Osud většiny vyrobených aut je obyčejný. Největší radost z nich má určitě jejich první majitel, pak další řádku let více či méně dobře slouží dalším lidem, a nakonec skončí rozebrána na vrakovišti. Jen málokteré auto je tak výjimečné, že stojí za to zachovat ho pro další generace.
Jedním z takových nepochybně je Aero 50 se zakázkovou karosérií od vysokomýtské firmy Sodomka. Jeho první majitelkou se stala v říjnu roku 1937 Hana Benešová, manželka tehdejšího prezidenta Československé republiky Edvarda Beneše.
Výjimečnost tohoto automobilu dokládá rovněž skutečnost, že Josef Sodomka si ho vybral pro prezentaci umu své firmy na posledním předválečném pražském autosalonu.
Typ Aero 50 se v té době nabízel v továrních verzích limuzína, roadster či čtyřsedadlový otevřený automobil. Kromě toho pak rámy s motorem dotvářela karosárna Sodomka na sériově nabízený kabriolet nebo na auta s tvary podle individuálních přání zákazníků. To nebyla v té době zase tak výjimečná záležitost, protože z celkově vyrobených 1208 kusů vozů Aero mělo jen od Sodomky individuální karosérii nejméně 53 z nich. Velmi známý je typ Dynamic. Sériových Sodomkových kabrioletů pak byly vyrobeny téměř dvě stovky.
Vůz poháněl řadový dvoudobý čtyřválec se zdvihovým objemem válců 1997 centimetrů krychlových. Výkon 48 koňských sil stačil na udělení maximální rychlosti 125 kilometrů v hodině.
Paní Hana Benešová ovšem mohla s tímto autem jezdit pouhý rok. 22. října 1938 totiž s manželem odjeli do Anglie a auto zůstalo v Československu.
Zřejmě z nostalgie si pak v Aeru objednala do Anglie další Aero 50. Tentokrát se však již jednalo o výše zmíněný "sériový" kabriolet. Do Velké Británie dorazil po částech v bednách, a teprve po mnoha desetiletích se vrátil zpět do České republiky. V současnosti patří do sbírek pražského Národního technického muzea. Více o něm se dočtete zde.
Na další více než čtvrtstoletí zůstává osud auta zahalen tajemstvím. Teprve v dubnu roku 1965 vydali socialističtí úředníci náhradní technický průkaz k automobilu, který měl původně poznávací značku P 2226. Nová tabulka nesla kód AH 41-98.
Během následujících jedenácti let vystřídal automobil tři tuzemské majitele, přičemž po roce 1976 podstoupil renovaci a dostal nový světlemodrý lak. Objevoval se rovněž na veřejnosti, například při závodech historických automobilů Zbraslav-Jíloviště.
Další smutná kapitola v historii vozu se začala psát na přelomu let 1977–78. Tehdy se na území republiky pohyboval jistý nizozemský obchodník jménem Ruut de Joong. Auta byla jeho vášní a údajně si v té době z Československa odvezl do své vlasti minimálně 15 historických vozů. Koupil i Aero 50 po Haně Benešové. Jelikož ale od odborné komise působící v Národním technickém muzeu nedostal svolení k vývozu, opustil s ním státní hranice díky malému podvodu. Vyjel si přes západní hranici jakoby na výlet, vrátil se ale již bez auta.
V Nizozemsku měl vůz podstoupit renovaci. Stačili ho ale jen rozebrat. Když pak rodina po smrti pana de Joonga neplatila majiteli garáže za pronájem, putovala řada dílů do šrotu. Nenávratně ztraceny jsou tak například blatníky, díly kapoty, stupačky, palubní deska či sedačky. Od roku 1995 dokonce auto stálo venku vystavené všem negativním vlivům povětří.
Po dalších patnácti letech se smutný příběh začal měnit snad již definitivně k lepšímu konci. Šéf evropského Aero klubu Michael Strauch stál na počátku jednání s rodinou de Joongových. Nakonec se členům Společnosti přátel Carosserie Sodomka vloni v listopadu vůz podařilo vrátit zpět do místa jeho vzniku – do Vysokého Mýta. Nyní ho mohou vidět návštěvníci Muzea českého karosářství na městském náměstí. Příští rok by se měl přemístit do některé z renovačních dílen a na sklonku desetiletí se snad opět zaskví v plné kráse.
