tělo fotoaparátu je jeho práce.
Před nějakým časem mi jej s celou výbavou daroval k padesátinám. Chvíli jsem to nechal uzrát, ale celé léto jsem s tímto fotoaparátem experimentoval, zjišťoval jeho přednosti i záludnosti. Trénoval jsem na to, že na konci roku s ním vyrazím vyfotit právě tatrovku na "Kočáry bez koní" do L.A.
Vladimír Cettl (*1973)
Původním povoláním krejčí, restaurátor a designér pracoval v několika
severočeských divadlech a ve Filmových studiích AB Barrandov. V
současnosti je grafik a výstavní produkční v Oblastním muzeu v Ústí nad
Labem.
Studoval obor historie na Filozofické fakultě UJEP. V bakalářské
práci zpracoval reklamní kampaň provázející legendární automobil Tatra
77. Fotografie samostatně vystavuje od roku 1997.
Věnuje se tématu vraků automobilových veteránů se specializací na značku Tatra. Vystavoval například na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech (1999), na Pražském hradě (2014) nebo na pařížském Salon Rétromobile (2020). Od roku 2007 vydává v limitovaných edicích kalendáře a publikace, které si našly fanoušky mezi sběrateli v desítkách zemí světa.
Je to nákladná hračka?
No tak je to hlavně spíš dost neskladná hračka, když cestujete letadlem jen s příručním zavazadlem. Focení na velký negativ se samozřejmě odrazí na nákladech. Každé zmáčknutí spouště prostě něco stojí. Násobně roste pravděpodobnost, že někde uděláte chybu. Začíná to zakládáním filmu do kazet, složitým ostřením pod plentou, určováním expozice, manipulací během výměny matnice a kazety, aby se fotoaparát nepohnul, pak v absolutní tmě musíte dostat negativy do vývojnice, vyvoláte je a teprve zjišťujete, jestli klaplo, nebo ne. Je to zkrátka celé velmi dobrodružné!
Jak musíte jako fotograf přistupovat k práci s takovým strojem jinak,
než když používáte klasickou zrcadlovku?
No hlavně každé naostření chvíli trvá, takže opakovaně se mi děje při snaze fotit tak jako napůl reportážně, protože to je moje přirozenost, že než to všechno nachystám, něco v té scenérii se zatím změní. Je to tedy spíš pro statické či přímo inscenované fotografování. A jak jsem již zmínil, šancí na to udělat chybu je velmi mnoho, takže vyžaduje to velikou soustředěnost.
Kolik takových snímků jste pořídil?
Mám čtyři kazety dohromady na osm snímků, potom musím ve světlotěsném vaku přehodit negativy a na Kočárech bez koní jsem přehazoval jednou, takže zde jsem exponoval asi 16 snímků a to jsem se nezastavil. Ale z některých fotek mám opravdu radost.
Jak na to reagují lidé - předpokládám, že veteranisti jsou nadšení?
Už samotné focení je vlastně show. Budí to respekt, když lezete pod plentu a chystáte se na snímek. Všichni jsme si to užili. Jen já jsem uvnitř při focení obtěžkán tím, aby to nebyla právě jen ta show, ale aby se dostavila i ta krása pojetí velkoformátové fotografie.
Máte se snímky nějaké plány, třeba vydat zase další knihu, samozřejmě vytisknout váš známý kalendář?
Ještě uvidím. Paulovy sběratelsko-veteranistické aktivity zaznamenávám už roky, takže možná to bude část dlouhodobějšího dokumentu, který o něm v mém archivu vzniká. Vydání nových knih mě čeká snad už letos, co bude obsahem, zatím nechci ještě prozrazovat. Ale bude to opět žánrově do vaší motoristické rubriky.