Z pohledu českého trhu, kde letos tři čtvrtiny paliva do automobilů tvoří nafta, se to jeví jako nesmysl. Toyota však už před třemi lety zastavila vlastní vývoj a výrobu dieselových motorů do osobních aut a nyní jako první značka uvedla na evropské trhy včetně toho českého model kategorie SUV bez naftové verze. Nová Toyota C-HR je k dostání pouze s motory na benzin, nebo v hybridní variantě na benzin a elektřinu. Prodává se od 489 900 korun (kompletní ceník zde).
"Byl bych velmi překvapen, kdyby se objevily skutečnosti, které by nás donutily se k dieselovým technologiím vrátit. Naftové motory neplánujeme pro C-HR ani do budoucna," oznámil na mezinárodních testovacích jízdách s novým modelem šéf produktové komunikace značky Bart Eelen.
Toyota se naftových motorů zbavuje velmi rychle. Na českém trhu už přestala nabízet dieselový Yaris, pouze s benzinovými motory se prodávají i minivůz Aygo a sporťáček GT86. Zakladatel kategorie hybridů Prius si vystačí s benzinem a elektřinou.
Od představitelů značky jsme se v Madridu dozvěděli, že trend ignorování naftových motorů bude pokračovat i u dalších nových modelů Toyoty. U těch současných větších jako jsou rodinný Auris, manažerský Avensis nebo větší SUV RAV4 se používá buď naftová čtrnáctistovka Toyoty, nebo šestnáctistovka a dvoulitr přebíraný od BMW. Dokud tyto motory budou splňovat emisní limity, zřejmě v nabídce ještě nějaký čas vydrží.
Toyota je sice průkopníkem v tom, že uvádí na evropský trh první SUV bez naftového motoru, ale nedávná prohlášení dalších lídrů automobilek naznačují, že u nechuti k dieselům nemusí zůstat sama. Šéf Volkswagenu Matthias Müller, který koncern otáčí směrem k elektromobilitě, se letos vyjádřil v tom smyslu, že brzy bude na pořadu dne otázka, zda se vyplatí investovat do dalšího vývoje naftových motorů. Přitom značka TDI je v Evropě i po Dieselgate stále ikonou. Velké pochybnosti o vývoji dieselů a jejich prodeji v dalších letech mají i Renault nebo Volvo.
Při představení nové Toyoty C-HR jsme zkoušeli, zda hybridní verze může naftu opravdu plnohodnotně nahradit. Auto, které pohání kombinace benzinové osmnáctistovky bez turba a elektromotoru, jsme prohnali na okruhu kolem Madridu s délkou asi 225 km.
Přibližně polovinu z něj tvořily dálnice, na kterých hybridní soustava téměř nemá šanci ukázat svou největší přednost - schopnost vyrábět elektřinu při brzdění motorem, ukládat ji do baterií a následně použít třeba při jízdě v hustém provozu a jet zcela bez pomoci klasického motoru a tím šetřit benzin. Přesto palubní počítač ukázal i na této trase hodnotu 5,9 l, což je spotřeba, kterou bych očekával i od naftového SUV podobné velikosti.
Laboratorní spotřeba Toyoty C-HR 1.8 Hybrid se udává pro námi testovanou variantu 3,9 l paliva na každých 100 km, což je méně než u drtivé většiny kompaktních SUV s turbodiesely, jak se můžete přesvědčit v přehledných tabulkách zde.
Pohled do ceníku a technických dat boří i další dva mýty o hybridech. Baterie a další součásti hybridního pohonu pro Toyotu C-HR už jsou tak malé, že nezmenšují prostor pro posádku a zavazadla ani o litr a nárůst hmotnosti činí proti benzinové verzi pouhých třicet kilo.
Porovnání hybridní Toyoty C-HR s naftovými soupeři
Připravili jsme porovnání nové Toyoty C-HR 1.8 Hybrid s podobně výkonnými verzemi Nissanu Qashqai a VW Tiguan. Volkswagen jsme museli do srovnání zařadit pouze s manuální převodovkou, protože automat pro motor 2.0 TDI/85 kW není k dispozici. Parametry připraveného srovnání můžete přidávat a ubírat dle vlastních preferencí, dají se porovnávat i jiné verze nebo modely.
Také cenový rozdíl hybridu vůči benzinovému motoru nepřesahuje běžné rozestupy mezi benzinem a turbodieselem. Spíše naopak. Toyota C-HR 1.8 Hybrid stojí pouze o 45 tisíc korun víc než stejně vybavená varianta 1.2 Turbo. Servisní náklady by zvlášť v dlouhodobějším horizontu neměly přesáhnout údržbu naftového motoru s choulostivými a drahými součástkami typu vysokotlakých vstřikovačů nebo filtru pevných částic.
Jako největší problém hybridní verze při porovnání s naftovou tak vidím z pohledu českého řidiče v nutnosti jezdit s automatickou převodovkou, navíc typu CVT. Jde o automat s plynule měnitelným převodem bez rychlostních stupňů, který zvlášť šoféra na něj nezvyklého většinou zprvu překvapí hlasitým vytáčením benzinového motoru do nejvyšších otáček po prudším šlápnutí na plyn. Podle nás jde ale pouze o zvyk, i s touto převodovkou se lze naučit jezdit plynule a v rozumných otáčkách, její obsluha je navíc opravdu blbuvzdorná.
