V závěru minulého století trh s automobily nebývale houstl. S postupující globalizací a tlakem na snižování nákladů ubývalo místa pro malé značky postavené na charakteru. Mezi nimi vyčnívala jedna zcela výjimečná. Rolls-Royce, všem srozumitelné synonymum nejvyšší exkluzivity.
Za sebou však měla složitou historii plnou vzestupů a pádů. Mimo jiné kvůli divizi leteckých motorů, která v roce 1971 prošla bankrotem a znárodněním. Složité převádění majetku na další subjekty měly za následek, že značka a logo RR zůstaly v držení letecké firmy, zatímco automobilová divize se stala majetkem skupiny Vickers.
Dokud bylo obojí v britských rukách, nikomu to nevadilo. Dokonce ani po roce 1987, kdy byla letecká část Rolls-Royce úspěšně privatizována.
Vyrábění aut bylo čím dál složitější. Přibývalo bezpečnostních a ekologických předpisů a houstnoucí velkosériová konkurence je dokázala plnit pružněji než Rolls-Royce. Jeho specifická technika pocházela převážně ze šedesátých let a volala po přepracování. Potřebné peníze ale mohl poskytnout jen silný partner.
V úvahu připadalo nejspíše BMW. Začátkem roku 1998 začalo do dvou modelů Rolls-Royce dodávat moderní motory a bavorští manažeři si vyzkoušeli britské prostředí během krátké mise v automobilce Rover. S majiteli Rollsu udržovali kontakty na všech úrovních.
O pořízení legendární značky usiloval také šéf Volkswagenu Ferdinand Piëch. Na britské straně však narazil na neshody a intriky. Představenstvo Vickersu mu v květnu 1998 za 775 milionů dolarů prodalo továrnu v Crewe. Značka a logo Rolls-Royce však zůstaly v rukách letecké divize. A její šéf Ralph Robin se postavil na odpor.
Připadalo mu, že věhlas Rollsu nejde dohromady s plebejskými kořeny Volkswagenu. Přes právníky upozornil Piëcha, že si v Crewe může vyrábět, co chce, ale nesmí se to jmenovat Rolls-Royce. Robin neustupil, ani když Volkswagen nabídl za značku a logo sto milionů dolarů, zatímco BMW jen čtyřicet milionů.
Šéf BMW Bernd Pischtsrieder vytušil Piëchovu křehkou pozici a pohrozil, že pokud Volkswagen neustoupí, přestane dodávat motory. Piëch se nechal slyšet, že se bez nich obejde, a od Vickerse obratem koupil ještě tradiční britskou motorárnu Cosworth. Rozpory začaly znervózňovat zákazníky a prodeje Rollsu se propadly o třicet procent.
Celá věc začínala zavánět soudními spory. To nedalo spát bavorským a dolnosaským politikům, kteří se obávali o prestiž Německa na mezinárodní scéně. Pod jejich dohledem podepsali Piëch s Pischetsriederem dohodu: značka a logo připadne BMW, továrna Volkswagenu.
BMW se tím pádem muselo zavázat k vybudování nové továrny pro Rolls-Royce na území Británie. Stojí v Goodwoodu, kde se každoročně koná vyhlášený Festival rychlosti.
Pro Volkswagen to znamenalo velkou prohru, ale jako "bolestné" dostal značku Bentley. V předválečné éře proslula vlastními extrémně rychlými luxusními auty, později už ale sloužila spíše jako přídomek pro sportovnější varianty Rolls-Royce.
Piëch se nikdy nevzdával, a tak se i v roce 1998 rozhodl oprášit původní myšlenku Waltera O. Bentleye. A vrátit se ke kořenům lehce šílené rychlosti v luxusním podání. Tak přišlo na svět dnešní kupé Continental GT, představené před dvaceti lety právě na festivalu v Goodwoodu.
Design kreativně spojil moderní svalnaté tvary s tradičními prvky - pompézní maskou, "čtyřokou" optikou světel a interiérem plným kvalitního dřeva. Samozřejmostí byl pohon všech kol, technickou třešničkou zašmodrchaný přeplňovaný dvanáctiválec uspořádaný do dvojitého W, který dokázal do krátké přídě vměstnat šestilitrový objem.
Nenucená síla pohonného ústrojí dokázala vůz vážící 2,4 tuny vystřelit na stovku za méně než pět vteřin. Maximální rychlost dosahovala 318 km/h, což je i dnes číslo budící údiv.
Pro Bentley znamenal příchod moderního Continentalu zásadní změnu. Přešel na sériovou strojní výrobu, díky čemuž cena základní verze klesla na méně než polovinu. Z dvou set dvaceti tisíc liber za vrcholné kupé Continental T na sto deset tisíc. V dnešních cenách by šlo o pět a půl milionu korun.
Úměrně tomu také o řád stoupl počet objednávek. Zatímco v roce 2001 Bentley v Evropě neprodal ani pět set vozů, o tři roky později to byly tři tisíce. Continental GT se také rychle stal miláčkem slavných sportovců a celebrit. Za volantem byl k vidění třeba hudebník Prince, rapper Ice-T, zpěvačka Cher, Jennifer Lopézová nebo Arnold Schwarzenegger.
Až do příchodu SUV Bentayga v roce 2016 byl Continental GT prodejním tahounem značky a sehrál klíčovou roli v jejím přechodu do moderní doby. Což je ještě působivější při vědomí, že si Bentley tento úspěch vydobyl vedle neotřesitelného Rolls-Royce, jehož pozice v režii BMW rozhodně nezeslábla.
Možná bychom dnes neměli ani jedno, kdyby byl v roce 1998 zvítězil Ferdinand Piëch a Rolls-Royce připadl Volkswagenu.
