Foto: Renault

Do 80. let minulého století hrály v evropském automobilovém průmyslu velmi důležitou roli licence. Příčiny byly technické i ekonomické.

Kupříkladu Španělsko nedosahovalo v dobách generála Franka takové úrovně, aby se při rozvoji průmyslu obešlo bez znalostí z vyspělejších zemí. Zemi motorizoval především Seat 600, mírně upravený licenční Fiat 600, a další licenční fiaty následovaly. Obdobně postupovala firma FASA (později FASA-Renault), která se zaměřila na výrobu licenčních renaultů. V šedesátých letech se přidala Authi, která ve městě Pamplona montovala modifikované vozy britských značek Austin, Morris a Mini.

Ze stejného důvodu potřebovaly licence mnohé státy východního bloku. Zejména Rumunsko a Polsko, částečně i Sovětský svaz. A bez licence, byť jen na čtyřdobé motory, se nakonec neobešly ani východoněmecké značky Wartburg a Trabant.

Dokud nezmizely obchodní bariéry, bylo v některých západoevropských zemích obtížné prodávat dovážená lidová auta. Licenční Fiaty se proto vyráběly v německé firmě Neckar, zatímco třeba francouzské vozy Renault Dauphine (na snímku) montovali dělníci v závodě italské značky Alfa Romeo. Později zase nebylo výjimkou, že i po ukončení výroby některého modelu v mateřské automobilce přetrvával dotyčný typ v její nabídce, neboť se začal dovážet ze země, kde jej montovali v licenci. Tuto politiku razil zejména Fiat, který takto prodával auta ze Španělska a Polska, a Renault, jenž využíval španělskou i jugoslávskou produkci.