Psal se rok 1990 a příborská Tatra přemýšlela, jak naložit s modelem 613, který byl v očích veřejnosti až příliš spjat s bývalým režimem. A právě tehdy vznikl návrh vozu z pera designéra Václava Krále, který by auto od minulosti dostatečně opticky odlišil, zároveň by ale výrobce nestál moc úsilí ani peněz. "Změna na výrobní lince se dala udělat prakticky přes noc," říká Jiří Král, který se svým otcem Václavem o čtyři roky později na modernizaci Tatry 613 pracoval.
Byla to doba, kdy v továrně ještě sedělo předlistopadové vedení a kopřivnickou automobilku vlastnil stát. "Úředníci viděli tátovu skicu, spokojeně zamnuli rukama a pravili, že je Tatra zachráněna. A pak to celé nechali plavat," konstatuje Jiří Král.
Zlom přišel až za ředitele Zdeňka Michálka, který na jaře 1994 projekt oživil. "Vše směřovalo k podzimní výstavě v Paláci kultury, kdy se měl Prezident poprvé ukázat veřejnosti. Jenže čtrnáct dní před premiérou Tatru převzali noví majitelé a ti projekt zastavili. "Stalo se to v nejméně vhodnou dobu. Stánek na výstavě byl zaplacený, tiskovka přichystána. Konec přišel z ničeho nic."
Modernizace byla podle Krále koncepčně vyřešena tak, že nebylo třeba zasahovat do skeletu, měnily se jen věci, které byly na auto přimontovány. "Jedinou výjimkou byl zadní bok karoserie. A to proto, aby mohla přijít výš zadní haubna," vysvětluje Král.
Právě zvýšení zadní kapoty bylo jedinou konstrukční změnou na voze, ovšem o to důležitější. Původní Tatra 613 měla problémy s chlazením, kdy nasávací otvor byl umístěn v místě, kde na karoserii vznikal podtlak. Zvýšením zádi se však už dostal do pásma přetlaku, čímž zásadně usnadnil práci ventilátoru, který měl až do té doby s přísunem vzduchu k válcům spoustu práce.
Na opačném konci auta zase došlo ke změně tvaru kapoty, která dostala tvar "žehličky" podle vzory Tatry 11. A samozřejmě také nové světlomety. "Na první pohled to není vidět, ale když si uděláte řezy karoserie, tak zjistíte, že Tatra 613 má podseknutý přední blatník. A jediné auto z té doby, které to mělo stejně, bylo Volvo. Proto jsou na Prezidentu světla z Volva, jiné by tam nepasovaly," poodkrývá zákulisí Král.
Další zajímavost se váže k zadnímu blatníku. V původním provedení na Tatře 613 překrývá část kola, na Prezidentu je ale oblouk odhalující kolo celé. "Táta to takhle v roce 90 nakreslil, jenže bylo málo času na realizaci. Napadlo mě zkusit použít přední blatník, který kupodivu perfektně pasoval i na zadek. Takže zadní blatníky Prezidenta jsou ve skutečnosti křížem nasazené lemy blatníků předních."
Prototyp vozu vznikal jen týdny před zamýšleným odhalením na pražské výstavě. "Tehdy byli zaměstnanci příborské továrny částečně na placené dovolené, firmě chyběly zakázky. A v naší tatrovce viděli záchranu, proto jí říkali Spasitel," vzpomíná Jiří Král. Nečekaný konec jej mrzí o to víc, že se už rýsovaly další fáze projektu.
"Nejdřív byl Prezident s motorem Tatra vzadu. Až by si na sebe vydělal, měl být tatrovácký motor nahrazen americkým čtyřlitrovým osmiválcem Cadillac Northstar. A když by se zaplatila i tahle fáze, motor by se přestěhoval dopředu."
Paralelně k tomu měla vzniknout ještě jakási sportovní odnož tatrovek, u které by motor zůstal zachován vzadu. Na toto téma nakreslil Václav Král čtyřdveřový sedan a dvoudveřové kupé.
"Můžeme se ptát, jestli by produkci tří nebo čtyř aut najednou tehdejší továrna zvládla. Ale vzhledem k tomu, že šlo převážně o ruční výrobu a řada dílů byla shodná, myslím, že by to až tak neřešitelný problém nebyl," uvažuje Jiří Král.
Zhruba rok po zrušené premiéře Tatry Prezident svitla naděje, že by některý z navrhovaných vozů přece jen mohl vzniknout. "Přišel s tím Karel Kleinmond, který měl v té době na starosti výrobu osobních aut v podnicích Lubomíra Soudka, mezi nimiž byla i Tatra. S tátou se znal z dob, kdy spolu v roce 1969 zakládali Metalex."
Ani tentokrát však k žádné realizaci nedošlo. Připomínkou projektu Prezident tak zůstává jediný prototyp, který je k vidění ve stálé expozici muzea Tatra v Kopřivnici.
